Anarchistická federace

Píšou jinde : Covid Culture. Velký souhrn momentálních (online) pohybů kulturní scény

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2020/04/covid-culture-velky-souhrn-momentalnich-online-pohybu-kulturni-sceny/

Pandemie nemoci COVID-19 vedla v minulých týdnech k zavedení různé míry omezení volného pohybu osob, tzv. social distancingu nebo přímo k povinné izolaci. Všichni jsme se takřka ze dne na den ocitli ve zpomaleném světě prázdných ulic, roušek, zavřených obchodů a někteří i domácího vězení. Toto tísnivé bezčasí lze brát jako příležitost se v klidu nadechnout a rozhlédnout kolem sebe, pro mnohé skupiny a jednotlivce však představuje extrémní finanční a/nebo psychickou zátěž. Je to zkouška ohněm, který obnažil prohnilé základy fungování řady oblastí, velmi výrazně pak kulturního sektoru. Na nás teď zůstává, zda je dokážeme vystavět znovu a lépe, nebo je necháme zcela zchátrat.

Velká část kultury se najednou přesunula do online prostředí, aby se z uzavřených veřejných i soukromých institucí dostala domů k divákům, posluchačům a čtenářům. Příkladem může být databáze Kramerius. Bezpočet českých studentů alespoň jednou za život bojovalo s enigmatickou a striktně neintuitivní digitální databází Národní knihovny, do které se dalo přihlásit pouze z vybraných počítačů přímo v knihovně. S příchodem pandemie se ovšem Národní knihovna konečně rozhodla zpřístupnit Kramerius pro studijní účely a v současnosti je možné procházet její sbírky z domova. Podobně vřelá gesta vidíme i u dalších velkých institucí – Internet Archive otevřel National Emergency Library, kde se ve virtuální podobě nachází přes 1,4 milionu knih, a pokud jste registrováni jako členové akademické obce, můžete například procházet i online databáze knihovny Cambridge.

    Zcela zásadní je naučit se kriticky přistupovat k internetovým platformám a umět je využívat, aniž bychom se nechávali (jako umělci i jako uživatelé) zneužít.

Své sbírky prostřednictvím Google virtuálně zpřístupnilo až 2500 předních světových muzeí, běžně vyprodané živé přenosy Metropolitní opery je nyní možné sledovat zdarma na počítači a berlínské divadlo Schaubühne zase postupně zveřejňuje záznamy některých svých představení. V Česku se velice rychle mobilizovala internetová televize MALL.TV, která pod hastagem #kulturažije streamuje řadu hudebních vystoupení (od skupiny O5 a Radeček až po Pražský komorní balet), přednášek nebo představení českých divadelních souborů. Dřív byla například k sehnání lístků do Dejvického divadla potřeba notná dávka pohotovosti a vytrvalosti, dnes jsou jejich inscenace snadno dostupná online. MALL.TV navíc spolupracuje s projektem Donio, skrze nějž je možné jednotlivé kulturní instituce finančně podpořit, a tím jim pomoci přežít i v období „lockdownu“.

Lze očekávat, že se zkušeností omezení pohybu ve fyzickém prostoru se mnohonásobně zvýší i počet projektů orientovaných na ten digitální. Náhlá přístupnost a open-source logika je divácky velmi vstřícná, otázkou však je, nakolik je tento model pro umělkyně a kulturní pracovníky existenčně udržitelný.
Křehké základy kulturní sféry

Umělec Jonas Staal napsal v nedávném textu pro e-flux, že koronavirová pandemie je do jisté míry „užitečná“, protože odhaluje doposud úspěšně skrývané problémy, a zviditelňuje tak slabá místa fungování naší společnosti. Když pomineme problémy v oblasti ekonomiky, zdravotnictví nebo sociálního zabezpečení, odkrývá se nám „díky“ krizi právě i extrémní zranitelnost kulturního sektoru.

Nastalá situace ukázala, nakolik ohroženou skupinou jsou lidé pracující v kreativních odvětvích. Většina z nich (od fotografů po zvukařky) žije bez stálého zaměstnaneckého poměru a je pro ně téměř nemožné mít našetřeno na „horší časy“. Zrušení veřejných akcí tak zanechalo mnoho lidí v téměř bezvýchodné situaci a ani jednorázová státní podpora pro OSVČ (podmíněná chaoticky proměnlivými požadavky) nikomu dlouhodobě finanční problémy vyřešit nepomůže. Krize, jež se na kulturu valí, ovšem není zapříčiněna nově příchozím virem, je důsledkem dlouhotrvajícího podfinancování celé oblasti. To se nyní ukazuje v celé své šíři, a nutně tak vyvstává otázka, jak kulturní aktivity aktuálně podpořit, ale především jak z dlouhodobějšího hlediska posílit struktury, na nichž jsou závislé.
https://eshop.a2larm.cz/

V posledních týdnech se proto objevilo mnoho snah o podporu nezávislých a menších kulturních projektů. Například berlínská vláda vyhradila pět set milionů eur na finanční pomoc freelancerkám, umělcům a malopodnikatelkám. Příspěvky od pěti do patnácti tisíc eur by podle slov berlínského ministra kultury Klause Ledera (Die Linke) měl vystačit pro každého, kdo o ně zažádá. I přes to, že grant má řadu kritiků, jedná se jednoznačně o dosažitelnější a efektivnější alternativu českých příspěvků pro OSVČ. Uměleckou scénu podpořila řada menších institucí a platforem. Například hudební databáze Bandcamp se (symbolicky) na jeden den zřekla veškerého podílu ze zisků a Mixcloud udělal totéž na dobu tří měsíců. Také nejznámější hudební streamovací platforma Boiler Room vyhlásila ve spolupráci s firmou Ballentine’s opencall, který umožní finančně obdarovat dvacet vybraných kolektivů částkou pět tisíc liber, volně využitelnou na podporu místní komunity. Vzniklo mnoho veřejných sbírek, jako je například již zmíněné Donio nebo nadnárodní Artist Relief Tree, kde se vybralo již více než 270 tisíc dolarů.
Zůstat v kontaktu

V době, kdy stýkat se osobně znamená potenciálně ohrožovat ostatní, jsme najednou nuceni (ač snad jen dočasně) přehodnotit, jak vůbec projevujeme blízkost a co pro nás znamená. Právě kulturní akce, které výrazně stojí na komunitě a bezprostředním vztahu mezi umělci a diváky, jsou v tomto ohledu opět nejzranitelnější, protože je lze stěží prožívat o samotě nebo zprostředkovaně. To pochopitelně platí především o veškerém performativním umění, v tom nejširším smyslu od divadla po koncerty nebo celonoční hudební párty.

I přes obtížnost nahrazení kolektivní přítomnosti na akcích tohoto typu vznikla už během prvních dvou týdnů „social distancingu“ celá řada kulturních projektů, které usilují o udržení živého „kontaktu“ skrze různé streamovací platformy. Kromě autorských čtení nebo různých forem hereckého přednesu jsou to především hudební akce, jež vyvinuly různorodé inovativní postupy překonávání fyzické vzdálenosti. Některé kolektivy, organizátoři a organizátorky koncertů, klubových eventů či festivalů se rozhodli buď neodkládat připravené události a dostat je k divákům prostřednictvím streamu nebo vytvořit speciální, „karanténní“ vysílání.

Před pár dny se tak například odehrála streamovaná verze multidisciplinárního festivalu dgtl fmnsm, pražské divadlo NoD vysílá živě svá představení, švédský hudebník Yung Lean streamoval karanténní koncert z odstaveného náklaďáku a celá řada hudebníků, producentů a DJs začala spontánně či koordinovaně vysílat svou hudbu z obýváků, studií nebo momentálně uzavřených klubů. U nás tak například vznikl projekt Virtual Healing, který koordinuje streamování subjektů působících na domácí alternativní elektronické hudební scéně, a podobné iniciativy se rozběhly i v mnoha dalších zemích. Vysílání hudebníků a umělců lze například sledovat i na německé platformě Artwillsaveus, která navíc nabízí přímé finanční sbírky i seznam užitečných zdrojů a další podpory v době krize.

Vzdálená blízkost

Zatímco rozhraní běžného streamu na YouTube, Facebooku, Instagramu nebo Twitchi představuje přece jenom stále osamocené pasivní sledování, maximálně s možností živě komentovat, vyskytly se i pokusy experimentovat s videokonferenčními programy, jako je například Zoom. Nejviditelnějším z nich je pravděpodobně Club Quarantine, který založilo několik přátel z Toronta a kde se pravidelně „scházejí“ stovky lidí z celého světa. Kromě několika „rezidentních DJů“, mezi něž patří i spoluzakladatel tohoto queer kanálu, producent a zpěvák Casey MQ, zde vystoupila celá řada umělců, od gabber producenta Krampfa až po populární zpěvačku Charli XCX. Zatímco někdo se stará o hudební produkci, ostatní účastníci párty video hovoru se vidí navzájem a mohou tančit a přizpůsobovat si digitální pozadí.

Asi ještě méně očekávatelnou variantou klubového života jsou párty organizované ve 3D chatovacích hrách, jako je například Club Cooee, kde je možné zakládat DJské místnosti/virtuální kluby. Uživatelé tam mohou přijít skrze své personalizované 3D avatary a bavit se navzájem. Skupina španělských hudebníků kolem kolektivu TE(n) CUIDADO tu například založila pod jménem uskupení Neurodungeon virtuální párty s názvem NeuroXcape, kde DJs vystupují skrze své herní avatary, celá hra se zároveň streamuje na Twitch a sety umělců se pak nahrávají i na Soundcloud. Na svém Instagramu Neurodungeon píší: „Párty jsou důležitou součástí úniku od některých narativů a vstupu do jiných říší a dimenzí společenského života. Interakce přesahující slova je teď potřebná víc, než kdy dřív. Jestliže karanténa drží naše infikovaná těla daleko od sebe, NeuroXcape nás virtuálně spojuje.“ A dodávají, že jedním z jejich hlavních cílů je právě „konfigurace alternativních sítí podpory“. Podobný pokus uskutečnil i argentinský kolektiv TRRUENO, jehož událost Rave simulation proběhla na 3D sociální platformě IMVU.

Ačkoli většina podobných projektů pochopitelně vzbuzuje určitou naději v kreativitu a šíři povědomí o možnostech, je nutné si uvědomit, že existence na sociálních sítích je vždy nějak podmíněná zájmy jejich vlastníků. Devadesátková iluze o svobodném internetu se rozpustila ve filtrových bublinách a sběru a algoritmické analýze uživatelských dat, a tak nejen díky nechvalně proslavené společnosti Cambridge Analytica víme, že je třeba mít se na pozoru před tím, co se nám jako uživatelům nabízí, a uvědomovat si, jakou cenu za to vlastně platíme. Například před několika dny se ukázalo, že již zmíněná zdánlivě alternativní platforma Twitch, jejíž obliba raketově stoupla právě v důsledku karanténních opatření, sdílí firmě Facebook data bez souhlasu uživatelů. Spolu s extrémním nárůstem naší online existence se úměrně zvyšuje i schopnost mediálních konglomerátů analyzovat naše data a obchodně je využít. Stejně jako více než kdy dříve streamujeme, voláme a trávíme (spolu) čas online, musíme více než kdy dříve věnovat pozornost rizikům, která tato forma sdílení přináší.
(Ne)zbytnost umění

I přes všechny inovativní pokusy na poli skupinových videohovorů a streamů, jejichž rozvoj se přítomnou pandemií nebývale akceleroval, je nutné mít na paměti, že možnost přidání odkazu na dobrovolné sbírky v drtivé většině případů nedokáže jednotlivcům či kolektivům z kulturní sféry zajistit důstojné přežití. Samotná streamovací rozhraní, weby či aplikace umělcům a umělkyním, kteří jim přináší extrémní množství nových uživatelů, z drtivé většiny vůbec neplatí. A pokud se i po opadnutí současné akutní situace podobné způsoby sledování hudby či jiných forem umění budou těšit větší pozornosti než před pandemií, což je pravděpodobné, musíme věnovat zásadní pozornost tomu, kam se ukládají naše data i kdo na nich vydělává.
Posouváme hranice mainstreamu!
Saša Uhlová

Milovaný i nenáviděný marxistický teoretik Slavoj Žižek v komentáři k současné situaci napsal, že je absurdní očekávat, že se věci prostě „vrátí do normálu“. Aniž by tím podléhal některým naivním tendencím vítat krizi jako samozřejmou změnu k lepšímu, poukazuje zde prostě na to, že zkušenost a dopady globální pandemie nenávratně změnily naše vnímání vztahů (a to jak na společenské, tak intimní úrovni), komunikace i celkového rytmu života. Pokud necháme stranou děsivé zneužití krizové situace k mocenským zájmům, jaké můžeme sledovat například v Maďarsku, vychází společnost ze zkušenosti pandemie celkově zranitelnější. A o kulturní sféře to platí dvojnásobně – nejen proto, že je zasažená finančně, ale i proto, že často stojí právě na křehké atmosféře sdílené nálady a kolektivní přítomnosti těl v prostoru, kterou bude stres z možného předávání nákazy možná provázet ještě dlouho po oficiálním znovuotevření divadel či klubů.

Pandemie tedy celkově odkryla dlouho přehlížená a zranitelná místa společnosti, mezi něž patří kromě určitých věkových a sociálních skupin právě i kulturní sektor. Mediální teoretik Lev Manovich nedávno na svém facebookovém profilu napsal, že v časech krize můžeme vidět rozdíl mezi umělci, kteří mají „společensky využitelné schopnosti“ prakticky přispět při tvorbě ochranného vybavení a podobně, a těmi, kteří „pouze“ připomínají důležitost umění a prosí nás o podporu. Nejsou však právě knihy, filmy, hudba, obrázky, tutoriály, streamy, nahrávky, autorská čtení, recitace nebo hry přesně to, co nás v karanténě udržuje při alespoň trochu dobrém psychickém zdraví? Právě dnes je možná kultura nezbytnější, než kdy byla.

Nic nebude jako dřív

Jestliže máme, v duchu Staalova komentáře, reagovat na to, co nám epidemie odkryla, musíme zcela zásadně přehodnotit, co pro nás kultura znamená a jak ji konzumujeme či (ne)podporujeme. Pokud ji totiž chceme udržet při životě, bude nutné zásadně posílit její struktury a učinit je odolnými vůči podobným krizovým situacím, kterých bude v budoucnu rozhodně spíš přibývat. Kvůli koronavirové krizi navíc nepochybně procházíme i určitou zrychlenou mediální revolucí, jejíž trvalé důsledky silně pocítí právě kulturní sféra. Z její současné pohodlné dosažitelnosti na internetu se bude jen těžko ustupovat, a mnohem spíš je tedy nutné přetvořit staré modely tak, aby dokázaly s narůstající online existencí účinně pracovat.

Zcela zásadní je přitom právě naučit se kriticky přistupovat k internetovým platformám a umět je využívat, aniž bychom se nechávali (jako umělci i jako uživatelé) zneužít. Dnes je totiž více než kdy dříve nutné se ptát, jak nás spoluutvářejí jako jedince i společnost, ale i kdo je vlastní, jaký (kulturní) kapitál na nich vytváříme a kdo z něj ve skutečnosti profituje. Koronavirová pandemie bude nepochybně mít mnoho „kulturních“ obětí, pokud však vezmeme vážně její varování, můžeme snad uskutečnit i řadu velmi dlouho potřebných změn a posílit struktury financování i vzájemné péče pro všechny krize, které teprve přijdou.

Autoři jsou studenti FF UK a členové kolektivu BCAA system.

Verze pro tisk 9.4.2020 a2larm.cz
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Social Screenings: In Search Of Balance

9. 6. 2020, Praha

Promítání. Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, Budova B: Room 1B) …(více)

Social Screenings: The Wind That Shakes the Barley

17. 6. 2020, Praha

Promítání. Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, Budova B: Room 1B) …(více)

Critical Readings: Judith Butler - Undoing Gender (2)

18. 6. 2020, Praha

Kritické čtení. Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, Budova B: Room 1B) …(více)

Social Screenings: Our Brand Is Crisis

23. 6. 2020, Praha

Promítání. Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, Budova B: Room 1B) …(více)

8. Anarchistický festival knihy (nové datum)

17. 10. 2020, Praha

Bude na podzim! …(více)