Převzato z anarchistické revue Existence I/15, rubriky naší komunity. Zamyšlení je věnované tématu, které v současnosti nabývá na aktuálnosti.

Ideje anarchismu jsou velice široké. Je to způsobeno mnoha faktory vycházejícími z jeho základních myšlenek. Například jednou z hlavních idejí anarchismu je odmítnutí jakékoliv hierarchie a ostatních forem nadvlády. Logickým vývojem se v průběhu desítek let posunula základní idea od výkladu čistě sociálního, kdy byly mechanizmy nadvlády a vykořisťování vnímány pouze v rovině člověka, do daleko důslednějšího výkladu veškerého života. Názory na to co lze považovat za nadvládu se různí, právě podle toho o jaký ideový proud anarchismu se jedná.

Podobně je tomu i u dalších primárních myšlenek a úvah. Přesto můžeme nalézt jednu ze základních spojnic naprosté většiny anarchistických proudů. Anarchismus se oproti marxismu neopírá pouze o dialektický a historický materialismus. Jeho kořeny jsou daleko širší. Proto také anarchismus nezná žádný kompromis se státem a autoritou. Naprostá většina všech ostatních politických či sociálních teorií akceptuje základní společenské a ekonomické vzorce. Nejenom, že je akceptuje. Dokonce z nich vychází jako neměnných veličin. Změny, které „nabízí“ jsou pouze různé hodnoty v jedné rovnici nerovnosti. Rozdíl mezi neoliberálními ekonomy a krajní levicí jsou pouze v poměru přerozdělování a hodnoty pojmu absurdního už od svého názvu tzv. sociálního státu. Například vidina zespolečenšťování výrobních prostředků je bez společenského posunu směřujícího k zásadním změnám v přístupu k spotřebě a osobnímu vlastnictví, pouhou změnou vlastnických vztahů a ničím víc. Jedná se o podobnou logiku jako u neoliberálů glorifikujících vše spasitelnost volného trhu, údajně otvírajícího nové možnosti společenské solidarity. Jakákoliv trvalá a opravdová společenská změna se musí (by se měla) opírat o reálný stav společnosti. Těžko lze předpokládat jakýkoliv společenský posun pouze v jedné rovině. Pokud by byl autentický, bude patrný v široké škále oblastí a vztahů (nejen ekonomických či sociálních). Ekonomické změny jakéhokoliv systému jsou sami o sobě pouze kosmetické. Jistě mají vliv na formu a intenzitu vykořisťování. Přesto samu podstatu vykořisťování neodstraňují a pouze jí přesouvají někam jinam.

To že anarchismus podporuje emancipační boje a snahy o třebas i minimální zlepšení situace vykořisťovaných, není ve svém jádru v daném tématu to nejpodstatnější (zlepšování pracovních podmínek atp.). Cílem anarchistů/tek není učinit systém snesitelnějším. I když je to samozřejmě i pro ně samotné přijatelnější alternativa. Cílem je systém zničit. Osvobodit otročené masy a dát jim možnost vytvořit novou společnost.  Nedeformovanou nejenom tržními mechanizmy, ale i zkostnatělými dogmaty a tíhou dávno přežitých tradic. Založenou na principech opravdových potřeb každého života. Kdy spotřeba odpovídá reálným potřebám a touha vlastnit je považována za přítěž a ne hnací motor společenského pokroku. Kdy je svoboda a rovnost nepostradatelnou a nenahraditelnou součástí života.

Tu a tam se ozývají i v anarchistickém hnutí samém hlasy volající po revizi těchto základních postojů.

Pokud ovšem dojde ke slevení z těchto základních principů a přijde hledání kompromisů se současným systémem, dříve nebo později končí většina těchto vznešených vizí jako prázdné slogany. Často slýcháme jak je ta či ona participace se stávajícím systémem vynucena. Jak je zapojení do toho či onoho stupně „oficiální politiky“ přínosné.  Nepřísluší nám hodnotit skutečnou motivaci či reálné záměry těchto kroků.  Dopady ovšem ano.

Určitě bychom našli i celou řadu čistě anarchistických aktivit, které na první pohled také působí jako pouhá snaha o zlepšení současné situace. To je ovšem pouze zdánlivý dojem. Například kolektivy věnující se distribuci potravin či šatstva potřebných, svojí aktivitou představují reálné alternativy solidarity a sdílení. Autonomní prostory a regiony demonstrují uskutečnitelnost kolektivního řízení a samosprávy. Solidární sítě ukazující alternativy organizování k obraně práv jednotlivců a skupin.  Můžeme nalézt i projekty, které nelze nazvat anarchistickými, přesto pracují na anarchistických základech. Dopady těchto aktivit jsou podstatně hlubší, než se neinformovanému pozorovateli může zdát.

Anarchismu je často díky nepochopení všech souvislostí vyčítána jeho radikálnost. Paradoxně mnohdy právě těmi, kteří se sami utápějí v přežilých dogmatech minulých století. Anarchismus je určitě radikální, ale hlavně ve své důslednosti. Kritice i hledání alternativ. Je to stále se tvořící ideový rámec, mnoha různě modifikovaných výhonků jednoho velikého stromu. Stromu, jemuž někdo říká anarchie, přesnější by ovšem asi bylo „SVOBODA“.

14.1.2015 voiceofanarchopacifism.noblogs.org