Anarchistická federace

Píšou jinde : „Kauza neskončila, stále proti nám běží represe,“ říkají členové Kliniky. Nový prostor ale hledají

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2020/01/kauza-neskoncila-stale-proti-nam-bezi-represe-rikaji-clenove-kliniky-novy-prostor-ale-hledaji/

Jak se vyvíjí kauza Autonomního sociálního centra Klinika rok po vyklizení? Jsou naděje na nový prostor?

Loni v lednu vystěhoval exekutor Ivo Luhan osazenstvo Autonomního sociálního centra Klinika na pražském Žižkově. Před několika týdny se do žižkovské budovy pustily bagry, které mají Kliniku přestavět pro nové účely. Tři členové kolektivu, který žižkovskou Kliniku zabral, teď poskytli rozhovor serveru Aktuálně, ve kterém mluví o svých budoucích plánech, klíčových momentech ve vývoji kauzy a soudech se Správou železničních dopravních cest (SŽDC) a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).

„My se nemůžeme úplně rozštěpit, protože vyklizením ta kauza neskončila, stále proti nám běží represe. Nějaká část kolektivu drží pospolu a snaží se to řešit. Ale už to není tak, že by ten kolektiv něco organizoval a dělal to, co předtím. Není prostor, kde to dělat,“ říká Arnošt Novák v rozhovoru s Jakubem Hellerem na serveru Aktuálně.cz. „Všichni nám říkali, ať to zkusíme bez squattingu, legální cestou. Ukazuje se ale, že tak jednoduché to fakt není,“ říká Novák o plánech kolektivu do budoucna. „My se pořád najít místo snažíme, ale zatím je efekt nulový. Jsme ochotni nějaký prostor svépomocí opravovat, renovovat, ale nemůžeme platit tržní nájem, který za poslední čtyři roky vylétl raketově nahoru,“ dodává.

„Všechno probíhalo dobře, ale pak jsme se stali trochu obětí celospolečenského posunu doprava, který přišel během léta migrace v roce 2015. Stali jsme se takovým přirozeným centrem podpory uprchlíků a symbolem prouprchlické části společnosti. Založili jsme sbírku pomoci a lidé z iniciativy Hlavák nechávali migranty na Klinice přespávat,“ popisuje další člen kolektivu Jakub Ort. „V tu chvíli od toho začal dávat ruce pryč Babiš a politizovalo se to do té míry, že se začali stahovat i lidé, kteří nás podporovali, ale nechtěli jít do konfliktu. To byl ten moment, kdy jsme ztratili společenskou podporu. Bohužel tuhle debatu v Česku xenofobní pravice od té doby úplně vyhrála. I ČSSD a další nepravicové strany na to přistoupily a předhánějí se v tom, kdo bude víc hájit hranice,“ vysvětluje.

V době uprchlické krize to byl právě kolektiv Autonomního a sociálního centra, kdo jako první uspořádal sbírky na pomoc uprchlíkům. Zapojily se do nich stovky lidí. Několikatýdenní akce, kdy od Kliniky vyjížděly dodávky s pomocí až do Maďarska, Srbska nebo Řecka, a kdy se dům stal útočištěm pro lidi propouštěné z českých detenčních táborů, byla pravděpodobně i důvodem útoku neonacistů. Ty se Kliniku pokusili podpálit večer po jedné z velkých prouprchlických demonstrací, 6. února 2016. Pachatelé nebyli nikdy odsouzeni a politici využívali útoku k tomu, aby strašili tím, že Klinika představuje pro Prahu bezpečnostní riziko. Ten samý rok, tedy v roce 2016, přitom kolektiv získal Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost.

Arnošt Novák v rozhovoru dále hájí taktiku zabrání objektu a setrvání i po vypršení nájemní smlouvy. Bez toho by se problému prý nikdo nevěnoval, což podle něj dokládá znovu opadající zájem politiků po vyklizení. „Postupně přestali odpovídat na maily, přestali zvedat telefony. Jak opadl mediální tlak, přestali jsme pro ně být téma. Takže nám to vlastně ukazuje, že jediný způsob, jak se něčeho domoci, je něco obsadit, udělat z toho problém, strčit nohu do těch dveří a až pak se o to politici zajímají,“ říká Novák.

Tři členové kolektivu, kteří se rozhovoru účastnili, si ale nemyslí, že hlavním cílem by teď mělo být vytvoření náhradní Kliniky. „Tíha toho, něco takového vytvořit, by neměla být jenom na nás. To, co se dělo na Klinice, by mělo ideálně vést k decentralizaci. Ne že tady budeme jen my, nějaká úzká skupina lidí, která bude tyhle aktivity neustále obnovovat. Měli by se toho chopit i další lidé, kteří se budou aktivizovat sami od sebe,“ říká Barbora Bažantová.

Ve snahách o získání nového objektu by podle Orta možná mohl pomoct úspěch při dovolání k Ústavnímu soudu ve věci podle kolektivu nespravedlivé exekvované částky za vyklizení objektu. „Teoreticky, pokud bychom to všechno vyhráli a Ústavní soud nám vrátil i těch 900 tisíc, půjdou ty peníze do sociálního hnutí, které ty peníze potřebuje, nebo na pořízení nějakého prostoru či domu,“ říká. Kolektiv je ale podle něj připraven i na neúspěch u soudu. V tom případě by mohli jeho členové doplácet částku až 3 milionů korun. V minulosti vybral kolektiv už stovky tisíc na exekuce, které dopadly na jednu z členek hnutí.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Verze pro tisk 10.1.2020 a2larm.cz

Píšou jinde

Odkazy