V příštím týdnu vyjde čtvrté číslo našeho zpravodaje Moment. Měníme formát z A5 na A4. Můžete se těšit na 30 stran k tématu radikální, kritické a "jiné" sociální práce. O místech, kde bude Moment k dostání, dáme zavčas vědět, papírovou verzi bude po čase následovat také verze v pdf. Už brzy!

Zatím si můžete přečíst editorial.


***



Proč se, sakra, starat o nějakou sociální práci?

Proč? Protože tématem čísla je jiná sociální práce. Především ta kritická a radikální, o které se v českých médiích mnoho nepíše.

Pokud máte se sociální prací nějaký vztah – jste jejím studentem, pracujete v sociálních službách nebo jste jejich uživatelem, její stav vás snad lhostejným nenechá již z principu. Právě na vás ostatně míříme tímto číslem především a doufáme, že vás inspirujeme k boji za kritičtější, sebevědomější a radikálnější podobu sociální práce.

Toto číslo by rádo nabídlo podněty i pro ty, kterým sociální práce nic neříká, zato je nenechává lhostejnými rasismus, společenská nerovnost, sexismus, rozšiřující se množství i zhoršující se situace lidí bez domova a mnoho dalších společenských problémů, které spojuje právě to, že by se jejich řešením měla sociální práce zabývat.

Neziskových organizací, sociálních služeb, sociálních pracovníků a dalších řešitelů není zrovna málo, ale jejich pozice je složitá. Více než nekonečné byrokratické zátěže je snad jen potenciálních uživatelů a méně než času na kvalitní práci s lidmi je snad už jen financí na provoz. A to jsme stále jen u problémů rázu, řekněme, praktického a nedotýkáme se podoby existujících služeb a samotné sociální práce, která je u nás standardizovaná, profesionalizovaná a neschopná či neochotná – ať už z důvodů praktických či ideologických – opravdu vidět souvislosti mezi kapitalistickým systémem a problémy svých klientů.

Ostatně, organizace, které jasně deklarují, že hodlají zpochybňovat mantry české sociální práce o apolitičnosti, profesionalismu a škodlivosti příliš důkladné společenské kritiky, by se daly spočítat na prstech jedné až dvou rukou.

To je obzvláště nešťastné ve chvíli, kdy společnost pomalu ale jistě směřuje ke stále větší fašizaci. Termíny jako nepřizpůsobiví se stávají prakticky neutrálním označením, které, téměř bez jakéhokoliv zpochybňování, užívají elity, obyčejní lidé i novináři k nálepkování širokých skupin obyvatel. Politické strany bez ohledu na svou pravolevou orientaci se předhánějí v návrzích na odklizení, vyštvání nebo alespoň pořádném došlápnutí si na každého, kdo je vnímán jako podezřelý živel či kdo příliš vyčnívá, a stále větší a větší represe je chápána jako jediná možná odpověď na každý společenský problém.

A právě sociální pracovníci a sociální služby jsou příznivci jednoduchých řešení viděni jako jeden z primárních nástrojů represe a kontroly. Přitom ani ta nejmainstreamovější sociální práce nechápe svou společenskou roli jako represivní, natož potom sociální práce angažovanější a radikálnější. Ta si klade za cíl nejen nepodléhat tlakům politiků (NULLúředníků, elit), ale rovnou i odhalovat a snažit se řešit strukturální podstatu společenských problémů, kdekoliv je vidí.

Vzhledem k tomu, že je tlak na sociální pracovníky stále méně únosný, je třeba začít nabízet nové pohledy, možnosti a hlavně naději.

Jiná sociální práce je možná, zní variace na letité heslo sociálních hnutí – Jiný svět je možný. Nepomůžou si k ní ale jen samotní sociální pracovníci, služby a jejich uživatelé. Je nutná i pomoc a zájem nezávislých politických aktivistů či vůbec kohokoliv, kdo ještě neztratil víru v sociální spravedlnost.

Právě proto je tak důležité se právě teď zajímat o sociální práci a její budoucnost. Její budoucnost je totiž spojená s osudem mnoha těch, kdo v dnešní kapitalistické společnosti patří mezi ty nejzranitelnější.

Doufáme, že vám tímto číslem poskytneme nové, zajímavé a pozitivní informace ohledně mediálně okrajového, přesto významného tématu, a že přispějeme ke zvýšení povědomí o možnostech sociální práce skutečně něco změnit.