Anarchistická federace

Píšou jinde : „Ležíme na něm, je to cikán jako hovado,“ zaznělo, než muž zemřel

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2020/07/lezime-na-nem-je-to-cikan-jako-hovado-zaznelo-nez-muz-zemrel/

V Česku se o obětech policejního násilí nemluví a už vůbec se za ně nedemonstruje. To ale neznamená, že se ho policisté nedopouštějí.

Poté, co ve Spojených státech zemřel Afroameričan George Floyd a následně se vzedmula mohutná vlna celostátních protestů proti rasismu, konalo se i v Česku několik solidárních veřejných shromáždění. Zúčastnily se jich stovky lidí z celého světa, kteří tu žijí. Zatímco jména obětí policejních zákroků v USA na shromážděních zazněla, na ty české jako by se zapomnělo. Pojďme si vzpomenout alespoň na některé z nich. Třeba už jen proto, aby na další akci Black Lives Matter měli o čem diskutovat také Češi, nikoli jen cizinci.

Václav Baláž (19)

Kapitán Petr Baránek se 22. listopadu 1991 v Břeclavi střetl se skupinou čtyř Romů a jednoho z nich, Václava Baláže zastřelil. Navzdory stížnosti romského poslance Federálního shromáždění Karla Holomka policejní vyšetřování skončilo velmi záhy odložením případu. Důvěryhodnost jednoho zraněného střelce převážila svědectví přeživších postřelených.

Na Prvního máje roku 2016 místní pobočky Mezinárodní policejní asociace IPA uspořádaly v jihomoravské Lednici víkendový pobyt rodin policistů, kteří zahynuli při výkonu služby. Podle médií v tu dobu již vysloužilý Petr Baránek, který byl duchovním otcem myšlenky setkání rodin, řekl: „Já to vnímám jako jakýsi doklad rostoucí firemní kultury u policie. I to, jak se postavíme k rodinám našich zahynulých kolegů, utváří prestiž policie.“

Martin Červeňák (20)

Policie zatkla Roma Martina Červeňáka 8. června 1994 v obci Jeníkovice a převezla ho na oddělení v Horšovském Týnu na Plzeňsku. Tam zemřel na následky průstřelu hlavy z policejní pistole během výslechu. Policie nezjistila žádná pochybení ze strany vyslýchajících policistů.

Matthias Poser (23)

Ve Františkových Lázních zemřel 11. září 1994 po policejním zákroku mladý Němec. Policisté, kteří u toho byli, ospravedlnili jeho smrt tvrzením, že na ně najížděl svým autem. Podle české svědkyně se to ale odehrálo jinak. Policisté stáli u neosvětlené cesty s vozem, který měl vypnutá světla, aby mohli stavět kolemjedoucí vozy. Auto s německou espézetkou pokračovalo v cestě navzdory tomu, že se ho snažili zastavit. Jeden z policistů po varovném výstřelu zastřelil řidiče Matthiase Posera přes zadní okno do hlavy, auto posléze vjelo do příkopu. Spolucestující nehodu přežil a vypověděl, že byli s řidičem přesvědčeni, že se nejedná o pravé policisty. Výsledek vyšetřování tohoto případu se mi nepodařilo zjistit.

Markus Rankel (26)

Policista Pavel Šach 13. října 1994 pokutoval v Příbrami mladého Němce za špatné parkování. Markus Rankel Šacha údajně napadl a začal ho škrtit. Policista chtěl podle vlastních slov Rankela udeřit pistolí, omylem z ní však vyšla kulka a turistu zabila. Soud odsoudil Šacha do vězení na osm měsíců. Ve vězení strávil čtyři měsíce, zbytek trestu mu byl změněn na podmínku.

Josef Šoltys (42)

Soukromý zemědělec Josef Šoltys žil šťastně se svou ženou a dvěma skoro dospělými dcerami v obci Těškov na Rokycansku. Podle ženy často jezdil večer z hospody k hrázi rybníka, aby se vyspal v autě a vzbudil se při východu slunce – jak v létě, tak i v zimě. 27. listopadu 1998 ho ovšem probudili místní policisté Jaroslav Kraft a Zdeněk Pihýr. Vytáhli ho z auta, a když ho posadili na zadní sedačku služebního vozu, dostali se s ním do fyzického konfliktu. Šoltys později na služebně zemřel. Oba policisté byli obžalováni ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Soud Pihýra po letech soudních tahanic zprostil viny, Kraft dostal dva roky. Trestní řízení trvalo celkem čtrnáct let; ukončil ho až Nejvyšší soud vlastním rozhodnutím. V lednu 2017 ministerstvo vnitra vyplatilo za pochybení svého zaměstnance pozůstalým zabitého bezmála milion korun. Pak začalo částku vymáhat po odsouzeném bývalém policistovi. V lednu letošního roku soud pravomocně rozhodl, že Kraft nebude muset státu zaplatit ani korunu, jelikož ministerstvo na něj podalo žalobu pozdě.

Lucie Nováková (19)

Policista Aleš Fanta v lednu roku 1998 postřelil v Mostě devatenáctiletou Lucii Novákovou. V době, kdy k tomu došlo, nebyl ve službě. Nováková po třech týdnech v nemocnici zranění podlehla. Ač nedošlo k žádnému konfliktu, policie posoudila použití zbraně jako legitimní. Za nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti dostal tříletý trest. Zda se rozsudek stal pravomocným, se mi nepodařilo zjistit.

Hoang Son Lam (43)

V podvečer 4. ledna 2009 policista Josef Srnský, člen zásahové skupiny Delta, brutálně zbil vietnamského občana Hoang Son Lama v jeho bytě v Brně, a to za nečinného přihlížení svých podřízených. Vedoucí nesepsal ani úřední záznam o zásahu. V cele na policejní stanici ho pak nechal bez poskytnutí lékařské pomoci umřít. V rámci vyšetřování obvinění policisté lhali jak o život, až byl Srnský nakonec v odvolacím řízení odsouzen k desetiletému trestu vězení za těžké ublížení na zdraví s následkem smrti. Další dva policisté odešli od soudu s podmíněným trestem za to, že nezakročili proti nezákonnému jednání svého kolegy. Jak synovi, tak i matce oběti stát před několika lety vyplatil po jednom milionu korun. Výrazně se o to zasloužila Česko-vietnamská společnost, největší a nejstarší organizace pro přátelství s Vietnamskou socialistickou republikou. Ta poskytovala rodině oběti finance na právní pomoc a zveřejňovala otevřené dopisy. Tento, ale i další podobné případy vyvolaly takový rozruch, že vláda nakonec přistoupila k tomu, že splnila dlouholetý požadavek lidskoprávních organizací a zřídila nezávislý orgán, který má sloužit k vyšetřování policistů podezřelých z trestných činů. Počátkem roku 2012 vznikla Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která nepodléhá ministerstvu vnitra, ale je zodpovědná přímo předsedovi vlády.

Ludovít Kašpar (33)

V noci 6. května 2012 dostali sokolovští policisté Pavel H. a Vítězslav N. hlášku, že se v parku u řeky něco děje. Na místě nalezli muže, kterého dobře znali. Byl to otec tří dětí, který šel za svou bývalou družkou, již často navštěvoval. Podle ochránců veřejného pořádku se choval divně. Když odmítl nastoupit do policejního vozu, začali mu páčit ruku teleskopickými obušky. Pak ležel na břiše tak, že několik minut nemohl dýchat. Výčet zranění, která mu policisté způsobili, zaplnil celou stránku pitevní zprávy. Zasahující policisté neutrpěli zranění žádná. Během zákroku jeden z obviněných zavolal na dispečink a křičel: „Ležíme na něm, je to cikán jako hovado.“ Násilná smrt Ludovíta Kašpara měla výjimečný ohlas. Jeho pohřbu se zúčastnily dvě stovky lidí z celého okolí. Zájem veřejnosti opadl, když policie oznámila, že mrtvý byl nebezpečný agresor. S požadavkem nezávislého vyšetřování přišli při výročí jeho smrti už jen rodinní příslušníci a desítka aktivistů. V říjnu roku 2016 soud v Sokolově policisty zprostil viny, což státní zástupkyně už v soudní síni odsouhlasila. Zcela zbytečnou smrt otce třech dětí podle soudu zavinilo delirium a následná zástava srdce.

Proč veřejnost nezná jména obětí?

Téměř ve všech zemích světa každý rok umírají desítky až tisíce lidí po policejních zákrocích. Jinak tomu není ani v České republice. Proč většinou neznáme jejich jména? Většinou policisté používají zbraně zcela oprávněně, v dalších případech se jedná o lidi bez domova, jejichž jména zná jen vyšetřovací orgán a není oprávněn je zveřejnit. Nejvíce obětí – a pozor, mezi ně patří i samotní policisté – umírá v důsledku neodborného zacházení se zbraní – alespoň podle výsledků vyšetřování.

Zatímco policie pečlivě zaznamenává a zveřejňuje jména svých zemřelých příslušníků a stará se i o pozůstalé, seznam civilních obětí policejních zákroků v Česku nikdo nesestavuje. Jejich jména se tak veřejnost dozví jen tehdy, pokud se pozůstalí, aktivisté anebo státy, z nichž zemřelí pocházejí, zasadí o důsledné vyšetření příčin úmrtí a zveřejní jejich totožnost. Tak tomu bylo ve výše zmíněných případech.

Případ Ludovíta Kašpara se ve více ohledech značně podobá násilné smrti George Floyda v Minneapolisu. S tím rozdílem, že zabití pana Kašpara nebylo zachyceno kamerou a že společnost k němu až na čestné výjimky přistupovala tak, jako kdyby se nic nestalo. Floyd je naopak díky četným protestům statisíců lidí už měsíc po své smrti známý po celém světě. Velmi pravděpodobně i v tomto případě soud nakonec zprostí obžalované viny. Podle obhájce jednoho z podezřelých totiž Floyd zemřel na následky deliria a následné zástavy srdce. Ale nechme se překvapit.

Autor je novinář.

Verze pro tisk 8.7.2020 a2larm.cz
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

8. Anarchistický festival knihy (nové datum)

17. 10. 2020, Praha

Bude na podzim! …(více)

Bezpeněžní zóna

17. 10. 2020, Plzeň

Bezpeněžní zóna je prostor, kde se nic neprodává a nekupuje, přesto mohou být naplněny přímé potřeby našich tužeb. Je spousta nevyužitých nebo nepotřebných věcí, které mohou být jinými lidmi smysluplně využity. …(více)