Anarchistická federace

Píšou jinde : Tofu porazí maso ve všech ohledech

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2019/09/tofu-porazi-maso-ve-vsech-ohledech/

Z hlediska životního prostředí je tofu vždy lepší variantou, než je maso.

Veganství je jednoznačně tou nejefektivnější cestou, jak zásadním způsobem snížit ekologickou stopu. Ekologické organizace tento fakt často přehlížejí nebo jej dokonce popírají, což je na první pohled zarážející. Při dalším zamyšlení už to tak divné není – i v ekologických organizacích sedí spousta lidí, kteří mají rádi maso, propagace veganství navíc podle jejich PR oddělení může odrazovat některé dárce „přílišnou radikalitou“. Nyní se článek kritizující veganství z ekologického úhlu pohledu objevil i na Alarmu. Argumentačně vychází právě z okruhu ekologických organizací, ale je plný polopravd a zkreslených informací.

    Veganství je nejsnazší cesta k razantnímu snížení emisí a ekologické zátěže, zastavení globální změny klimatu i ke zlepšení dostupnosti pitné vody. Tento fakt nelze zpochybnit.

Text tvrdí, že konzumace tofu „může být ekologicky škodlivá“. Tato informace je sama o sobě pravdivá. Jakákoliv lidská činnost může být a je ekologicky škodlivá, záleží ovšem na tom, s čím ji porovnáváme. Pokud zůstaneme u potravin, je nepochybné, že tofu porazí maso na celé čáře. Bylo opakovaně prokázáno, že v podstatě jakákoliv rostlinná potravina má výrazně nižší ekologickou stopu než její alternativy z produkce masného průmyslu. A to platí i pro vysoce zpracované rostlinné polotovary, ne pouze pro základní potraviny, jako je čočka nebo hrách. V konkrétních číslech to vypadá tak, že na kilogram tofu jsou vyprodukovány dva kilogramy oxidu uhličitého, zatímco na kilogram hovězího minimálně 27 kilogramů oxidu uhličitého (tedy desetkrát více); na kilo vepřového to vychází 12 kilogramů a na kuřecí sedm kilogramů oxidu uhličitého. A to mluvíme jen o emisích skleníkových plynů. Když započítáme další emise, zejména metan, a další škodlivé následky zemědělství, zejména acidifikaci půdy (okyselování půdy v důsledku používání průmyslových hnojiv, které vede k její degradaci a celkovému snížení biodiverzity) a eutrofizaci (obohacování vod o živiny, které způsobují nekontrolovaný růst sinic a úhyn ryb a dalších vodních organismů), je rozdíl v ekologické škodlivosti mezi tofu a masem více než dvacetinásobný. A to jsme ještě nemluvili o spotřebě vody. Na produkci kilogramu hovězího masa je spotřebováno zhruba 15 tisíc litrů vody, což je desetkrát více, než i na ty nejnáročnější rostliny pěstované na jídlo.
Půda jako hlavní problém

Jádrem problému je, že jakákoliv rostlinná strava bude vždy mít výrazně menší nároky na půdu, a díky tomu i menší ekologický dopad. Podle různých studií je na nasycení jednoho vegana potřeba pětkrát až desetkrát méně půdy než na nasycení člověka konzumujícího běžnou (západoevropskou) stravu. Tuto skutečnost nelze obejít; přímá konzumace rostlin člověkem bude vždy efektivnější než je využívat jako krmivo pro zvířata a konzumovat jejich produkty a svalovinu. Takový proces v sobě nutně obsahuje obrovské ztráty: na každou kalorii živočišné produkce bude i při tom nejefektivnějším procesu vždy potřeba několik kalorií rostlinných.
Budoucnost je teď!

Rostlinné kalorie v podobě krmiva se přitom někde musí vypěstovat. Dobytek se totiž už dávno nepase na trávě, a jeho chov tedy neznamená „potřebu nechat část půdy zatravněnou“, což je další ze zavádějících tvrzení v článku. Jistě, existují tu malí farmáři, kteří nechávají dobytek pást (a maso z nich si také nechávají velmi dobře zaplatit, v supermarketu ho opravdu nedostanete), ale drtivá většina krav nevystrčí za celý život hlavu z haly, kde je krmena optimalizovanou krmnou směsí z dovezené sóji, kukuřice a dalších plodin. Ve skutečnosti by tak naopak přechod na veganství díky násobně nižšímu nároku na půdu umožnil nechat rozsáhlé plochy zatravněné, anebo napospas divoké přírodě. Fakt, že je Evropa na rozdíl od USA závislá na dovozu sóji, je sice pravdivý, ale dovážená sója slouží jako krmivo pro dobytek, nikoliv jako surovina pro výrobu tofu. Drtivá většina sóji pro produkci tofu a dalších veganských potravin se ve skutečnosti pěstuje lokálně v Evropě.

Když už zmiňujeme malé farmáře, kteří nechávají krávy na pastvě: i jejich produkce je mnohem větší ekologickou zátěží než naše milované tofu. Hovězí maso z chovů s nejnižším environmentálním dopadem pořád vytváří šestkrát více emisí a spotřebovává až třicetšestkrát více půdy než konvenční pěstování hrachu.
Opravdu komplexí změny

Lze proto říct, že jakékoliv omezování spotřeby masa vytvoří vždy více ekologického užitku než škody. V zemích, kde je spotřeba masa nejvyšší, tedy i v ČR, by kompletní přechod na rostlinnou stravu znamenal snížení všech emisí (nejen skleníkových plynů, ale i dalších) v zemědělství o ohromujících 73 procent. Celosvětový přechod na veganství by tyto emise globálně snížil o skoro 50 procent. Množství půdy využívané pro zemědělství by pokleslo o 1,3 miliardy hektarů, tedy o celých sedmdesát šest procent.

Ve skutečnosti to však není naše stravování, co potřebuje komplexní změnu, ale zemědělství jako celek. K jeho změně je ale přechod na veganství nutnou podmínkou. Při stávající míře masné produkce je ekologický způsob hospodaření nemožný už z důvodů limitovaného množství půdy. S autorem zmíněného článku lze jistě souhlasit, že existuje mnoho veganských potravin, jejichž konzumace není z ekologického úhlu pohledu zrovna vhodná, ať už jde o exotické ovoce, ořechy nebo různé moderní, vysoce průmyslově zpracované náhražky masa z mnoha surovin, včetně těch exotických. Do této kategorie se ale neřadí tofu, ale spíš výrobky typu Impossible Burger. Pořád jsou ale z ekologického úhlu pohledu výrazně šetrnější než konzumace jejich masných alternativ.

Veganství je nejsnazší cesta k razantnímu snížení emisí a ekologické zátěže, zastavení globální změny klimatu i ke zlepšení dostupnosti pitné vody. Tento fakt nelze zpochybnit. Zatímco přebudovat např. systém dopravy (další obrovský znečišťovatel planety) bude trvat dekády (a tolik času podle vědců už nemáme), přechod na rostlinnou stravu je možný už v řádu let. Místo zpochybňování ekologických přínosů rostlinné stravy je tedy vhodnější sáhnout si do svědomí a zeptat se sám sebe, proč už dávno nejsem vegan.

Poznámka: Data v tomto článku pocházejí z obsáhlé studie, která podrobně zkoumala data z bezmála 40 tisíc farem a brala v úvahu 1600 typů zpracování, balení a distribuce potravin.

Pavel Houdek

Autor je vegan, právník a trenér sebeobrany.

Verze pro tisk 12.9.2019 a2larm.cz
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Peter Gelderloos: Anarchie funguje. Příklady anarchistických myšlenek v praxi

3. 10. 2019, Liberec

U příležitosti českého vydání své knihy Anarchie funguje přijede do ČR její autor a promluví o příkladech anarchických společností v minulosti i současnosti. …(více)

Peter Gelderloos: Anarchie funguje. Příklady anarchistických myšlenek v praxi

4. 10. 2019, Tábor

U příležitosti českého vydání své knihy Anarchie funguje přijede do ČR její autor a promluví o příkladech anarchických společností v minulosti i současnosti. …(více)

8. Anarchistický festival knihy

16. 5. 2020, Praha

TBA you can contact us! …(více)