V detenčním centru na ostrově Nauru je vězněno přes tisíc lidí a víc než stovka dětí. Mnozí z nich jsou v táboře přes pět let. Podle lékařů trpí psychickými problémy. Nauru přitom zakazuje do tábora přístup Lékařům bez hranic i novinářům.

Deprese, rezignace, beznaděj – s tím vším se podle lékařů potýkají uprchlíci, které soukromá korporace Broadspectre na zakázku australského ministerstva spravedlnosti drží v detenčním táboře na ostrově Nauru. Mnozí uprchlíci, mimo jiné i z válkou postižených zemí jako Sýrie či Afghánistán, obývají provizorní obydlí již přes pět let. Upadají do apatie a postihují je psychické poruchy. Podle svědectví se o ukončení svého života pokoušejí i desetileté děti.

Nauru, formálně suverénní stát, na jehož území se centrum nachází, navíc omezuje přístup do tábora lékařům, kteří by chtěli uprchlíkům pomoci, i novinářům, kteří chtějí důsledky australské imigrační politiky dokumentovat. Naposledy tento víkend vláda Nauru nařídila humanitární organizaci Lékaři bez hranic (MSF), aby v zemi do čtyřiadvaceti hodin přestali působit. Lékaři bez hranic se snažili poskytovat žadatelům o azyl psychologickou a psychiatrickou pomoc.

Beznaděj i rezignace
Podle Lékařů bez hranic trpí uprchlíci na Nauru řadou psychických poruch včetně schizofrenie a bují rovněž domácí násilí v rodinách. Stav žadatelů o azyl se navíc v posledních měsících zhoršuje a zejména děti trpí poruchou zvanou „syndrom rezignace“, kdy upadají do úplné apatie a ztrácejí zájem o běžné lidské činnosti. Nechtějí si hrát, chodit do školy a někdy dokonce odmítají potravu. Přibývá sebevražd.

„Tyto děti a jejich rodiny jsou v táboře drženy již přes pět let,“ upřesnil v nedávném svědectví pro Radu OSN pro lidská práva Daniel Webb z organizace Human Rights Law Center. „Po pěti letech v detenci ztrácejí zejména děti veškerou naději. Některá přestávají mluvit. Jiná přestávají jíst. Nedávno se pokusil o sebevraždu desetiletých chlapec.“

Vláda Nauru přesto tvrdí, že služby Lékařů bez hranic na ostrově nejsou potřeba a nařídila jim opustit jej do čtyřiadvaceti hodin. Již dříve byly tamní úřady kritizovány rovněž za restriktivní politiku vůči novinářům, kterým odmítaly udělovat víza ke vstupu do země a snažily se jim tak bránit v přístupu do detenčních center.

Australská vláda běžně trvá na tom, že za politiku Nauru nenese žádnou odpovědnost. Podle nedávno uniklých dokumentů, v nichž oba státy upřesňují podmínky vzájemné spolupráce, však s omezeními aktivně souhlasila.

Lékaři bez hranic v prohlášení vyjádřili „vážné obavy, že rozhodnutí vlády Nauru může ohrozit zdraví našich pacientů“ a vyzvali úřady, aby jim „umožnily pokračovat v práci“, na níž podle nich mohou záviset lidské životy.

Vláda Nauru odmítla pro média kauzu komentovat. Australské úřady v prohlášeních trvají na tom, že s uprchlíky se v táborech špatně nezachází. Celá řada zpráv novinářů i lidskoprávních organizací však svědčí o opaku.

„Australský model“
Politika vůči uprchlíkům, s níž přišly australské konzervativní vlády, má i podle prohlášení tamních politiků za úkol odradit potenciální žadatele o azyl od toho, aby se vůbec pokoušeli dostat do země. Více než dva tisíce lidí je tak dodnes uzavřeno v zámořských detenčních centrech na ostrovech Manus (jenž spadá pod Papuu-Novou Guineu) a Nauru. Mnozí z nich musí žít v provizorních táborových podmínkách několik let a dává se jim najevo, že šanci na získání povolení k pobytu v Austrálii nemají, i kdyby byl jejich nárok na azyl oprávněný.

Tábory se nachází v odlehlých oblastech mimo australskou jurisdikci na základě smluv se zeměmi, pod něž ostrovy patří. Jsou navíc provozovány na zakázku soukromými korporacemi usilujícími o zisk, jako je zmiňovaná firma Broadspectre. Podmínky v nich jsou pozorovateli, lidskoprávními organizacemi a kritiky systému popisovány jako takřka nelidské.

Amnesty International již před dvěma lety poukazovala na epidemii sebepoškozování a psychických chorob v táborech a v tematické zprávě usuzovala, že australská imigrační politika naplňuje podle mezinárodního práva definici mučení. Zpráva OSN ze stejné doby upozorňovala na „nelidské a ponižující zacházení“ s lidmi v táborech „včetně fyzického, psychologického a sexuálního násilí“.

Podmínky v táboře Manus loni v seriálu pro The Guardian popsal jeden z vězňů, kurdský novinář Behrúz Búčání, jako „pekelné“. Jeho deníková svědectví upozorňují na všudypřítomný hlad, špatné jídlo, nevyhovující hygienické podmínky, násilí strážců a zoufalství uprchlíků na ostrově.

Mezi politiky inklinujícmi ke krajní pravici je naopak australská imigrační politika dávána za příklad. Obdivně o ní opakovaně hovořil třeba Donald Trump. „Jste horší než já,“ sdělil pochvalně v telefonátu australskému premiérovi Malcomu Turnbullovi.

Že by se měla „australským modelem“ v postupu vůči uprchlíkům inspirovat také Evropská unie, prohlašoval do médií rovněž český premiér Andrej Babiš, když v červenci odmítl žádost italského premiéra Giuseppe Conteho o přesídlení některých žadatelů o azyl do České republiky.

Další informace

    Deutsche Welle Nauru orders Doctors Without Borders to stop work with asylum-seekers
    Deustche Welle Amnesty International slams Australia over refugee detention, calls it torture
    The Guardian Australia jointly responsible for Nauru's draconian media policy, documents reveal
    Radio New Zealand Refugee children on Nauru 'living without hope'
    The Royal Australian College of General Practicioners Children in detention on Nauru are suicidal: Human rights advocate

9.10.2018 denikreferendum.cz