Anarchistická federace

Predstavujeme osobnosti hnutia - Bakunin, Kropotkin a Machno

Michail Alexandrovic Bakunin (1814 - 1876)
Prvorozeny syn aristokraticke rodiny, Bakunin stravil sve mladi na rodinnem statku, ktery ho naucil rolnickym nazorum diky jeho stykum s nevolniky. Zrekl se vojenske kariery a nastoupil na filosoficka studia na univerzitach v Moskve a v Berline. V roce 1843 se ve Svycarsku seznamil s Weltlingem, jehoz uvezneni pritahovalo pozornost ruskych uradu, a on byl vyzvan k navratu. Odmitl a podnikl svou cestu do Parize, kde se ucil velice od Marxe a Proudhona, ackoliv nechut z Marxe zabranila blizkosti mezi nimi. V roce 1849 v Drazdanech byl Bakunin zatcen a vracen do Ruska jako uprchlik, kde stravil osm let na samotce. Po ctyrech dalsich letech na Sibiri a snatku s mladou zenou se prekvapive vzdalil od svych politickych zajmu, podnikl utek pres Asii a Ameriku do Londyna, kde pracoval s Herzenem na vydavani novin. Podniknuv cestu do Italie zorganizoval v roce 1864 Bakunin tajne mezinarodni bratrstvo pozdeji zname jako "Mezinarodni aliance socialni demokracie". V roce 1868 se zapojil do Prvni Internacionaly, kde jeho doktrina stala v silne opozici vuci marxistum. Po z toho plynoucim rozkolu v roce 1972 Bakuniniste pokracovali jako samostatna organizace. Bakunin se z hnuti stahl do ustrani v roce 1874 po zmarene Bolonske vzpoure. Zemrel a byl pochovan v Rime. Nemel zadnou viru v parlamentni politiky a navazal na Proudhona v myslence, ze vseobecne hlasovaci pravo bylo porazkou revoluce. Veril v masovou organizaci, kolektivismus, a byl nede vse proti statu. Domnival se, ze na misto statu by povstala volna federace autonomnich sdruzeni tesicich se z prava na odchod a zarucujici kompletni osobni svobodu. Max Nettlau a E. H. Carr psaly autoritativni zivotopisy o nem. Jeho spisy byly velmi rozsirene a on je jakziv neusporadal nejake z nich do ucelenych knih. Znamenitou kompilaci je ta od G.P.Maximova, vydana ve Freedom Pressu, ackoliv je to jen castecna kolekce.


Petr Alexejevic Kropotkin (1842 - 1921)
Kropotkin se narodil 9. prosince 1842 v Moskve v rodine starobyleho knizeciho rodu. Studoval v Pazecim institutu, po jehoz dokonceni se stal komornikem Alexandra II. V roce 1968 ziskal dustojnickou hodnost a odesel slouzit k Amurskemu kozackemu vojsku. Potom odjizdi na Sibir, kde se zabyva vedeckou a spolecenskou cinnosti (ucastni se geografickych expedici). Roku 1867 odjizdi do Petrohradu, kde nastupuje do zamestnani na univerzite, a o rok pozdeji je zvolen clenem Ruske geograficke spolecnosti. Roku 1872 se po ceste do Svycarska setkava s nasledovniky sveho krajana Michaila Bakunina a prechazi na pozice anarchismu. Po navratu do Ruska se venuje anarchisticke propagande, vstupuje do krouzku "cajkovcu", po jehoz zniceni je zatcen a uveznen v Petropavlovske pevnosti. V roce 1876 uskutecnil utek z vezenske nemocnice a prchl do zahranici. Behem 40 let v exilu se z neho stal jeden z nevyznamnejsich cinitelu anarchistickeho hnuti - vystupuje na schuzich, ucastni se kongresu anarchisticke Internacionaly a verejnych akci, pise propagacni publikace a zaklada noviny. Roku 1881 je pro sve aktivity vyhosten ze Svycarska. Dva roky na to je, ac nevinen, odsouzen k peti letum vezeni, ale v roce 1886 je pod tlakem verejnosti predcasne propusten a odjizdi do Anglie. V nasledujicich letech vychazeji jeho nejznamejsi dila jak z oblasti vedy (predevsim geografie) tak i anarchisticke teorie. Mezi jeho nejznamejsi spisy patri "Pospolitost", "Buricovy reci", "Pole, dilny a tovarny", "Anarchisticka moralka", "Soucasna veda a anarchie" a mnohe dalsi. Po unorove revoluci 1917 se vraci do Ruska, avsak jeho pusobeni na rusky lid je brzy omezeno bolsevickou vladou - je vystehovan z Moskvy do Dimitrova. Ve svych dopisech se jeste snazi varovat delniky v Evrope pred bolsevickou diktaturou - ale marne. Zahy, 8. unora 1921, umira.
Z hlediska formulovani filosofickych zakladu anarchistickeho hnuti byl Kropotkin jeho nejdulezitejsi osobnosti.


Nestor Ivanovic Machno (1889-1935)
Machno se narodil 27. rijna 1889 v chude rolnicke rodine v Ukrajinskem mestecku Guljaj Pole. V sedmi letech zacal pracovat jako pasak dobytka a pozdeji jako zemedelsky delnik. V roce 1906 se pridava k mistni anarchokomunisticke skupine. Je odsouzen za ucast na ozbrojenem utoku k trestu smrti, ale vzhledem k veku mu byl trest premenen na dozivotni zalar. Machno byl vsak nepoddajny vezen a proto byl casto ukovan do zelez nebo umistovan na samotku. Ve vezeni se setkal s Petrem Arsinovem, ktery ho ucil anarchisticke teorii. Po unorove revoluci 1917 se vraci domu a aktivne se zapojuje do mistniho deni. V srpnu 1917 sestavuje jednotku ozbrojenych rolniku, s kterymi vyvlastnuje pozemky slechty a rozdeluje pudu zemedelcum. Kdyz na jare dalsiho roku podepsala sovetska vlada brest-litevskou smlouvu, byl Machno nucen tuto cinnost ukoncit. V te dobe navstevuje Moskvu, kde se setkava s Petrem Kropotkinem. V cervenci 1918 se vraci opet do rodneho kraje, ktery okupuji rakousko-uherske jednotky. Machno v cele partizanske jednotky zahajuje uspesnou serii utoku na okupanty a sidla mistni slechty. Po stazeni rakouskych vojsk se obraci proti ukrajinskym nacionalistum. Guljajpolska oblast se nachazi bez vlivu jakekoliv vlady, coz vede k premene mistni spolecnosti podle anarchistickych zasad. V breznu sice bolsevici podepsali s Machnem smlouvu o spolecne vojenske pomoci proti "bilym" generala Denikina, ale to nemohlo odsunout do pozadi nepratelstvi mezi nimi a anarchisty. Posleze zacal sovetsky tisk pomluvami utocit na machnovce. Byli dopadeni dva agenti Ceky urceni k zabiti Machna a popraveni. Komunisticke jednotky provedly najezd na guljajpolske zemedelske komuny. Kdyz ale bolsevici potrebovali pomoc v postupu proti Denikinovi, machnovci jim prisli vhod, pote je opet postavili mimo zakon a nasledovalo osm mesicu boju, jejichz obeti rozsirila epidemie tyfu. Ruda armada ale znovu potrebovala Machnovu pomoc proti "bilym", kterou dosahla amnestii pro anarchisty v sovetskych veznicich. Situace se ale opakovala - Trockij naridil utok na Machnovo velitelstvi v Guljaj Pole. Machnovi se podarilo uteci, skryvat se s nelecenymi zranenimi a pres Madarsko a Polsko se s velkymi problemy dostal az do Parize, kde se stal spoluautorem "Organizacni platformy libertinskych komunistu", kterou v roce 1926 vydala exilova skupina "Vec prace" tvorena ruskymi a ukrajinskymi anarchisty. Napsal take sve pameti koncici prosincem 1918. Posledni roky zivota zil v bide, nemoci a zapomneni a tak take v cervenci 1934 zemrel.

Píšou jinde

Podporujeme