Skupina zaměstnanců Amazonu se před pár lety rozhodla založit odbory. Vedení společnosti jim to chce zatrhnout. Snímek Odbory uvede festival Ji.hlava.

Dvacátého července 2021 se zakladatel Amazonu nechal vystřelit do kosmu. Suborbitální let Jeffa Bezose trval asi deset minut. Záběr obřího falu stoupajícího k oblakům se v dokumentárním filmu Odbory stává hořkým symbolem toho, jak odtržení jsou nejbohatší muži světa od pozemské reality. Zatímco šedesátiletý byznysmen utrácí miliardy dolarů, aby si plnil klukovské sny, lidé pracující ve skladech Amazonu, kterým Bezos vděčí za své jmění, sotva dosáhnou na minimální mzdu. Během šichty trvající od rána do večera jsou pod neustálým dohledem a mají nárok pouze na půlhodinovou přestávku. Sebemenší prohřešek se stává záminkou k penalizaci.

    Dnešní globalizovanou ekonomiku dodavatelských řetězců, kdy horníky vystřídali skladníci, kurýři a řidiči dodávek, zatím mnoho amerických filmařů nereflektovalo.

Až do covidu neexistovalo sdružení, které by hájilo jejich práva. Pak se objevil Chris Smalls, vedoucí jednoho z úseků logistického závodu Amazonu na newyorském Staten Islandu. Když se ozval proti nedostatku ochranných pomůcek a laxnímu dodržování preventivních odstupů během pandemie, dostal padáka. Důvod? Při protestu prý porušil nařízený sociální odstup (v roce 2022 byl případ znovu prošetřen a soud došel k závěru, že firma postupovala nezákonně). Po této zkušenosti se Smalls rozhodl založit odbory. Jejich vznik je v USA podmíněn podporou minimálně 30 procent zaměstnanců. Získat takové množství podpisů na pracovišti, kde kvůli enormní fluktuaci každého půlroku pracuje úplně jiná parta lidí, je ovšem výzva. Zvlášť když proti vám stojí manažeři s prakticky neomezeným kapitálem.
K odborům krok za krokem

Dokumentaristé Brett Story a Stephen Maing měli štěstí, že Smallse sledovali ještě předtím, než se pustil do svého odborářského tažení. Dlouhý proces tak mohli zaznamenat od prvních krůčků. Vznikla unikátní časosběrná kronika toho, co všechno musí zaměstnanci nadnárodní korporace v 21. století absolvovat, aby s nimi vedení začalo jednat jako s lidmi: zastrašování, propouštění pod vykonstruovanými záminkami, lživé letáky odrazující od vstupu do odborů apod. Nerovné rozložení sil divák nejzřetelněji vnímá při sledování tajně pořízených záběrů z povinných interních školení. Profesionální „union busters“ (rozbíječi stávek) inkasující až dva tisíce dolarů za hodinu, během nich špatně placeným skladníkům vštěpují, že organizování je cestou do pekla a nepřinese jim zdaleka takové výhody jako poslušnost šéfovi.

Symetricky komponované pohledy do útrob balírny navozují pocit robotického prostředí, které kvůli efektivitě nemůže brát ohledy na základní lidská práva a potřeby. Záměrem filmařů ale nebylo démonizovat jednu konkrétní korporaci. Amazon je pro ně spíš emblémem korporátního kapitalismu jako takového. Primárně se zaměřují na jednotlivé kroky nezbytné k zahájení odborové činnosti v prostředí, které na něco takového není vůbec připravené.

Platí to pro obě strany. Odborová organizace Amazonu vzniká grassrootovým způsobem, bez záštity zavedené národní organizace. Smalls a hlouček jeho kolegů se musí všechno teprve naučit. Včetně kooperace a udržování kolektivu. K ničemu z toho dnes nejsme vychováváni. Mýtus individualismu, který se z USA rozšířil do zbytku světa, v člověku naopak posiluje přesvědčení, že druzí představují jeho konkurenty a měl by brát ohledy především na sebe. Nic jako společnost přece z pohledu neoliberalismu neexistuje (jak říkala Margaret Thatcher).

Jádro odborové skupiny navíc tvoří lidé různého věku, genderu a rasy, což vede k řadě vnitřních sporů. Třeba hrozící konfrontace s policií je pro bělochy v podstatě zábava. Nanejvýš skončí na pár hodin v cele. Jejich černošská spolupracovnice ale něco takového nechce riskovat. Střet s ozbrojenými složkami by pro ni kvůli barvě pleti mohl být fatální. Někteří pracující jsou sice odborům nakloněni, ale v jejich vedení by uvítali zkušenějšího člověka, který bude hlasy získávat spíš přesvědčivými argumenty než pizzou a trávou zdarma.

Pracné, ale nakonec obvykle úspěšné hledání shody na tom, jaký by měl být společný postup, patří k nejpoutavějším sekvencím filmu. Protagonisté se učí vést diskusi, překonávat rozdíly a dělat kompromisy. Při scénách s mnoha navzájem hovořícími lidmi, jejichž hlasy se překrývají, si uvědomujeme, že hlavním hrdinou snímku není Smalls, ale různorodý kolektiv sjednocený společným cílem. Film se tak vyhýbá romantickému archetypu vůdce bojujícího osamoceně proti systému, který v americké popkultuře jinak převládá. V Odborech hájí zájmy pracujících několik unavených, chybujících lidí, jejichž úsilí není adekvátně oceněno.
Noví bojovníci

Střízlivě pojatý dokument, který bude dvakrát uveden na festivalu Ji.hlava, ukazuje, že aktivismus nejsou jen pokřiky, transparenty a utíkání před policií, ale i frustrující zdolávání byrokratických překážek, oslovování lidí a debatování, které občas nikam nevede. Ke kolektivnímu promýšlení taktiky dochází obvykle během online mítinků, jež jsou výbornou vizuální zkratku pro to, jak by ideálně měly fungovat odbory. Pro každého účastníka nebo účastníci hovoru je vyhrazeno políčko týchž rozměrů, jejich tváře i pravomoci jsou stejně velké.

Scény vzrušených schůzí a protestů, snímané pohotovou ruční kamerou, tvůrci prokládají panoramatickými celky náklaďáků jedoucích po dálnici a obřích kontejnerových lodí, které pomalu plují po newyorských řekách. Oproti úvodnímu záběru Bezose mířícího vertikálně kamsi do prázdna, jde příznačně o horizontální pohyb, při kterém se všechny objekty nacházejí na té samé úrovni. Záběry stovek tun přepravovaného zboží současně vystihují obrovský rozsah globálního obchodu, jehož chod navzdory postupující automatizaci zůstává závislý na práci obrovského množství lidí.

Základem filmu Odbory je ale nevtíravá observace, ne poetické metafory. Autoři se nezdržují osvětlováním osobních, společenských a historických souvislostí odborářské kampaně. Nezbytné informace nám sdělují titulky v obraze. Mluvící hlavy ani mimoobrazový komentář, které by jen oslabovaly spád vyprávění, nejsou třeba. Zatímco film na příkladu jednoho pracoviště srozumitelně vysvětluje, proč je v Americe sakra těžká organizace na pracovišti, nechává nás spolu se sociálními herci prožít radost z budování solidární základny i zklamání z toho, že něčí hlasy zůstávají nevyslyšeny. Story a Maing nenatočili edukační video, byť film jistě může posloužit i jako návod, ale procedurální dokuthriller. Nejen tématem, ale i naléhavým pojetím tak navazují na odborářskou klasiku Harlan County, U.S.A. o stávce horníků, za kterou Barbara Kopple v roce 1977 získala Oscara.

Také ostatní oceňované odborářské filmy, například V přístavu, Norma Rae, Matewan, Hoffa nebo Roger a já od Michaela Moorea, vyprávějí o dělnících pracujících v docích, v uhelném nebo automobilovém průmyslu a odehrávají se v odlišně strukturovaných tržních podmínkách. Dnešní globalizovanou ekonomiku dodavatelských řetězců, kdy horníky vystřídali skladníci, kurýři a řidiči dodávek, zatím mnoho amerických filmařů nereflektovalo.

Možná proto, že vzestup technologického průmyslu a gig economy probíhá souběžně s oslabováním organizovaného dělnického hnutí. Lidé jsou postradatelní, pracují izolovaně a na jednom místě zřídkakdy vydrží dost dlouho, aby sjednotili síly. Chybějí proto atraktivní příběhy velkých zápasů a vítězství, o nichž by se někomu chtělo vyprávět. Situace v Amazonu, loňské stávky v Hollywoodu nebo mobilizace Teamsters ale naznačují, že význam i sebevědomí odborů po půlstoletí deprimujících porážek a podceňování znovu narůstají.

Přehnaný optimismus ovšem není na místě a ani film od Story a Mainga nekončí triumfálním vítězstvím. Po zdolání všech výzev, výhružek a naschválů a vytvoření soudržného kolektivu se Smallsův tým ocitá před výzvou, zda v Amazonu reálně dokáže něco změnit a naplnit tak své sliby. Útržkovitý epilog, nastiňující v rychlém sledu zahájení bojů na nových frontách, vyvolává spíš lehkou nejistotu a obavy. V této neuzavřenosti ale možná tkví hlavní poznání, které si z jednoho z nejinspirativnějších working class filmů za poslední roky lze odnést. I když nemáme jasně definovanou představu o tom, jak by měla změna vypadat, samotná nefunkčnost stávajícího modelu by nás měla motivovat k tomu, abychom o ni usilovali.

Autor je filmový publicista.

25.10.2024 denikalarm.cz