Anarchistická federace

Píšou jinde : Klimatické pokrytectví Německa. V Lützerathu se bojuje o osud uhlí, česká média mlčí

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2023/01/klimaticke-pokrytectvi-nemecka-v-lutzerathu-se-bojuje-o-osud-uhli-ceska-media-mlci/

Když se řekne Německo a ochrana klimatu, mnoha lidem se vybaví pozice klimatického lídra spíše než bourání vesnice kvůli uhlí v roce 2023. Aktuálně se ale děje právě to druhé.

Německo není jen evropským klimatickým lídrem odstavujícím jaderné elektrárny a země proslulá silným aktivistickým hnutím Ende Gelände. Druhou stranou stejné mince jsou i snahy o kácení vzácného Hambašského pralesa kvůli těžbě lignitu, kácení Dannenrodského lesa kvůli výstavbě dálnice nebo nejaktuálněji snaha o zbourání obce Lützerath, pod níž se nachází stovky milionů tun hnědého uhlí. Energetická společnost RWE (v Česku působící jako Innogy) totiž hned vedle této vesnice provozuje důl Garzweiler, který by chtěla rozšířit a uhlí vytěžit a spálit.

Konkrétně RWE plánuje do roku 2030 vytěžit 280 milionů tun uhlí, což by znamenalo, že se Německo může rozloučit s naplněním cíle Pařížské dohody o udržení globálního oteplení pod hranicí 1,5 °C. V posledních letech aktivisté a aktivistky v rámci kampaně Lützerath Lebt (Lützerath žije) místo obsadili a vlastními těly brání rozšíření dolu a v celostátní nebo i celoevropské debatě působili a působí jako silný hlas odporu proti uhlí. Z místa také vytvořili autonomní zónu, experimentální prostor pro komunitu lidí, která hledala jiné způsoby fungování, než jaké známe v kapitalistické společnosti.
Krize jako příležitost? Možná pro korporace!

Podle vyjádření české účastnice protestu postupuje policie nejen nelidsky (ať už jde o ozařování aktivistů v noci reflektory nebo jejich odříznutí od zásob jídla a pitné vody), ale při některých zásazích i vyloženě nelegálně, například když jde o sundávání zavěšených lidí, na němž by se měli podílet lezecky vyškolení policisté, což se údajně v praxi neděje. Argument pro vyklizení může znít na první pohled jasně – protestující se nacházejí na soukromém pozemku, který patří společnosti RWE.

    Co bude s přísliby uhlíkové neutrality a přechodem na obnovitelné zdroje energie, když korporace s obrovskými zisky získá zelenou v rozšiřování hnědouhelného dolu?

Když se ale podíváme, jak energetický gigant k tomuto pozemku a na něm stojících domech přišel, zjistíme, že v Německu je možné kvůli těžbě uhlí nemovitosti vyvlastňovat. Obyvatelstvo tedy mělo na výběr, zda přijme o trošku lepší podmínky a odprodá své domovy RWE, anebo počká, až jim je vyvlastní stát. O nějaké dobrovolnosti odprodeje a odchodu lze mluvit jen těžko, když taháte za tak nesrovnatelně kratší konec provazu. Soukromé vlastnictví je v našem systému očividně nedotknutelné jenom když máte moc, vliv a dost peněz. Jak ale ukazuje případ jednoho z posledních obyvatel Lützerathu, farmáře Eckardta Heukampa, soudit se a stavět se na odpor mělo smysl, protože došlo ke zdržení začátku vyklízení. Na Heukampově pozemku rovněž vznikl první aktivistický kemp a díky jeho podpoře se tu mohl rozvíjet prostor odporu.

Na další systémovou nespravedlnost ukazují zisky velkých (fosilních) firem. Zatímco ve společnosti se zvětšují nerovnosti a řada obyčejných lidí je ohrožena energetickou chudobou, inflací a dopady pandemie a války na Ukrajině, zisky RWE, ale třeba i největší české firmy EPH Daniela Křetínského, stále stoupají. Obě zmíněné korporace přitom bohatnou na energii z fosilních paliv oteplujících planetu. Že je kapitalistický systém velkých hráčů propojen, dokládá například i to, že RWE získala tajnou půjčku od banky HSBC, ačkoliv banka slíbila podporu konce uhlí. Hlavním sponzorem RWE je potom jeho krajanská Deutsche Bank.
Foto Marek Soška. Použito se souhlasem autora

 
V českých médiích ticho po pěšině

Český mediální prostor už posledních několik týdnů zcela zásadně ovládá jediné téma, a to prezidentská volba. Do jisté míry to lze pochopit, otázka, kdo se stane prezidentem, je velmi přímočará a divácky i čtenářsky vděčná. Oproti tomu, když už Lützerath dostane v českých médiích prostor (a je to spíše ojedinělé), tamní události jsou interpretovány jako „stát se snaží zajistit energetickou bezpečnost a agresivní aktivisté mu v tom brání.“

Příběh ale můžeme rámovat i z úplně opačného úhlu pohledu – jako bourání vesnice kvůli fosilnímu palivu – u něhož snad už nikdo nepochybuje, jak zásadně se podílí na klimatické krizi – a ziskům hamižné korporace. Když použijeme srovnání s českými reáliemi, poslední vesnice (šlo o Libkovice na Mostecku) byla kvůli hnědému uhlí zbourána v roce 1992 a i když se v letech 2006–2015 dlouhodobě diskutovalo o likvidaci Horního Jiřetína, místní i aktivistická veřejnost vyslala jasný signál, že tato praktika patří do dějin.

Jenže až na jediný rozhovor s českou účastnicí protestu nedostávají v médiích aktivistky a aktivisté žádný prostor, aby mohli okomentovat své pozice, a jsou líčeni jako skupina šílenců a naivků, která brání pokroku. Prezentováni jsou hlavně ti nejradikálnější aktivisté, ale součástí protestu je i odpor místních (organizovaných v iniciativě Alle Dörfen Bleiben) nebo otevřený dopis německé vědecké obce proti těžbě uhlí. Nikde se netematizovala policejní brutalita nebo omezování přístupu novinářstva přímo do Lützerathu.

Na podzim se mediálním prostorem jako vichřice prohnala série zpráv, analýz a pobouřených komentářů věnovaná aktivistkám z hnutí Just Stop Oil, které několikrát udělaly rozruch v galerii – ať už tím, že se v ní přilepily nebo hodily polévku na ochranné sklo obrazu. Kde přesně jsou ti zájemci o klimatická témata teď, když v sousedním Německu vrcholí tak zásadní událost jako je „bitva o Lützerath“?

Byť se to možná optikou Česka žijícího volebním víkendem může zdát jako odvážné tvrzení, myslíme si, že otázka zbourání Lützerathu a rozšíření dolu Garzweiler, může mít na budoucnost českých občanek a občanů větší vliv než to, kdo vyhraje souboj o Pražský hrad.
Lützi zůstane!

Během posledních dní se situace v Lützerathu značně vyhrocuje. Na místo se sjelo několik stovek policistů ze všech spolkových zemí, kteří aktivistky a aktivisty vyklízejí a následně pokračují s likvidací infrastruktury alternativního městečka. Protestující se tomu společně s místními brání a na jejich podporu přijíždějí na místo další a další lidé. Postavili si domy v korunách stromů, v nichž se teď schovávají, přivazují se k objektům ve vesnici, tvoří lidské řetězy, schovávají se ve vykopaném tunelu nebo se věší na vysoké a vzájemně propojené trojnožky (tzv. tripody). To vše za podpory lidí v zázemí v legálním kempu ve vedlejší vesnici Keyenberg, kteří pečují o jídlo, zdraví a teplo všech zúčastněných.

V sobotu proběhla velká demonstrace, jíž se zúčastnilo přibližně 40 tisíc lidí, kteří chtěli Lützerath a hodnoty, které symbolizuje, podpořit. V tomto boji nejde totiž „jen“ o pár domů, ale o zásadní signál vyslaný nejen německé veřejnosti. Co bude s přísliby uhlíkové neutrality a přechodem na obnovitelné zdroje energie, když korporace s obrovskými zisky získá zelenou v rozšiřování hnědouhelného dolu? Z logického hlediska se tak případ zdá být až trapně jednoduchý – na jedné straně je červeně svítící letopočet 2030, do kdy máme podle vědecké komunity poslední šanci udržet oteplení planety pod kritickou hranicí 1,5 °C, na straně druhé je zisk soukromé společnosti.

Česká debata o uhlí a obecně klimatické politice se velmi odvíjí od té německé. Podle programového prohlášení aktuální vlády se má v letošním roce řešit energetická koncepce státu. Tento zásadní dokument nastavuje energetickou strategii a priority státu na několik let dopředu. Mohly by do něho zasáhnout německé ústupky ve prospěch fosilního průmyslu, protože „když Německo, tak proč ne my?“ V minulosti již český stát kopíroval některé německé kroky v klimatické politice, konkrétně třeba v debatě uhelné komise. Navíc emise, na rozdíl od zákonů a vyhlášek, státní hranice nerespektují.

Jak kvůli principu spravedlnosti, tak i vesnici, která se proměnila v zajímavý alternativní prostor, ale stejně i kvůli závazkům o brzkém konci uhlí a budoucnosti nás všech a celé planety, si můžeme všichni přát – LÜTZI BLEIBT! Protest lze podpořit na místě, organizací solidární akce nebo šířením povědomí o tom, co se v Německu děje a že (a jak) se to týká i nás v Česku. Klimatické a širší sociální hnutí ale musí svádět několik bojů souběžně, ať už jde například o organizování lidí proti energetické chudobě, nebo enormnímu růstu nájmů.

Ruku v ruce s tím jde solidární zateplování sídel těch nejzranitelnějších, odhalování nekalých praktik fosilních firem a finančních institucí, které jim kryjí záda, nebo drobné akce v krajině a působení v politice malých i velkých institucí, na komunální i státní úrovni. A každá hodina věnovaná klimatu nebo jiné solidární společenské práci je zásadní společenskou službou. Politika se totiž primárně nedělá jednou za pár měsíců házením lístků do uren, politiku každodenně dělají osobně angažovaní lidé.

Autorky jsou klimatické aktivistky angažující se v kolektivech Limity jsme my a Univerzity za klima.

Verze pro tisk 16.1.2023 a2larm.cz
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy

Promítání a diskuze o současné situaci na polském pohraničí

26. 2. 2023, Děčín

Prezentace kolektivu No Borders Team …(více)

Nikdo není ilegální

28. 2. 2023, Brno

Kolektiv No Borders o situaci na polsko-běloruských hranicích …(více)

Anarchistický festival knihy

26. - 27. 5. 2023, Praha

10. ročník pražského Bookfairu, tentokráte na Žižkově. …(více)