Loni v prosinci navštívila Rojavu mezinárodní delegace akademiků s cílem dozvědět se více o tamní revoluci, genderovém osvobození a demokratické samosprávě. Přinášíme vám překlad jejího společného prohlášení, které původně vyšlo na levicovém informačním portálu Roarmag. Rozhovor s jedním z jejích účastníků, známým antropologem a aktivistou Davidem Graeberem, si pak budete moci přečíst v dalším, již šestém, čísle našeho časopisu Moment, které vyjde co nevidět...  

Bitva o Kobani, jež začala v létě minulého roku, přitáhla pozornost světa k odporu Kurdů vůči brutálním silám samozvaného Islámského státu (IS nebo ISIS). Navzdory převládajícím očekáváním se silám obránců dařilo po dobu více než dvou a půl roku odrážet jak útoky ze strany ISIS, tak Fronty al-Nusra či Assadova režimu. Již méně známý je ale fakt, že se obyvatelstvu převážně kurdských oblastí severní a severovýchodní Sýrie podařilo vytvořit zcela novou politickou entitu. Rojava, jak ji místní nazývají, se skládá ze tří autonomních kantonů. Jedním z nich je Kobani. Podle všeho se právě v těchto třech kantonech uskutečnila sociální a politická revoluce, vyznačující se pozoruhodnými snahami o genderové osvobození a přímou demokratickou samosprávu.

V prosinci 2014 jsme se do Rojavy vypravili spolu s delegací akademiků z Evropy, Turecka a Severní Ameriky, abychom se blíže seznámili s myšlenkami a praktickými stránkami této revoluce a abychom se v jednom z rojavských kantonů na vlastní oči přesvědčili o tom, co je pravdy na jejich tvrzení o genderovém osvobození a demokratické samosprávě. Jsou jejich praktiky skutečně revoluční? Řídí se doopravdy svými demokratickými ideály? Jaká je zde skutečná role žen?

Prvního prosince jsme z oblasti Kurdské regionální vlády (KRG) v severním Iráku překročili hraniční řeku Tigris a vstoupili do kantonu Cizîre. Během devíti následujících dnů jsme navštívili zdejší větší města, ale i venkov. Zúčastnili jsme se setkání samosprávné lidové rady v jedné z čtvrtí v Kámišlí. Hovořili jsme se zástupci TEV-DEM, velkého zdola organizovaného Hnutí za demokratickou společnost, jež zde vytvořilo samosprávné instituce. Setkali jsme se s novináři, členy politických stran jako je Strana demokratické unie (PYD) a mnoha dalšími.

Měli jsme možnost potkat se s ženami různých profesí včetně zástupkyň ženské zastřešující organizace Yekîtiya Star. Mohli jsme si pohovořit s představitelkami Syrské ženské unie, navštívili jsme ženskou akademii v Rimelanu.

Vedle toho jsme se setkali se členy samosprávy, kteří mají na starost ekonomický rozvoj, zdravotní péči či zahraniční vztahy. Navštívili jsme ekonomickou akademii a vydali se prohlédnout nově ustavená družstva – mlékárenská, stavební a zaměřená na ekologické zemědělství. Také jsme si prohlédli ženskou textilní dílnu. Navštívili jsme mlýn a ropnou rafinérii, v obou případech šlo o velmi dobře fungující ekonomické závody. Před revolucí vlastnil hlavní ekonomické podniky stát a mlýny existovaly jen v regionech mimo Rojavu v Aleppu či Rakce. Prohlédli jsme si místní kliniky, nemocnici a rehabilitační centrum, stejně jako kulturní centrum a sídlo mládežnické organizace.

Byli jsme hosty velké Mezopotámské akademie sociálních věd v Kámišlí, kde jsme se také potkali se členy učitelských odborů. Před revolucí nebylo Kurdům v souladu s tvrdou asimilační a arabizační politikou syrského státu dovoleno mluvit svým jazykem, dávat dětem kurdská jména, provozovat obchody s nearabskými jmény, zakládat soukromé kurdské školy nebo vydávat kurdsky psané knihy. Převážně kurdským regionům nebylo umožněno založit univerzitu. Pokud chtěli studovat, museli studenti opustit region a odejít do Aleppa, Damašku, Dajr az-Zaur, Hama nebo Homsu. V současnosti již ale rojavská samospráva činí první kroky k vytvoření vlastní univerzity.

Mezopotámská akademie sociálních věd v Kámišlí ale k úspěchu potřebuje především mezinárodní solidaritu, výměnu, zkušenosti a materiální podporu. Za tímto účelem chceme podpořit naléhavou žádost akademie o přednášející, kteří by zde zůstali a vyučovali po nějakou dobu kurzy, ale také o počítače, projektory a reproduktory. Ze všeho nejvíc ale akademie potřebuje knihy, aby rozšířila svoji knihovnu. Jejím cílem je vytvoření mnohojazyčné, multidisciplinární knihovny, učitelé nám nicméně říkali, že jejich hlavní prioritou jsou v tuto chvíli knihy v kurdštině, arabštině a angličtině. Kdo by chtěl přispět, může navštívit facebookovou stránku Pirtûkek bo Akademiya Mezopotamyayê (“Věnujte knihu Mezopotámské akademii”).

Navštívili jsme uprchlický tábor Newroz, kde jsme od Jezídů z hory Sinjar nejednou vyslechli jejich touhy po samosprávě a sebeobraně či žádosti o mezinárodní podporu. Uprchlíci zdůrazňovali, že trpí pod embargem uvaleným na Rojavu, že postrádají základní potřeby. Jezídi nám říkali, že cítí, že jejich utrpení je zneužíváno politickými silami, jako jsou severoirácká Kurdská regionální vláda (KRG), různými státy, včetně koaličních sil, a mezinárodními organizacemi, jako jsou Spojené národy. Opakovaně zdůrazňovali, že v srpnu 2014 je z hory Sinjar zachránily YPG (Lidové obranné sbory) a YPJ (Ženské obranné sbory) spolu s gerilami PKK, jež jim také od té doby – navzdory embargu a válce v Kobani – poskytují základní materiální podporu.

Napříč kantonem jsme mohli pozorovat šrámy, jež způsobila desetiletí útlaku a nedávné boje s al-Nusrou a ISIS. Také jsme strávili nějaký čas se zástupci rojavských obranných sil. Setkali jsme se s velením YPG v Sêrêkaniye a s jednotkou YPJ v Amûde. Navštívili jsme výcvikové středisko vnitřních bezpečnostních sil zvaných Asaješ v Rimelanu.

Role, již sehrálo Turecko při vzniku Fronty al-Nusra a ISIS byla výslovně zmiňována téměř každým, koho jsme potkali. Lidé všech profesí nám popisovali střety poblíž turecké hranice, jež naznačují vojenskou, logistickou a finanční podporu zvláště těmto dvěma skupinám ze strany Turecka.

Ačkoliv pocházíme z různých prostředí, přivezli jsme si z naší cesty podobné dojmy.

Jsme přesvědčeni, že v Rojavě jsou ustavovány skutečně demokratické struktury. Nejen že systém je zodpovědný k lidem, vychází také z nových struktur, jež umožňují přímou demokracii: lidová shromáždění a demokratické rady. Ženy participují na rovném základě s muži na všech úrovních a organizují se také v autonomních radách, shromážděních a výborech, aby řešily své specifické zájmy. Ženy, které jsme potkali, ztělesňovaly zmocňování (empowerment), sebedůvěru a hrdost, jež nedávno rojavské ženy nabyly. Viděli jsme transparenty a slogany, na nichž se psalo: “Rojavská revoluce je ženskou revolucí.” A je tomu skutečně tak.

Jsme přesvědčeni, že Rojava míří k alternativní budoucnosti pro Sýrii a Blízký východ, k budoucnosti, kde lidé různého etnického původu a náboženství mohou žít společně, sjednoceni vzájemnou tolerancí a společnými institucemi. Kurdské organizace ukazují cestu, získávají ale stále více podporu Arabů, Asyřanů a Čečenců, kteří participují na jejich společném systému samosprávy a organizují se autonomně.

Kamkoli jsme šli, trvali členové samosprávy a ozbrojených sil na tom, že jakákoliv uskutečnitelná politická alternativa pro region musí být založena ne na odplatě, ale na sdílených zájmech a vzájemné důvěře. Setkali jsme se s členy jednotek vnitřní bezpečnosti Asaješ stejně jako s YPG a YPJ, mezi nimiž byli jak Kurdové, tak Čečenci, Syřané a Arabové; všichni ale zdůrazňovali, že hledají společná řešení pro všechny lidi v regionu. Přestože se musí denně čelit složitým výzvám, jsme přesvědčeni o upřímnosti jejich usilování.

Jako akademici a aktivisté jsme všichni odjížděli s hlubokou úctou a obdivem k lidem Rojavy za jejich progresivní politický program a skutečné sociální výsledky. V demokratické samosprávě nalezli praktický způsob řešení vlastních problémů. Lidé v Rojavě nicméně trpí pod tíživými podmínkami, které zatím nemají plně pod kontrolou. Proto končíme doporučením, aby byly co nejdříve řešeny:

Za prvé, Rojava existuje pod ekonomickým a politickým embargem uvaleným jejími sousedy Tureckem a Kurdskou regionální vládou v Iráku. Její ekonomika, infrastruktura a obrana výslednou izolací trpí.

I když KRG po uzavření smlouvy v říjnu 2014 otevřela hraniční přechod Semelka (Fišchabur/Pešchabur) pro omezenou obchodní a osobní dopravu, i nadále sama svévolně rozhoduje o překročení hranic a zadržuje humanitární pomoc pro Rojavu včetně té určené přímo uprchlíkům v táboře Newroz. Dokonce ani knihy pro Mezopotámskou akademii není možné dostat přes hranice. Embargo dusí kapacity samosprávy zajišťovat populaci zdravotní péči a základní humanitární zdroje. Potřeba zrušení embarga je tak zjevně velmi naléhavá. Je třeba vyvinout mezinárodní tlak zvláště na Turecko, aby otevřelo své hraniční přechody tak, aby bylo možné převážet jídlo, léky a další pomoc.

Za druhé, v důsledku probíhajících konfliktů v Sýrii a Iráku je v oblasti množství uprchlíků; o mnoho z nich se v současnosti stará místní samospráva. Tito uprchlíci naléhavě potřebují základní humanitární pomoc, léky a nemocniční vybavení. Mnoho lidí bylo dále zraněno ve válce a potřebují adekvátní péči, jež pro ně není kvůli embargu dostupná. Mezinárodní komunita musí pomoct ve spolupráci se samosprávnými institucemi dostat do Rojavy pomoc a umožnit tak lidem přístup ke zdravotní péči.

Za třetí, voláme po mezinárodním uznání Rojavy včetně uznání nevládními organizacemi. Rojava neusiluje o to, aby se stala nezávislým státem, chce spíše pomoci vytvořit skutečně demokratickou Sýrii a být v ní integrována. Její jedinečný systém samosprávy si zasluhuje uznání jakožto možné řešení mnoha etnických a náboženských konfliktů, jež pustoší region.

Navzdory všem nepříznivým podmínkám se lidem v Rojavě podařilo vytvořit smělý program občanské tolerance, genderového osvobození a přímé demokracie. Za to si zaslouží světové uznání a především aktivní podporu.

15. ledna 2015:

Oktay Ay, výzkumník, Istanbul Bogazici University

Janet Biehl, nezávislá autorka, USA

Devris Cimen, novinář, Civaka Azad – Kurdish Office for Public Affairs, Germany

Rebecca Coles, výzkumnice, University of Nottingham

Antonia Davidovic, etnoložka, University of Kiel

Dilar Dirik, doktorandská studentka, University of Cambridge

Eirik Eiglad, editor, New Compass Press, Norway

David Graeber, profesor antropologie, London School of Economics

Lokman Turgut, novinář a výzkumník, Kurd-Akad, editor at StudiaKurdica journal

Thomas Jeffrey Miley, sociolog, University of Cambridge

Johanna Riha, doktorandská studentka, University of Cambridge

Nazan Üstündag, socioložka, Istanbul Bogazici University

Christian Zeller, profesor ekonomické geografie, University of Salzburg

Kontakt: Civaka Azad – Kurdisches Zentrum für Öffentlichkeitsarbeit e.V.
www.civaka-azad.org // info@civaka-azad.org
Bornheimer Landstraße 48, 60316 Frankfurt
Tel.: 0049 69 84772084, Mobile: 0049 1573 8485818

Původně publikováno v ROAR magazine, 15. ledna 2015

4.3.2015 nerasismu.cz