Anarchistická federace

Píšou jinde : Chceme mobilizovat celou akademickou obec. Rozhovor se zástupci Univerzit za klima

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2022/11/chceme-mobilizovat-celou-akademickou-obec-rozhovor-se-zastupci-univerzit-za-klima/

Už několik dní probíhá studentská stávka za klima. O co stávkujícím jde, jaký je jejich vztah s akademickou obcí a jaké plánují další kroky? 

V době, kdy má Evropa za sebou nejteplejší říjen v dějinách měření a v Egyptě se koná klimatická konference COP27, se studenti a studentky z několika českých univerzit rozhodli vejít do klimatické stávky. Chtějí tak u příležitosti výročí 17. listopadu ukázat, že se nejedná jen o historické datum, naopak podle nich nastala chvíle naplnit někdejší studentské hnutí novým obsahem – zápasem za řešení klimatické krize a spravedlivou zelenou transformaci. O co tedy studentům a studentkám jde a jak toho chtějí dosáhnout? Rozhovor jsme vedli se zástupci iniciativy Univerzity za klima Anežkou Lindaurovou a Matějem Moravanským.

Můžete v krátkosti představit vaši studentskou iniciativu Univerzity za klima?

Matěj Moravanský: Jsme klimatické hnutí, které vniklo v reakci na Fridays for Future v roce 2019, a sdružujeme studenty, studentky a další členy a členky akademické obce. Jedním z našich nejdůležitějších cílů je co možná nejrychlejší spravedlivá transformace univerzit na udržitelnější instituce. Nicméně vzhledem k tomu, jak se společnost vyvíjí, a také s přihlédnutím k faktu, že se aktuálně řeší alokace peněz z evropského Fondu spravedlivé transformace a zároveň probíhá klimatická konference COP27 v Egyptě, jsme se rozhodli, že do svých požadavků zahrneme i spravedlivou transformaci společnosti. Můžeme tedy říct, že usilujeme o prosazování komplexních systémových změn na úrovni univerzit, ale i státu a společnosti obecně. A to změn, které mají být demokratické, udržitelné a sociálně spravedlivé.

Ve vašem prohlášení zmiňujete i mezinárodní rozměr vašeho hnutí – spolupracujete s iniciativou End Fossil: Occupy. Mohli byste říct pár slov i o tomto hnutí?

Anežka Lindaurová: Tato iniciativa nás vlastně motivovala, abychom uskutečnili okupační stávku za klima. O možnostech stávky jsme uvažovali už během léta na našich soustředěních, a když jsme začali registrovat vlnu studentských stávek po celém světě, dávalo nám smysl se k takovému úsilí připojit. Jedná se o koordinované aktivity od září do prosince, které probíhají globálně. Teď například probíhají stávky v Německu, Španělsku nebo ve Velké Británii. Podobné akce už mezitím proběhly třeba na afrických univerzitách nebo ve Spojených státech, takže se nejedná jen o evropskou záležitost. Hlavní požadavek je všude stejný – skoncování se spalováním fosilních paliv a co nejrychlejší přechod na obnovitelné zdroje energie.

    Vláda upřednostnila zájem horního půl procenta společnosti před zájmem všech ostatních.

MM: Ještě bych k tomu doplnil, že jako organizátoři zdejší vysokoškolské stávky za klima vnímáme specifika českého kontextu a chápeme, že naše stanoviska jsou v podstatě okrajová, neřkuli disentní – aspoň ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, kde mohou být ty samé požadavky vnímány jako jasné a systémové. Z toho vyplývá forma, kterou jsme pro náš protest zvolili: nenásilná, velmi umírněná podoba naší stávky vychází z našeho přesvědčení, že to je nejlepší způsob, jak dostat téma klimatické krize a jejího spravedlivého řešení do veřejné debaty.

Jak se vlastně stavíte k termínu „okupační stávka“, vůči němuž se část akademického vedení, například na brněnské Fakultě sociálních studií, vymezila?

AL: S termínem okupační stávka jsme vlastně trochu opatrní, protože jsme dostali zpětnou vazbu, že tento termín může mít v současné situaci silnější konotace, než jaké máme na mysli. Zároveň si ale myslíme, že na některých univerzitách se skutečně fakticky jedná o okupační stávku za klima.

MM: V praxi to vypadá tak, že na univerzitách dočasně zabereme prostor, který pak sdílíme s dalšími členy a členkami akademické obce a využíváme jej k různým formám pokojného protestu. Zároveň se tím trochu vymezujeme vůči často komercializovanému vzpomínání na 17. listopad. Chceme mu dát náplň, kterou dnes chápeme jako adekvátní a aktuální.

Na kterých univerzitách stávku organizujete?

MM: Pod záštitou hnutí Univerzity za klima organizujeme stávky na deseti univerzitách v pěti městech v České republice. Jedná se o Univerzitu Karlovu, konkrétně Fakultu humanitních studií, Filozofickou fakultu, Fakultu sociálních věd, Matematicko-fyzikální fakultu a Přírodovědeckou fakultu. V Brně se bavíme o zmíněné Fakultě sociálních studií, dále o Fakultě výtvarných umění a JAMU. Stávka ale probíhá také na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, Fakultě designu a výtvarných umění Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, na Umprum a dalších vysokých škol.

Zdá se, že fakulty, které se podílejí na nějaké formě klimatického aktivismu, jsou především ty s humanitními nebo uměleckými obory. Jak si vysvětlujete, že se třeba přírodovědecké fakulty nezapojují více?

AL: Osobně to chápu tak, že spoustu lidí z přírodovědeckých oborů klimatická změna samozřejmě zajímá a intenzivně se jí věnují, ať už profesně nebo jinak, nicméně humanitně a umělecky orientované fakulty mají podle mě lepší předpoklady pro to, aby umožnily svým studentům a studentkám dívat se na svět jinak a uvažovat o alternativách. Pomáhají nám dívat se systémověji na naši společnost a její východiska – na to, jak nesmyslný a absurdní je například ekonomický systém založený na předpokladu nekonečného růstu na planetě s omezenými zdroji. I to může nakonec vést k přesvědčení, že změna, kterou potřebujeme, není pouze technologická, ale systémová. Zároveň si myslím, že na jiných fakultách mohou být podmínky pro organizování studentů zkrátka horší.

MM: Debata v klimatickém hnutí se vyvíjí a to, co třeba mě osobně přimělo se v něm angažovat, je právě reflexe systémových alternativ – proměnil se horizont existujících argumentů a zvýšila se přesvědčivost. Jako stávkující studenti a studentky bychom chtěli umožnit širšímu klimatickému hnutí tyto argumenty prezentovat. Jsou vědecky podložené a jsou také obsaženy v našich prohlášeních a požadavcích. Jinou otázkou je to, jak dlouhodobě funguje český mediální prostor, v němž je obtížné komunikovat konkrétní sdělení. Místo toho se věnuje prostor tomu, kolik lidí bylo na té či oné akci, jestli byla násilná nebo nenásilná. Cíle a argumenty jsou často zatlačeny do pozadí. Zároveň ale platí, že samo dělení na přírodovědné a humanitní obory není moc šťastné.

Zvláště v posledních letech dochází v oblasti ekologie, environmentalismu a studia změn klimatu k rozvoji interdisciplinárních přístupů, které se snaží propojovat humanitní a přírodovědné obory tak, aby mohly lépe studovat třeba právě klimatickou krizi a její dopady…

AL: Ano, takový trend můžeme pozorovat i u nás – například na Fakultě humanitních studií v rámci oboru sociální a kulturní ekologie. To mi přijde jako podstatně zajímavější přístup, než donekonečna proti sobě stavět humanitní a přírodní vědy. Reálně už takové dělení neodpovídá světu, v němž žijeme.

MM: Myslím, že hodně přírodních vědců by s námi souhlasilo a jen je třeba odpuzuje obraz, který o klimatických aktivistech vytvářejí v médiích. Ostatně co si budeme povídat, nemalou část českých médií vlastní uhlobaroni, jejichž bytostným zájmem je, aby aktivismus byl kanalizován jako něco extrémního, co se nachází za hranicemi slušně společnosti. My se naší stávkou snažíme ukázat, že jsme konstruktivní a chceme bojovat za budoucnost nás všech. Uhlobaroni oproti tomu hájí jen a pouze své zájmy, nikoli zájmy společnosti.

Podívejme se na program vaší stávky. Jak vlastně v praxi vypadá okupace Univerzit za klima?

AL: Program je velmi různorodý a probíhá na několika fakultách současně. Jedná se o nejrůznější přednášky, workshopy, diskuse. Naším zájmem bylo vnést do těchto diskusí samotné téma klimatické krize, ale i otázky sociální spravedlnosti nebo třeba genderová témata. Důležité pro nás bylo i to, abychom dočasně uzpůsobili prostor univerzity pro vytváření alternativních struktur tak, abychom se na řešení mohli podílet všichni – na rozdíl od stávajících standardních procedur a standardní formy výuky.

Co to konkrétně znamená?

MM: Například to, že na našich plénech se během rozhodování o tom, co se dál bude během stávky dít, organizujeme nehierarchicky. Chceme vždy docílit konsensu. Chceme totiž co nejproduktivnější a nejpoučenější debaty, abychom společně docílili co nejlepšího závěru. To je pro nás onen alternativní prvek v naší stávce: nehierarchičnost a demokratičnost. Zároveň ale univerzita samotná není naším hlavním cílem. Jsme si vědomi, že například naše rektorka i děkanka dělají hodně proto, aby se univerzita stala udržitelnou. Ale zároveň si myslíme, že jedním z hlavních problémů je to, že vláda nevyčleňuje na tato témata dostatečný prostor nebo prostředky. Výsledkem je, že univerzity mají problém vůbec nějak fungovat a zvládat svou energetickou situaci. I z těchto důvodů naše požadavky primárně směřují na vládu.

AL: My jsme ostatně i v našem prohlášení vyzvali akademickou obec, aby se k nám přidala, a chceme se prezentovat jako jednotný celek, který se vymezuje vůči nečinnosti současné vlády.

Můžete představit hlavní požadavky, které na vládu směřujete?

MM: To, co považujeme za nevyhnutelné, je velká, komplexní, systémová změna, která musí proběhnout spravedlivě a vést k soudržnější společnosti. To chápeme jako obecný rámec našich požadavků. Konkrétněji požadujeme odstoupení Česka od energetické charty, která svazuje jednání národních států vůči fosilním korporacím, a brání tak progresivní klimatické politice. Zároveň by česká vláda měla tlačit i na další země, aby z této charty vystoupily. Mimo to požadujeme urychlení novely energetického zákona tak, aby vešla v platnost od nového roku. Chápeme, že takový termín je šibeniční, nicméně vláda měla dostatek času na její provedení. Novela by se měla především soustředit na podporu decentralizované energetické sítě a podporovat domácnosti a podniky, stejně jako města a obce, aby se mohly stát energeticky soběstačné. To lze provést přechodem na obnovitelné, bezemisní zdroje energie.

Má podle vás v českém energetickém mixu místo jaderná energie?

AL: Je to jedno z témat, kterým jsme se v klimatickém hnutí dlouho věnovali, a myslím, že dodnes v tom nejsme úplně jednotní. Zároveň ale mám pocit, že se shodujeme na odmítnutí masivních investic do jaderné energie, které dnes zkrátka nejsou možné. Výstavba jaderných bloků trvá desítky let – taková pomalost je pro nás jeden z důvodů, proč nechápeme jadernou energetiku jako nástroj pro skutečný přechod na nízkoemisní energii. Naopak obnovitelné zdroje tady máme už dnes, jsou vůbec nejlevnější a může se s jejich zaváděním začít bez prodlení.

Díváte se tedy na otázku jaderné energetiky spíše z tohoto praktického hlediska, než z hlediska bezpečnosti, což je, řekněme, tradičnější pohled v rámci klimatického hnutí?

MM: Je to otázka, která má více aspektů. To hlavní je ale podle nás dvojkrok: zaprvé zavření elektráren, které jsou největšími znečišťovateli, a za druhé masivní investice do obnovitelných zdrojů. To je něco, co lze v relativně krátkém časovém horizontu realizovat. Debata o jádru je pro nás sice otevřená, ale zároveň odvádí pozornost od toho, co je skutečně důležité, což je budování kapacit obnovitelných zdrojů a jejich decentralizace, ruku v ruce s výzkumem toho, kde všude můžeme energii uspořit. Eventuálně by se mělo jednat i o nějakou formu spolupráce na evropské úrovni – například při budování rozvodné sítě, která by mohla být založená na nutnosti rozložení energetických kapacit do více států a jejich spolupráci.

Z toho je zjevné, že klimatická a ekologická krize podle vás úzce souvisí se socioekonomickými otázkami. Jednou z otázek, kterým se ve svých veřejných prohlášeních věnujete, je energetická chudoba. Vypadá to ale, že s přístupem současné české vlády v této věci nesouhlasíte…

AL: Bavíme-li se o energetické chudobě, můžeme vidět, jak jsou kroky vlády nekoncepční. Na jedné straně osekává sociální výdaje – chce například snižovat dávky v nezaměstnanosti –, což ve výsledku prohlubuje společenské nerovnosti. My si myslíme, že by vláda měla mnohem více mířit na energetické společnosti, které díky rekordním cenám energií hlásí rekordní zisky.

MM: Vláda sice tvrdí, že peníze nejsou, ale spíše to působí, že ty peníze jen nechce najít, a výsledkem je asociální politika, která může vést k sociální krizi, jíž by se vláda měla alespoň snažit zabránit. A nejde tu už jen o to, že je tu nějaké Česko A a Česko B, ale zkrátka o fakt, že vláda upřednostnila zájem horního půl procenta společnosti před zájmem všech ostatních.

Jednou z věcí, které ve svých prohlášeních zdůrazňujete, je i to, že v žádném ohledu nesměřujete proti vedení fakult a jejich zaměstnancům. Jaká je vlastně dosavadní reakce akademické obce na vaše aktivity?

AL: Vzhledem k tomu, že naše akce neprobíhají centralizovaně, je to záležitost jednotlivých fakult. Jejich naprostá většina ale vyjádřila podporu našim požadavkům a nás těší, že můžeme prezentovat poměrně sjednocený postoj akademické obce. Co se týče dalších vyjednávání, ty už jsou spíše o technických záležitostech průběhu samotné stávky.

MM: Často se můžeme setkávat s tím, že akademická obec není jednotná, nicméně my z akademické obce slyšíme podpůrné hlasy, a to i z vedení. Jednou z těch technických otázek, které diskutujeme, jsou energetické výdaje navíc, jež chceme v rámci našich možností pokrýt. Děláme každopádně vše pro to, aby vedení univerzity bylo s námi a zůstali jsme jednotní. Rád bych ještě zopakoval, že minimálně vedení Univerzity Karlovy je debatě o udržitelnosti velmi otevřené a například paní rektorka už nám oznámila, že by s námi chtěla navázat dlouhodobou spolupráci. O konkrétní podobě se pochopitelně bude muset rozhodnout v rámci našich plén a diskusí. Hlavním problémem, na nějž poukazujeme, je zkrátka nečinnost naší vlády. Je to škoda také z toho důvodu, že zelená transformace může být win-win situací, která bude ku prospěchu všech: můžeme se díky ní stát energeticky soběstační a zbavit se závislosti na fosilních palivech a spolupráci s nedemokratickými režimy, jako je třeba Putinovo Rusko. Můžeme se také stát demokratičtější a obecně lepší společností. Tím navazujeme na ideové dědictví listopadových studentských protestů.

Ideálním výsledkem studentské klimatické stávky by tedy mohlo být společné prohlášení akademické obce k vládě, aby řešila klimatickou krizi?

MM: Cítíme, že širší akademická obec a vedení fakult jsou na tom přece jen trochu jinak a preferují například osvětu před přímou akcí. Jak už ale bylo řečeno, na spoustě věcí se shodneme – například na tom, že udržitelnost univerzit je žádoucím cílem, ale také na sdíleném přesvědčení, že univerzity mají v otázce klimatické krize hrát roli zprostředkovatele vědeckých a výzkumných závěrů širší společnosti a obecně by měly vstupovat do veřejné diskuse. V pokračování spolupráce s vedením univerzit každopádně doufáme i po stávce.

Z toho, co jste doposud řekli, je zjevné, že se do velké míry zaměřujete na otázky energetiky. Jak ale vnímáte další uhlíkově náročné sektory ekonomiky, jako je třeba zemědělství nebo doprava?

AL: To má své racionální i strategické důvody. Obnovitelné zdroje mají širokou podporu veřejnosti a stejně tak i myšlenka zavírání uhelných elektráren. To už není nějaký radikální krok – většina lidí už chápe, že se jedná o věc, která se měla udělat už dávno. Na druhou stranu samozřejmě vnímáme, že i jiné sektory ekonomiky jsou uhlíkově náročné, a je to vlastně implicitně obsaženo v požadavku spravedlivé transformace. Abychom se nějak mohli vypořádat s klimatickou krizí, bude potřeba transformovat nejen energetiku, ale naprostou většinu ekonomických sektorů, a to nejen kosmeticky, ale skutečně od základu. Tady bych odkázala například na dokument Nová dohoda, k němuž se jako Univerzity za klima hlásíme a který podrobněji všechny tyto aspekty řeší.

Nová dohoda je v mnohém radikálnější než Evropská zelená dohoda. Tu tedy nepovažujete za dostatečné řešení zelené transformace?

MM: Podle nás je součástí Evropské zelené dohody stále ještě víra v zelený ekonomický růst a technologické inovace jako nástroje, které dokáží klimatickou krizi zvládnout. Součástí toho je i představa, že se z klimatické krize můžeme proinvestovat pomocí zelených investic směrem k nějaké lepší, high-tech zelené budoucnosti. Myslíme si ale, že současná krize nemá jednoduché technologické řešení. To, čeho budeme muset dosáhnout, je systémová změna – nelze ekonomicky růst donekonečna. Měli bychom se místo toho soustředit na růst kvality života, rozvíjet oblast péče a obecně se soustředit na nekonzumní způsob života jako něco, co může být naplňující. Evropskou zelenou dohodu tedy chápeme jako krok správným směrem, ale sám o sobě je nedostatečný a měl by být doplněn a rozšířen o skutečně systémový aspekt. Natírat společnost nazeleno prostě nestačí.

Kromě Evropské zelené dohody je aktuální i klimatická konference COP27 v Egyptě. Jaká od ní máte očekávání?

AL: Je samozřejmé skvělé, že státy usilují o koordinaci svých klimatických politik a snaží se společně čelit klimatické krizi. Způsob, jakým toto úsilí probíhá, ale není dostatečný. Je vysloveně absurdní, jak moc jsou tyto konference ovlivněny fosilním průmyslem, i to, že je stále považováno za normální, že je potřeba dávat prostor lobbistům fosilních korporací. Argumentuje se samozřejmě tím, že je potřeba vyslechnout obě strany. Součástí konference je i hodně greenwashingových momentů, v neposlední řadě i sponzoring Coca-Coly. Stejně tak je pro nás neakceptovatelné, že premiér Fiala konferenci využívá k domlouvání dalších obchodů s fosilními zeměmi. Pro nás je letošní COP zklamáním ještě více než ty předchozí.

MM: Ano, jednou věcí je, že je důležité, aby se státy alespoň pokoušely dohodnout. Jinou věcí ale je, že český premiér očividně vůbec nepochopil, o co se hraje. Vnímáme to jako facku do tváře a některá rozhodnutí představují i bezpečnostní rizika: vytvářet dohody se zástupci autoritářských států, které mají dostatečné kapacity fosilních paliv, místo abychom rozvíjeli kapacitu obnovitelných zdrojů, je zkrátka absurdní.

Pokud nedojde ze strany vlády ke splnění vašich požadavků, plánujete nějaké další kroky?

AL: To je něco, co ještě musíme kolektivně rozhodnout, a to na základě výsledků naší stávky. Za mě je důležité vidět, že tu existuje mobilizační potenciál a všichni kolem sebe vnímáme velkou dávku spravedlivého hněvu. Myslíme si, že naše iniciativa a naše aktivity mají velkou perspektivu.

Verze pro tisk 17.11.2022 a2larm.cz

Píšou jinde

Odkazy