Malostranský park Kampa patří k tradičním odpočinkovým místům Pražanů. Je vyhledáván zejména rodinami s dětmi, studenty, mladými nekonformními lidmi, hippies, ale i umělci, a v neposlední řadě i turisty, protože park poskytuje velmi pěkné pohledy na Vltavu a Karlův most. Park je rovněž znám svou atmosférou volnosti. Zvláště v teplých jarních a letních dnech jsou jeho trávníky plné lidí a svoboda se zde doslova zhmotňuje. Zdá se však, že tato svoboda nenachází příliš pochopení u konzervativní radnice Prahy 1, která by si zde asi přála reprezentativnější, a také spořádanější prostředí.
Po prvních nesmělých krocích směrem k utužení režimu v parku (3 roky starý pokus o vyvěšení návštěvních řádů omezujících vstup na trávníky do 22 hodin, zřízení služebny městské policie na nedalekém náměstí Na Kampě, schválení vyhlášky o ochraně zeleně) se radnice Prahy 1 rozhodla pro radikální řešení. Bez širší publicity nechala vypracovat nákladný projekt na rekonstrukci parku, a tvrdí se, že kdyby nepřišla v srpnu povodeň, stavba by již dnes byla dokončena. Bez souhlasu místních občanů, kteří se k překvapení radnice rozhodli vyjádřit svůj názor razantněji, než jak je radnice zvyklá.
Projekt totiž obsahuje celou řadu nepřijatelných bodů:

1. Noční zavírání parku a s tím související zřízení mřížových bran a oplocení na obou koncích parku (spolu s obnovením stávajících zdí poničených povodní). Tyto brány mají ošklivý neestetický vzhled a působí jako cizorodý prvek. Zavíráním parku dojde také k přerušení důležité pěší a cyklistické cesty podél Vltavy, která je zejména pro místní obyvatele nenahraditelná (obchozí trasa Karmelitskou ulicí je příliš dlouhá a odlehlá). Rovněž bude Pražanům i turistům znemožněn noční pohled na Vltavu z parkové terasy mezi Sovovými mlýny a Lichtenštejnským palácem.

2. Vybudování mlatových cest, vydláždění povrchu kolem sochy Dobrovského a její otočení a posunutí. Mlatové cesty jsou málo odolné proti erozi (zvláště v záplavové oblasti) a znemožňují některé aktivity v parcích běžně prováděné (jízdy na bruslích, koloběžkách apod.) Tím omezují využití parku pro rekreaci, zvláště u dětí. Vydláždění okolí sochy Dobrovského je zbytečnou cizorodou úpravou zmenšující zelenou plochu. Navíc orientace sochy k východu má symbolický význam (snad souvisí s Dobrovského zájmem o slavistiku) a její otočení je tedy neopodstatněné.

3. Vybudování nábřežní rampy mezi Říční ulicí a Sovovými mlýny. Tato rampa by znehodnotila historickou podobu říční náplavky, a patrně by vedla k odstranění řady stromů na břehu Vltavy. Rampa již byla řešena jako přístupová cesta do galerie Sovovy mlýny a byla schválena ve stavebním řízení. Po protestech občanských sdružení přislíbil tehdejší starosta Prahy 1 Bürgermeister, že ke stavbě rampy nedojde, navzdory tomu se rampa v projektu nadále vyskytuje.

4. Vybudování nového dětského hřiště. Nesmyslná investice vzhledem k tomu, že stávající hřiště bylo s nemalými náklady postaveno v roce 1997 (!)

5. Zbourání objektu školičky, demolice veřejného WC bez náhrady.

6. Vybudování restaurace v domku u Čertovky. Jeho součástí je letní předzahrádka, čímž dojde k dalšímu zmenšení zelené plochy o 300 m2.
Zajímavé je, že veřejnost se o rekonstrukci dozvěděla až v době, kdy již bylo vydáno územní rozhodnutí a zpracovávaly se podklady pro stavební povolení. Žádná veřejná diskuse projektu nepředcházela a občané tak byli prakticky postaveni před hotovou věc. Teprve před třemi měsíci proběhla v Malostranské besedě diskuse zastupitelů s občany o chystané rekonstrukci. Nebyl z ní pořízen žádný zápis, ale předložený projekt byl přítomnými občany jednoznačně odmítnut. Přesto podle mnohých indicií radnice na projektu rekonstrukce stále trvá. Je to zřejmé nejen z občasných novinových článků, ale i z toho, že radnice nechala v parku Kampa umístit dva informační panely s grafickým počítačovým znázorněním projektu. Celý způsob prezentace budí dojem, že jde prakticky o hotovou věc, která co nevidět bude realizována.

Přitom celý projekt zdaleka tak jednoznačný není, a mnozí občané a s nimi i odborníci dokonce pochybují, zda je vůbec nutné Kampu rekonstruovat (kromě odstranění povodňových škod, samozřejmě). Rekonstrukce má totiž stát 50 miliónů korun, pro které by se v době po povodni našlo jistě účelnější využití, například na spolehlivou protipovodňovou ochranu Kampy, která by měla být absolutní prioritou.

Navíc projekt je kritizován i ze strany Klubu za starou Prahu, kterému kromě noční neprůchodnosti parku vadí to, že rekonstrukce neodpovídá historickému stavu před válkou. Osou ostrova byla tehdy ulice U Sovových mlýnů, obklopená souborem uzavřených šlechtických zahrad z jedné strany a Odkolkovou zahradou ze strany od Vltavy. Zahrady byly od uličky i od sebe navzájem odděleny zdmi. Tato historická konfigurace byla násilně zrušena za protektorátu, kdy zde bylo zřízeno cvičiště německé mládeže, a po válce byl na místě vybudován park v dnešní podobě.

Tato historická podoba parku jako souboru zahrad je také základem pro alternativní návrh rekonstrukce tak, jak ho prosazuje Klub za starou Prahu. Zachovává noční průchodnost v kombinaci s uzavíráním obnovených zahrad a navrhuje znovu vybudovat podélné i příčné ohradní zdi. Nutno říci, že ani tento návrh není zcela přijatelný. Jedná se o opačný extrém, návrat ke stavu, který celá řada Pražanů již nepamatuje a který již dnes těžko vyhoví účelům, které má dnešní park plnit, a tudíž bude tato rekonstrukce rovněž vnímána spíše negativně.

Pomineme-li poškození parku srpnovou povodní, nabízí se otázka, proč se vůbec radnice rozhodla pro rekonstrukci parku Kampa. Nejpravděpodobnější vysvětlení je toto:

· Radnice se snaží zviditelnit. Protože zastává konzervativní hodnoty (ODS), snaží se „zvýšit prestiž města“ tím, že buduje nákladné reprezentativní prostory, náročné na údržbu. Projekt parku Kampa má být takovým luxusním prostorem, na kterém „bude vidět“, jak radnice pečuje o „blaho občanů“. Problém je, že to není případ jen Prahy 1 ale i ostatních městských částí, které (zvláště v hustší zástavbě) dělají prakticky totéž. Přitom je až zarážející, jak si stát stěžuje na zadluženost obcí a krizi veřejných financí, a přitom obce a města vesele utrácejí stamilióny na zbytečné záležitosti, jako efektní rekonstrukce parků, nákladné kamerové systémy, nebo zbytečnou městskou policii.

· Radnice se z těchto luxusních prostor snaží následně vypudit různé (podle jejího názoru) „nekalé živly“, čímž jsou myšleni hippies, nekonformní mládež, ale i cyklisté, chovatelé psů atd., ve své podstatě neškodní, pro radnici však „málo spořádaní a málo reprezentativní“. Proto radnice zastrašuje občany přehnanými řečmi o „vandalismu“ a „nepořádku“ v parcích, aby našla nějaký důvod parky uzavřít. Svou roli zde hraje i obava radnice ze zvýšené zátěže v rekonstruovaných parcích. Nákladné (a zbytečné) vzhledové úpravy parků totiž obvykle špatně odolávají běžným činnostem v parcích (sport, rekreace) nebo tyto činnosti vůbec znemožňují. „Udržování pořádku“ (tj. omezování svobody) v parcích se pak děje pomocí vydávání represivních městských vyhlášek a jejich realizace městskou policií. Hrozí reálné nebezpečí, že po provedení rekonstrukce Kampy bude výrazně zpřísněn režim v parku. Zanikla by tak svobodná atmosféra, na kterou jsme zvyklí a která je pro park typická.

Jedná se tedy o typickou snahu radnice obejít občany a prosadit svou vizi. Co proti tomu všemu dělat? Vzhledem k tomu, že projekt je v poslední fázi řízení pro vydání stavebního povolení, není moc času nazbyt.

Vyzýváme všechny svobodomyslné lidi, kteří nesouhlasí s rekonstrukcí parku Kampa, nebo proti ní mají jakékoliv výhrady, aby psali protestní dopisy nebo protestní petice na Obvodní úřad Městské části Praha 1, nebo na Magistrát hl. m. Prahy.

Dále je možné vhazovat protestní dopisy přímo do schránek na informačních panelech v parku na Kampě. Další možností je organizování protestních shromáždění před radnicí Prahy 1, nebo před budovou magistrátu, případně rovnou v parku na Kampě.

Nenechme si Kampu vzít!