Anarchistická federace

Píšou jinde : V katovických ulicích klimatickému cynismu navzdory

Toto je kopie článku uveřejněného na denikreferendum.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
http://denikreferendum.cz/clanek/28820-v-katovickych-ulicich-klimatickemu-cynismu-navzdory

Mikuláš Černík přináší shrnutí dosud nejzajímavějších momentů z katovických ulic. V nich se odehrávaly akce občanské společnosti, jež se snažily upozornit účastníky klimatického summitu na nutnost globální změny a odklonu od uhlí.

Klimatická konference v Katovicích odráží cynismus, kterým se jako společnost stavíme k největšímu problému dneška, klimatické změně. Místo konání konference leží v metropolitní oblasti Horního Slezska, které vyrostlo s uhelným průmyslem. Katovice se prezentují jako město, které se dokázalo ze svého uhelného břímě vyvázat a změnit svojí ekonomiku. Forbes jej označil za nejvíce ekologické polské město, konferenční sál zdobí zelená střecha.

Uhlí ale nepřestalo být součástí polské identity, a tak polský prezident zahájil summit zostra. Prohlásil, že Polsko má zásoby uhlí na 200 let a že jeho spalování nestojí v cestě snahám o ochranu klimatu. Polské energetické, a tedy uhelné firmy samozřejmě summit sponzorují, což je ale tradiční jev klimatických summitů nejen v Polsku.

Právě takové zprávy ukazují, že přetvářka jde stranou. Cynismus klimatické konference spočívá v tom, že se účastníci už ani nesnaží předstírat naději z výsledku jednání. V neděli fosilní koalice USA, Ruska, Kataru a Saúdské Arábie zablokovala přijetí dokumentu, kterým by Spojené národy přiznaly důležitost nedávné zprávě IPCC.

Ke klimatickým summitům ale neodmyslitelně patří také přítomnost a pozornost občanské společnosti. I v Katovicích probíhají události organizované spolky a občanskými iniciativami. Největší takovou akcí byl sobotní pochod pro klima. Účastnilo se ho na tři tisíce lidí. Bylo by to bývalo mohlo být i víc, hnutí za klimatickou spravedlnost v posledních letech výrazně roste i v regionu střední a východní Evropy. Mnoho aktivistických skupin nepřijelo vědomě z několika důvodů.

Prvním z nich je neúměrné množství policejní pozornosti. Kvůli bezpečnosti byly již s předstihem několika měsíců zakázány spontánní demonstrace a obnoveny kontroly i na hranicích v Schengenském prostoru. Míra policejní přítomnosti byla překážkou pro spoustu lidí, kteří se nechtěli vystavovat cvičením policejních složek. Je snadné porozumět, proč se vidina policejních majáků pro mnoho aktivistů stala důvodem návštěvu Katovic vynechat.

Policie při kontrolách na hranicích zamítla vstup do Polska několika aktivistům a aktivistkám. Zdůvodňovala to ohrožením vnitřní bezpečnosti. Jedna z aktivistek organizace Ekodiya (Eko Akce) Olia popisuje situaci následujícím způsobem: „Okolo deseti lidem z Ukrajiny, Gruzie a Kyrgyzstánu zakázali vstup do Polska, zjevně v souvislosti s vyjednáváními. Většina lidí byla „bez problému“ vrácena na hranicích. Ale dva byli po týdnu pobytu na summitu zadrženi pohraniční stráží přímo v Katovicích a skončili v podstatě v cele s pouty na rukou. Snažíme se, aby se o tom dozvěděla média, především ta zahraniční.“

I uvnitř Polska policie zastavovala autobusy z Varšavy a Vratislavi, které mířily na demonstraci. Kvůli kontrolám ji ale nemohly stihnout. I pochod doprovázelo obrovské množství policejních složek.

Demonstraci policejní síly a dohledu pocítili i účastníci pochodu. V její antikapitalistické části se policie rozhodla ověřovat, zda jedna osoba náhodou neschovává pod bundou zbraně. Ty se sice nenašly, zato policie našla tři osoby, které odvezla na stanici. Na zhruba hodinu zadržovala celý antikapitalistický blok. Nenápadně, za zatáčkou, daleko od zraků zbytku průvodu. Část z něj se ale vrátila a podporovala obestoupené policií, aby se s nimi pak společně po uvolnění cesty vrátila ke zbytku průvodu.

Olia dodává: „Cítím se hrozně. Nemůžeš v pochodovat s lidmi a cítit, že společně máte sílu něco změnit. Je to přesně naopak. Ti, kteří mají moc, tě na chvíli nechají užít si svou malou party, ale přitom dají jasně najevo, že na tebe neustále dohlížejí. Nejen množstvím policistů v uniformách s municí se slzným plynem. Ale taky velkým množstvím lidí v civilu, na kterých je jasně vidět, že to nejsou aktivisté. Necítíš se v bezpečí. Ráno vyjdeš z hostelu a vezmeš si do batohu všechny své věci, kdyby tě náhodou dnes zatkli.“

Za klima i jinde a jinak
Druhý důvod má hlubší příčiny. Klimatické hnutí po celém světě rapidně roste a stejně tak se rozšiřuje spektrum jeho aktivit a prostředků. Masivní protesty během klimatických konferencí ztrácejí pro významnou část hnutí na důležitosti. Jednodenní aktivistický výlet není už pro mnoho aktivistů natolik podstatný a je otázkou, jestli má také jiný než symbolický význam.

Obzvlášť pokud už podobných pochodů máte za sebou víc nebo pokud jste se účastnili přímých akcí, začnete zvažovat, nakolik je vaše symbolická účast zároveň strategická. Ve variaci na klasické ekologické heslo klimatičtí aktivisté a aktivistky ve stále větších počtech myslí globálně a blokují lokálně fosilní infrastrukturu nebo vytvářejí tlak na konkrétní fosilní projekty.

I během sobotního pochodu se tak konaly jiné klimatické akce na dalších místech Evropy, například v rámci zahájení kampaně By 2020 We Rise Up (Do roku 2020 povstaneme) nebo umělecká intervence na reklamních poutačích.

Přesto je ale zajímavé sledovat pochod, protože přímo ukazuje proměny hnutí. Pro mnoho lidí může být pochod prvním aktem občanské angažovanosti, pro jiné je zase jeho legální podoba nutností. Zdaleka ne všichni si mohou dovolit být vystaveni represím jako jednotlivci nebo ztratit legitimitu pro jiné způsoby práce jako nevládní organizace či politické strany. O pochodu psala také Michaela Pixová, budu se proto soustředit na jiné momenty.

Početná přítomnost ukrajinských aktivistů a aktivistek pro mě představovala jednu z nadějných změn. Fakt, že i přes momentálně pohnutou situaci na Ukrajině se množství lidí odhodlá protestovat za klimatickou spravedlnost, jde přesně proti tezi, že ekologické problémy jsou až posledními v řadě pomyslné pyramidy potřeb. Přítomnost aktivistů byla důležitá i ve světle toho, že polská uhelná závislost se promítá i přes ukrajinské hranice. Polsko totiž v současnosti dováží uhlí z Ruska, jehož nemalá část byla vytěžena v proruských separatistických regionech.

Klimatické hnutí má také nové osobnosti. Yeb Saňo už v Polsku na klimatickém summitu byl. Před pěti lety ve Varšavě pronesl jako filipínský vyjednavač emotivní projev. Jeho zemi tehdy zasáhl zdrcující tajfun Haiyan, extrémní právě kvůli klimatickým změnám. Ani držením hladovky tehdy Yeb Saňo výsledek vyjednávání nezvrátil. I nyní je vyjednavačem, z jednacích sálů se však vrátil na ulici jako aktivista. Společně s dalšími aktivisty-poutníky přišel do Katovic pěšky z Vatikánu (na cestě se přitom zastavili i v České republice a na Slovensku). Jejich cestu, která je ztělesněním solidarity s nejvíce zranitelnými bratry a sestrami, inspirovala encyklika Laudato Si.

Ve světových médiích je nyní nepřehlédnutelnou postavou Greta Thunbergová. Tato patnáctiletá Švédka symbolicky zosobňuje globální klimatické hnutí. Její vrstevníci, narození po roce 2000, organizují masivní akce inspirováni pátečními stávkami. Je to volání po mezigenerační solidaritě, kterou bylo na pochodu možno vidět i na pódiu. Z něho mluvila vedle Grety také Ewa Sufin-Jacquemart, místní aktivistická matadorka a spoluorganizátorka pochodu. Burcovala účastníky hesly, že je potřeba se probudit a ukončit závislost na uhlí.

Na pochodu byly přítomné take místní iniciativy bojující proti konkrétním uhelným projektům, jako je například plánovaná stavba nové uhelné elektrárny Ostrołęka C. Místních iniciativ proti uhlí je ostatně v Polsku celá řada, spolupracují spolu dlouhodobě v koalici. Na pochodu dávají svou účastí jasně najevo, že i pro lidi mimo velká města je klimatická změna problém a že je způsobena využíváním uhlí. Navzdory tomu, co se snaží tvrdit zdejší politické elity.

Radosław si přinesl transparent, se kterým protestoval i na sklonku 80. let. Stojí na něm: „Konec otravovávní, neschopná vláda musí odejít.“ Doufá, že stejně jako občané stáli u změny režimu v roce 1989, mohou změnit i současnou vládu. Pokud ostatně chceme na této planetě přežít, nic menšího než změnit současný mocenský systém nám nezbývá.

 

Verze pro tisk 16.12.2018 denikreferendum.cz
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Veřejné plénum Radikální knihovny

31. 1. 2019, Praha

Pojďme se společně pobavit o budoucnosti Radikální knihovny, která již čtvrtým rokem přispívá k rozvoji kritického myšlení. Cílem Knihovny je nabízet přístup k často nedostupným knihám a publikacím, které se věnují teoretickým základům levicových hnutí a reflexi angažovaného přístupu. …(více)

Benefice na azyl pro zvířata

9. 3. 2019, Praha

Pouštěčka desek a vegetariánské občerstvení …(více)