Obracejí se na vás aktivisté Iževské Antifašistické mládežnické akce a radikálně levicového svazu mládeže ATAKA.

Podle Ústavy Ruské federace žijeme v zemi, kde jsou nepřípustné takové jevy jako propaganda nacionalismu a rasismu, diskriminace na etnickém základě. Neofašismus se však stal normou pro současné Rusko.

Ani hlavní město Udmurtské republiky není výjimkou. Po dobu druhé poloviny 90. let ve městě nepřetržitě působily ultrapravicové organizace a hnutí. V roce 2003 byla RNE (Ruská národní jednota? - pozn. překl.) vystřídána iževským oddělením Strany svobody.

Aktivisté této neofašistické organizace se zabývají šířením letáků s otevřeně nacionalistickým obsahem. Jedno z hlavních hesel je „Ruse, jsi vždycky v právu!“

V řadě vzdělávacích zařízení města, například v Průmyslové a Montážní technické škole organizovali otevřený prodej celoruských novin Náš národní pozorovatel (název, jak vidno, je přejatý od hitlerovských novin Národní pozorovatel). Ze stránek tohoto periodika jsou rozněcovány mezinacionální a meziregionální různice, do mentality vyrůstajícího pokolení se zasévají rasistické a xenofobní mýty, hlásá se právo bílých národů na zničení „barbarů“ a „malých nárůdků“.

Stěny domů našeho města „zdobí“ nesčíslné svastiky a nápisy „Židi ven!“, „Rusko bez židů!“, „Iževsk není pro černé!“

Na webových stránkách iževského oddělení Strany svobody XXX.ru (odkaz odstraněn redaktorem Avtonom.org z důvodu vyhnutí se propagandě daného zdroje) se přiznává, že organizace „se drží ideologie nacionál-socialismu a rasové čistoty“.

Každý týden o nedělích probíhají schůze v parčíku za kinem Družba, naproti budovám republikového ministerstva vnitra a FSB. Na místě schůzek jsou verbováni noví stoupenci, šíří se nacionalistická literatura.

Justiční orgány a jiné organizace nejednou ukázaly svou nevůli a neschopnost řešit tento problém. V podmínkách totální lhostejnosti společnosti ke stoupající hrozbě neofašismu jsme se rozhodli bojovat všemi možnými prostředky proti hnědému moru. To vyvolalo okamžitou reakci ze strany pravičáků.

24. srpna 2003. Za příslušnost k naší neformální organizaci byl zbit žák desáté třídy třemi neofašisty.

7. října. V době koncertu organizovaného jednou z politických stran na centrálním náměstí města se tentýž mladý člověk stal terčem napadení ze strany už osmi nacionalistů. Vedle stojící příslušníci policie se jednoduše otočili.

1. prosince. Tři naziskinheadi přepadli ještě jednoho našeho soudruha v průjezdu vlastního domu.

Náš pokus přivést nacisty k rozumu skončil tím, že začali používat zbraně.

11. prosince. Ozbrojení nacionál-socialisté zbili čtyři antifašisty – studenty místní vysoké školy. Tloukli profesionálně: do hlavy, ledvin a páteře. Ve věci faktu chuligánství bylo v Okťabrském obvoddním odělení vnitra zahájeno trestní řízení, avšak reálné kroky k zadržení zločinců nebyly ze strany policie přijaty.

20. prosince. Osm aktivistů Strany svobody, vyhrožujících armaturou, požadovali u antifašisty, studujícího v jedné z místních škol, telefony a domácí adresy soudruhů. Pokus obrátit se na policii se skončil pouze radou: „Pokus se zjistit, co od tebe chtějí.“

23. února 2004. Dva naši soudruzi Oleg Serebrennikov a Alexandr Zimbovskij se vraceli z piketu proti válce v Čečně a byli napadeni na Puškinské ulici čtrnácti (14!) neofašisty vyzbrojených armaturou. Antifa byli vážně zbiti, utrpěli těžká poranění hlavy. Policie tentokrát zadržela tři nacisty.

Zatím ještě věříme, že žijeme v demokratické společnosti, ve které se se řešením tohoto problému mohou stát plně zákonná opatření. Proto se také obracíme ke vší veřejnosti: Nebuďte lhostejní!

Nakonec uvedeme významný citát od Martina Niemellera, německého luteránského pastora, který byl zatčen nacisty a poslán do tábora v Dachau v roce 1938: „V Německu nacisté nejdřív přišli pro komunisty, a já neprotestoval, protože jsem nebyl komunista. Potom si přišli pro židy, a já znovu neprotestoval, protože jsem nebyl žid. Pak si přišli pro odborové činitele, a já jsem neprotestoval, protože jsem nebyl odborářským činitelem. Pak si přišli pro katolíky, a já jsem neprotestoval, protože jsem byl protestant. Pak přišli pro mě a v té době už nezůstal nikdo, kdo by mohl protestovat.“

Neofašismus – to je hrozba nejen pro hrstku mládeže, která se pokouší udělat aspoň něco v podmínkách současného Ruska. Je to hrozba pro nás všechny a pro celou naši zemi.

Pomoci nám můžete šířením této informace. Chcete-li nám pomoci ještě něčím, spojte se s námi.

Adresu pro spojení s iževskými antifašisty a levými radikály se můžete dovědět, obrátíte-li se na kontakt redakce Avtonom.org - info@avtonom.org