V následujících dnech se v Praze uskuteční několik protestních akcí proti reformě veřejných financí (o ní viz článek Socánkova amnézie na těchto stránkách).

19. 6. proběhne demonstrace Asociace samostatných odborů, začne v 10.00 na Letenské pláni a bude pokračovat pochodem na Staroměstské náměstí, kde bude od 12.00 mítink.

23. 6. proběhne demonstrace Českomoravské komory odborových svazů od 14.00 před Úřadem vlády ČR.

Na obou akcích budou přítomni anarchisté a budou zde šířit své vlastní myšlenky - nejen kritiku jednotlivých asoicálních reforem, ale i jejich příčin. Přijďte i vy podpořit anarchistickou agitaci na akcích pracujících! Kontaktujte nás na e-mailu: praha@csaf.cz

Otiskujeme zde text letáku, který bude na akcích rozdáván.

V následujících dnech se v Praze uskuteční několik protestních akcí proti reformě veřejných financí (o ní viz článek Socánkova amnézie na těchto stránkách).

19. 6. proběhne demonstrace Asociace samostatných odborů, začne v 10.00 na Letenské pláni a bude pokračovat pochodem na Staroměstské náměstí, kde bude od 12.00 mítink.

23. 6. proběhne demonstrace Českomoravské komory odborových svazů od 14.00 před Úřadem vlády ČR.

Na obou akcích budou přítomni anarchisté a budou zde šířit své vlastní myšlenky - nejen kritiku jednotlivých asoicálních reforem, ale i jejich příčin. Přijďte i vy podpořit anarchistickou agitaci na akcích pracujících! Kontaktujte nás na e-mailu: praha@csaf.cz

Otiskujeme zde text letáku, který bude na akcích rozdáván.

„Sociální smír“ nebo důstojný život?
Naší odpovědí je sebeorganizace a přímá akce!

Plně podporujeme protesty proti chystaným asociálním reformám vládnoucí koalice. Také my říkáme rozhodné NE nadcházejícímu zdražování, snížení nemocenských a sociálních dávek a odložení odchodů do důchodu. Nechceme však pouhou kosmetickou úpravu této reformy, nehodláme přistupovat na falešnou myšlenku, že reforma veřejných financí je nutností. Jsme tu proto, abychom se postavili systému, který jedny ožebračuje a nechává je žít na hranici lidské důstojnosti, aby jiným, těm mocnějším, neustále ulevoval a pomocí státu chránil jejich privilegia. Jsme tu proto, abychom odhalili pravou příčinu toho proč jsou nám, obyčejným pracujícím ořezávána sociální práva a snižována sociální podpora. Touto příčinou není ani deficit státního rozpočtu, ani špatně zvolená vláda, ale kapitalistický systém a jeho politická organizace – stát.

Proč si máme „utahovat opasky“, když mocní „tloustnou“?

Vláda tvrdí, že musí šetřit, aby tak pokryla deficit státního rozpočtu. Kde se však tento schodek vzal? Vedle nákladů na udržování represivního aparátu, jehož "spravedlnost" možná ochutnáme právě dnes nebo při jakémkoli důraznějším odporu pracujících na svých zádech, se do něho nemalou měrou promítají i náklady na vojenská dobrodružství, kterých se vláda rozhodla, i přes malou podporu veřejnosti, v uplynulé době zúčastnit, poplatky NATO nebo náklady na loňský summit právě tohoto vojenského bloku v Praze. Deficit je tvořen ztrátami mocných finančních skupin, za než stát ručil, ať již jimi jsou 10,7 miliardy za prohranou arbitráž s CME, nebo následky transformačních orgií 90. let. V neposlední řadě musíme připočíst 35-40 miliard spojených se vstupem do Evropské unie, který sice přinese nebývalé možnosti pro místní i světové kapitálové kruhy a firmy, ale pro obyčejného člověka bude znamenat jen zdražování, další omezování sociálních práv a jistot a přesun rozhodovacích pravomocí ještě dál od míst našeho života, do anonymních bruselských kanceláří.

Vláda tvrdí, že musí šetřit, ale zároveň se snižováním podpory těch sociálně nejslabších snižuje daně podnikům. Ve stejné době, kdy posílá nemalou společenskou skupinu o žebrácké holi, láká do, za veřejné finance vybudovaných, průmyslových zón další nadnárodní kapitál na příslib daňových prázdnin. To jak se zde tyto společnosti chovají ke svým zaměstnancům, víte jistě ze svých každodenních životů dost.

ČSSD před volbami tvrdila, že je tu pro obyčejné lidi. Slibovala růst platů, lepší sociální zázemí a podporu těch nejslabších. Dnes již se snad ani ti, kdo hodili pro tuto stranu hlasovací lístek do volební urny nesnaží zastírat, že sociální demokracie zradila podstatnou část svého sliby přímo nabitého programu. Možná se cítíte podvedeni a říkáte, že příště budete natruc volit "komunisty". Tato myšlenka je však mylná a ani strašák místní politiky – KSČM – by se po volbách nechoval jinak než současní mocipáni. Parlamentní demokracie je podvod. Jednou za čtyři roky je nám dána malá možnost zvolit si své vládce, které během jejich volebního období nemůžeme již nijak reálně ovlivnit. Politické strany se řídí tím, co jim diktují s nimi spjaté kapitálové kruhy a lobbyistické skupiny. Všechny sledují v první řadě svůj prospěch a životy jejich voličů je zajímají jen v podobě volebních preferencí.

Nacházíme se v době, kdy kapitalismus vstupuje do své další fáze… globalizace. Globalizace zdaleka neznamená jen internet, mobilní telefon či vývařovnu Mc Donalds v každém koutě světa, jak se nás snaží uchlácholit její zastánci. Je to především ekonomický proces, snaha o nebývalé zvýšení zisků kapitalistické elity na úkor práv těch sociálně slabších. Na celý svět je aplikován kapitalistický model, ze kterého profitují zejména nadnárodní mamutí koncerny a finanční oligarchie. Na celém světě jsou doslova vyhlazována sociální práva obyčejných lidí a zisk je na vyšší příčce hodnotového žebříčku než lidské zdraví nebo životní prostředí. Nadnárodní finanční instituce a koncerny na sebe váží mnohem větší moc než jakou se mohou pyšnit národní státy. Organizace jako MMF (Mezinárodní Měnový Fond), WTO (Světová obchodní organizace), SB (Světová Banka) nebo G8 (7 nejvyspělejších států světa + Rusko) dokáží přímo ovlivňovat rozhodnutí té které vlády. Ty se jim buď podrobí a nebo jsou postupně donuceny odstoupit. I reforma Špidlovy vlády nám byla "doporučena" právě MMF a Evropskou unií a není náhodou, že podobná reforma probíhá i v dalších evropských zemích – Slovensku, Rakousku a ve Francii. Právě nyní máte, stejně jako naši zahraniční kolegové, jedinečnou možnost ochutnat trpké plody ekonomické globalizace.

Nenecháme si to líbit!

Co s tím? My navrhujeme sebeorganizaci a přímou akci. Je nutné, abychom se my, pracující efektivně organizovali na svých pracovištích i mimo ně. Jedině svobodná kolektivní akce bez omezení zákonů a bílých límečků ze zkostnatělých byrokratických odborových centrál, které se bratříčkují s politickými stranami, má naději srazit kapitalismus na kolena. Postavme se našim šéfům a politikům přímo na pracovištích i v každodenních životech. Možností se nabízí celá řada, od podobných blokád a demonstrací jaké probíhají ve Francii nebo na Slovensku, přes stávky a obsazování pracovišť až k hromadným pracovním neschopenkám, zpomalování práce, sabotování práce, doslovnému dodržování předpisů atd. Nynější odbory kladou důraz na vyjednávání u kulatého stolu v tripartitě se státem a kapitalisty. K čemu to vedlo jsme svědky právě nyní. My vsázíme na přímou akci. Na akci jejíž podobu a cíl bude mít možnost ovlivnit každý, kdo se jí zúčastní, ne jen pár vyvolených z vedení odborů. Akci, jejíž cílem nebude "uklidnění situace", ale uznání našich nároků na svobodný a plnohodnotný život, ne živoření, sice v „sociálním smíru“, ale z podprůměrných platů a stále menších sociálních dávek. Lepší podmínky nám nikdo nedá, ty si musíme vybojovat sami. Proto zakládejte na svých pracovištích skupiny odporu vně odborů, hledejme podobně smýšlející lidi a snažme se spolupracovat. Pokud jste členy odborů, konfrontujte jejich výbory a požadujte větší možnost mluvit do vedení základních organizací a jejich rozhodnutí.

Proti státu a kapitalismu!
Za svobodnou a sociálně spravedlivou společnost!

Československá anarchistická federace – Praha
ČSAF, PO Box 223, Praha 1, 111 21.
www.csaf.cz
e-mail: praha@csaf.cz