Anarchistická federace

Píšou jinde : Rozhovor s anonymním uživatelem twitteru, který odhaluje temnou stránku indické gig ekonomiky

Toto je kopie článku uveřejněného na osip.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://osip.cz/rozhovor-s-anonymnim-uzivatelem-twitteru-ktery-odhaluje-temnou-stranku-indicke-gig-ekonomiky/

Od května upozorňuje @DeliveryBhoy na stížnosti přepracovaných a špatně placených kurýrů.

Právě probíhající rozhovor o špatně placených a stresujících životních poměrech indických kurýrů se v těchto dnech (článek vyšel na podzim 2021, pozn. překl.) dostává na přetřes, protože pracovníci gig ekonomiky mluví o své přepracovanosti a nedostatečném ohodnocení. A právě tuto diskusi v nemalé míře medializuje jeden anonymní uživatel Twitteru.

Od května 2021 se na tyto stížnosti zaměřuje @DeliveryBhoy – kurýrní pracovník z Bombaje jménem Singh – a pomocí fotografií obrazovek pořízených pracovníky společností Zomato a Swiggy vysvětluje zákazníkům, kteří by jinak neměli šanci poznat složitou ekonomickou stránku jejich objednávek, pokuty, motivační bonusy a řízení kurýrů prostřednictvím počítačových algoritmů. Za svou pronikavou kritiku praktik úspěšných indických platforem pro rozvoz jídla dosáhl nyní asi 5 000 sledujících, včetně rostoucího počtu manipulačních pracovníků přímo spjatých s pracovníky rozvozu.

Přestože mezi pracovníky rozvozu najdeme jak absolventy středních škol, tak i vysokoškoláky, Singh připouští, že nemusí být skutečným reprezentantem statisíců indických pracovníků v oblasti tzv. gig economy. Jednak velmi dobře mluví anglicky – což je v Indii hlavním ukazatelem statusu – a občas použije odkazy na americkou popkulturu, což naznačuje, že je starší než mnozí jiní pracující.

Rozvážet dodávky začal během pandemie poté, co přišel o předchozí zaměstnání a nebyl schopen sehnat nové. Po nehodě, která se mu stala v červenci při rozvozu dortu, s tím však přestal. Přestože nyní pracuje v kanceláři v oblasti prodeje, řekl, že jeho zkušenosti jako pracovníka gig economy a vědomí, že má možnosti, které mnozí z těchto pracovníků nemají, je důvodem, proč se nyní cítí být povinnován za své bývalé kolegy bojovat.

„Cítím, že je to větší nespravedlnost, když před tím vzdělaný člověk zavírá oči,“ řekl. „Mám teď sice úřednickou práci, ale kdo ví. Jsem si jistý, že moje pravá identita jednou vyjde najevo, takže nevím, jak se život poté bude vyvíjet, ale ocitl jsem se v jedinečné příležitosti postavit se za komunitu, ke které jsem docela přilnul.“

V e-mailové interakci se zpravodajským serverem Quartz Singh hovořil o svých zkušenostech s rozvážením jídla, o své kritice platforem a o tom, co lze udělat pro nápravu této neutěšené situace. Rozhovor byl kvůli délce lehce upraven.

Redakce Quartz oslovila společnosti Swiggy a Zomato s dotazem ohledně některých problémů, které popsal @DeliveryBhoy a další pracovníci.

Společnost Swiggy na konkrétní dotazy neodpověděla, ale uvedla, že platí pracovníkům rozvážkové služby v souladu se zákonem a zavazuje se „zajistit jejich možnosti výdělku a zároveň jim poskytnout úrazové pojištění, zdravotní pojištění, placené volno při ztrátě blízké osoby, duševní pohodu a lékařskou pohotovost, právní a finanční podporu péče o zdraví pro ně a jejich rodiny a podporu při zajištění půjček (ve velkých městech)“.

Společnost Zomato uvedla, že se domnívá, že pracovníkům rozvozu platí spravedlivě za odpracované hodiny, a že je v jejím vlastním zájmu zajistit, aby pro ně platforma fungovala.

„Jsme více než ochotni vylepšit fungování systému pro naše partnery a nedomníváme se, že bychom měli více než 300 000 aktivních partnerů, kdybychom je trestali za to, že se podělili o své stížnosti,“ uvedla a dodala: „Tato výdělečná činnost není pro vysokoškoláky ani pro absolventy, kteří si mohou najít jinou, lépe placenou práci. V ideálním případě nechceme, aby s námi některý z našich doručovacích partnerů pracoval déle než rok nebo dva – chceme, aby pro ně byla tato výdělečná činnost zastávkou, než si najdou něco, co bude lépe odpovídat jejich dlouhodobým ambicím.“

Další komentáře jsou uvedeny na příslušných místech níže.

Jak vypadá typický pracovní den?

Když jsem pracoval pro společnost Swiggy, pracoval jsem na plný úvazek, což je 12 hodin denně. Měli jsme občasné 15minutové přestávky po každých 3–4 hodinách mezi směnami. Směna kolem doby večeří trvala téměř pět hodin, zatímco směny kolem oběda a odpolední svačiny byly podstatně kratší. Vstával jsem kolem 9:00–10:00, vykonal své povinnosti doma a odcházel do práce kolem 11:20 dopoledne.

Moje působiště bylo vzdálené 8 km, musel jsem tam dorazit asi o 10 minut dřív a přihlásit se ve 12 hodin. Než přišla první objednávka, trvalo to od 10 do 45 minut. Objednávek v mé oblasti bylo málo. V době oběda jsme jich dostávali spoustu, ale bylo to jen na dobu 1,5–2 hodiny. Pak docházelo k poklesu (objednávek). V době odpolední svačiny to zase bývalo většinou mrtvé. Doba večeří byla tou pravou dobou, kdy si člověk mohl vydělat peníze, ale nebylo to nic moc. Vydělal jsem asi 600 rupií (173 Kč) za den a utratil 200 rupií (58 Kč).

Někteří vydělávali více, někteří méně. Neexistují žádné pevné stanovené vyplácené částky. Co se týče finančních motivačních bonusů, v mém případě, pokud jsem vydělal minimálně 375 rupií (108 Kč) denně a zůstal jsem přihlášený po celou dobu, dostal jsem 100 rupií (29 Kč) jako motivační bonus, a pokud jsem vydělal 650 rupií (188 Kč), dostal jsem 200 rupií (58 Kč). Šlo to docela těžko, protože nám neposílali tolik objednávek, a i když jsme je dostali, byly velmi chabě placené.

I když moje směna trvala 12 hodin, zůstával jsem ve službě 13–14 hodin. Jediná zakázka po půlnoci, pokud se mi poštěstilo nějakou získat, by mi vynesla přes 100 rupií. Domů jsem se obvykle dostával někdy mezi jednou a druhou hodinou ranní. Rychle jsem se najedl a pak jednoduše odpadl. Po tak dlouhé práci nemůžete zůstat vzhůru ani pár minut.

Povězte nám své zkušenosti ohledně spolupráce se společnostmi Zomato a Swiggy.

Poté, co mě jeden majitel restaurace slovně napadl a společnost Swiggy to nijak neřešila, jsem odešel. Pak jsem nastoupil do Zomato, protože mnoho kurýrů, o kterých jsem věděl, že jezdí pro Zomato, říkalo, že společnost vás sice nutí tvrdě pracovat, ale člověk se nepotýká s takovými problémy. Říkali, že Zomato je na restaurace přísné, protože se více zaměřuje na spokojenost zákazníků a netoleruje od restaurací jakékoli hlouposti.

U Zomato jsem se rozhodl pracovat na částečný úvazek, tedy 6 hodin od 18:00 do půlnoci, protože večerní směna je tak jako tak čas, kdy by si člověk přišel na podstatnou část svého výdělku. Problém je v tom, že Zomato vás nutí jezdit neuvěřitelně dlouhé trasy a já nakonec utrácel mnohem víc za palivo.

Jsou také velmi přísní a neváhají kurýra pokutovat za sebemenší prkotiny. Používají různé systémy hodnocení, aby vás odměnili nebo potrestali. Do hodnocení se započítávalo včasné doručení objednávky, odmítnutí a zrušení objednávky a hodnocení zákazníků a pokles v některém z těchto ukazatelů přímo ovlivňoval počet objednávek, které jste dostali, a v důsledku toho i to, kolik jste dostali zaplaceno.

U začínajících kurýrů u společnosti Swiggy je propast u vyplácených částek. Starší kurýři se řídili starými sazebníky z doby před několika lety. Dostávali minimálně 40 rupií (12 Kč) za objednávku plus příplatek za náhlý příliv objednávek, pokud ovšem zrovna nějaký byl. My jsme dostávali 20 rupií. A není to tak, že by nový kurýr časem přecházel na lepší sazebník. S přibývajícím počtem nových kurýrů se výplaty spíše snižují.

U společnosti Zomato je to stejné. Až na to, že vám za jednu objednávku platí víc, ale také si strhávají velké částky. Zomato vyžadovalo, abyste zůstali přihlášeni 5 hodin z oněch 6 hodin, ale neměli jste nastavené žádné „prostoje“ jako u Swiggy, kde byste na konci každé špičky dostali 15 minut [zaplaceno]. Místo toho jste mohli přijít o hodinu později, odejít o hodinu dříve nebo si vzít hodinu mezi tím.

Zní to jako lepší podmínky, až na to, že těchto přestávek nikdo nikdy nevyužívá, protože čas jsou peníze. Ať už u Swiggy, nebo u Zomato, nikdy jsme se vlastně neodhlašovali a pokoušeli se do našich rozpisů práce vměstnat přestávky na jídlo a toaletu a zároveň být nadále online a přijímat objednávky.

Po doručení objednávky jsem jedl během chůze po schodech, abych nezmeškal další objednávku, pokud a jakmile přijde.

Na konci dne to nevyšlo lépe nebo hůře ani u jedné z nich. Obojí bylo příšerné. V průměru jsem po odečtení pohonných hmot, údržby a dalších srážek vydělal 12 000 rupií (3 465 Kč)1 [měsíčně] u Swiggy a přibližně stejně u Zomato. Z toho 8 000 (2 309 Kč) rupií tvořil můj nájem, takže mi zbývalo 4 000 rupií (1 155 Kč) na všechno ostatní včetně výdajů na jídlo, mobil, elektřinu a vodu.

(Společnost Zomato uvedla, že ve městě, jako je Bangalore, si 20 % nejlépe vydělávajících lidí, kteří odpracují více než 40 hodin týdně, přijde měsíčně asi na 20 000 rupií (5 774 Kč), což je více než průměrný příjem na obyvatele. Společnost také uvedla, že ačkoli platí doručovatelským partnerům hlavně na základě ujeté vzdálenosti a času, který stráví vyřizováním objednávky, má stanovenou minimální odměnu za objednávku ve výši 15 až 30 rupií (4,30 Kč až 8,60 Kč), „aby pokryla případy, kdy vzdálenost a čekací doba mohou být velmi malé [například když si zákazník objedná zmrzlinu z restaurace vzdálené 1 km].“)

Kdy jste se rozhodl aktivněji využít Twitter ke zvýšení povědomí o podmínkách kurýrů?

Zpočátku jsem si na Twitteru chodil stěžovat, protože nikdo nereagoval na vznesené stížnosti v aplikaci. Když se mi přihodila zmíněná nehoda, rozzuřilo mě, že jsem to nebyl pouze já, ale i mnoho dalších lidí, kterým se přihodily různé nehody, na které nikdo nereagoval.

V červnu, kdy jsem začal prostřednictvím Twitteru reálně psát, zemřeli navíc dva doručovatelé z jiných měst. Reakce společnosti byla víc než vlažná a lhali těm, kteří se ohradili proti jejich chování ke kurýrům.

Lhali vždycky, protože ve skutečnosti téměř nereagují na problémy kurýrů ani v těch nejhorších situacích. Můj vlastní případ mi otevřel oči, abych si uvědomil, jak těžký je osud kurýrů. Předtím mi mnozí říkali, jak časté jsou ve skutečnosti různé nehody, ale nebral jsem to úplně vážně. Obě společnosti na tom mají svůj podíl. Svalují vinu na kurýry, přitom jsou to právě tyto internetové platformy, které nás tlačí k tomu, abychom doručovali v rekordních časech, ať se děje, co se děje.

Jakým výzvám čelí kurýři? Co myslíte, že s tím mohou společnosti dělat?

Začínající kurýři jsou v podstatě odkázáni sami na sebe. Absolvujete pouze hodinové školení na mobilu, kde vám ukáží nějaká videa a položí vám otázky, a jakmile jste s tím hotovi a nahrajete své doklady, aktivují vaše identifikační číslo a můžete v podstatě začít rozvážet.

Ve výsledku se učíte při práci nebo se ptáte jiných kurýrů. Pro mnohé to může být velmi nepříjemná zkušenost, protože děláte chyby, které vás ve skutečnosti stojí peníze. Někdy vás mohou stát i celodenní výdělek a odvedená práce v háji jen kvůli jedné pokutě.

Celý systém je postaven na systému motivačních bonusů a srovnávání, takže kurýři jsou na začátku navnaděni spoustou objednávek, aby v tom našli zalíbení, a pak člověk pomalu začne zaznamenávat pokles. Dochází k náhodným nevysvětlitelným událostem, kdy se vám sníží hodnocení nebo vám udělí pokuty, a máme podezření, že je to proto, aby kurýři nikdy neměli pocit, že si vedou příliš dobře. Tlačí je to k lepším výkonům, k rychlejší a delší práci a neustále jim při tom šlapou na paty. Společnost si najde nějaký způsob, jak vás potrestat.

V týdenních žebříčcích jste poměřováni s kurýry ve vaší lokalitě. Někdo to na mém profilu na Twitteru označil za Hunger Games. Společnosti to nemohou a ani nechtějí nijak změnit. Alespoň nijak významně.

Umožňuje jim to pohrávat si s našimi výdělky a bez ohledu na to, jak moc pracujeme, vyděláváme víceméně totéž.

Tak například jak se nám připisuje náš vstupní bonus ve výši 3 000 rupií (866 Kč). Není to tak, že by nám dali celou částku najednou. Dělají to po částech a to způsobem, že se stane součástí našeho týdenního výdělku. Po určitém počtu objednávek vám během prvního týdne převedou 500 rupií. Poté vám převedou 1 000 rupií a nakonec, až budete mít odbavených alespoň 100 objednávek, vám převedou 1 500 rupií spolu s vaším týdenním výdělkem.

Nějak ale nezaznamenáte velký rozdíl v celé týdenní výplatě, protože si úpravou nastavení objemu vašich objednávek pohlídají, abyste nepřekročili určitou částku. Všiml jsem si toho, když jsem porovnal údaje o nárůstu a poklesu mých objednávek s jiným kurýrem v mé oblasti.

Odpracovali jsme stejnou pracovní dobu, doručili jsme prakticky stejný počet objednávek za den a oba jsme nastoupili přibližně ve stejnou dobu, a přesto se příplatek za špičku při večeřích, který jsme oba dostávali, lišil. To se dělo proto, aby se systém trochu „poupravil“.

Také jsem si všiml, že pokud jste vydělali určitou částku peněz, začne vám počet objednávek klesat. Najednou zjistíte, že stále čekáte, zatímco ostatní kolem vás dostávají objednávky. Jednou jsem stál před restaurací nejméně 30 minut, aniž bych se dočkal objednávky, a jiný kurýr přijel z více než dvoukilometrové vzdálenosti a vyzvedl objednávku, ačkoli jsem seděl před tou restaurací.

Celou dobu jsem si říkal, proč by ho povolali z takové dálky, když už mají v okolí kurýry. Pak jsem si uvědomil, že to bylo kvůli tomu, že mě algoritmus zařízl za to, že jsem vydělal víc, než bych měl.

Zkrátka a dobře, jak vidíte, tyhle společnosti jsou napumpované penězi od rizikových kapitálů a investorů z různých institucí, poskytují zákazníkům obrovské slevy a nikdy nevytvořily zisk.

Není to tak, že by mohly udělat jednu nebo dvě věci, které by zlepšily náš život. Ne, je třeba změnit celý model. Ale na druhou stranu, jakákoli změna, kterou by provedly ve prospěch kurýrů, by měla dopad i na ten mizivý zisk, kterého dosahují. Samotná podstata tohoto modelu je chybná.

(Společnost Zomato přiznala, že uvedený bonus je vyplácen ve splátkách, což „je sděleno v době nástupu. V rámci standardní praxe udržení začínajících kurýrů se vyplácí průběžně na základě plnění stanoveného počtu objednávek“. Společnost popřela, že by ve svých algoritmech měla nastaven určitý horní limit pro výdělky, a uvedla, že „neprovádíme žádné modifikace výdělků na základě toho, kolik partner-kurýr již vydělal“).

Zhoršila pandemie situaci?

Samozřejmě. Výkonní ředitelé těchto společností z ní jen profitovali, ale zaměstnanci trpěli. Větší poptávka znamená potřebu většího počtu kurýrů a to znamená nižší mzdy na jednoho kurýra… Pokud je něco patrného ze stovek fotografií obrazovek, které pracovníci platforem nejen v Indii, ale všude jinde sdílejí, pak je to, že je situace neskonale horší.

Navíc jsme uprostřed lockdownu doručovali až 20–25 objednávek denně. Denně jsme navštívili mnoho různých domácností a restaurací, takže jsme byli vystaveni vážnému riziku nákazy virem. Vakcíny, ačkoli byly stále dokola slibovány, měly velké zpoždění, a zatímco aplikace zákazníkům ukazovala, zda jsme očkováni či nikoli, my jsme neměli ani potuchy, zdali je zákazník očkován. A mnozí z nás nebyli během té doby očkováni. Tím jsme riskovali vše.

Dnes jsou výdělky na historickém minimu, kurýři platí více za pohonné hmoty a mnozí jsou zadlužení poté, co si vzali obrovské půjčky na nákup motocyklů, aby mohli vykonávat tuto práci. Tak to by byla odpověď na otázku – proč s tím prostě neskončíte. Pro mnohé je nyní těžké, ba nemožné, skončit. Obrovské procento z nich jsou pracovní migranti, kteří přišli do města na základě slibů, že mohou být sami sobě šéfy a vydělat si tolik, kolik chtějí, když budou tvrději pracovat. V podstatě jsou v pasti.

Co si myslíte, že lze udělat pro nápravu situace?

Soudy to musí vzít na vědomí. Tyto společnosti jsou velmi bohaté a jejich výkonní ředitelé jsou dnes jedni z nejbohatších lidí na světě, přestože samotné společnosti vykazují obrovské ztráty. Ti nahoře si vyplatí miliony a nakonec odejdou s miliardami.

Je to poprvé, co celý svět čelí totožnému problému. Uvidíte, jak identické jsou zkušenosti bez ohledu na to, na kterou zemi se díváte. Oni si najmou armády špičkových právníků, ale my musíme také bojovat. Pracovníci tzv. gig economy v Indii jsou extrémně chudí a většina z nich si nemůže vzít v práci ani hodinu volna, zapomeňte na dny. Je jen malá šance, že je někdo dostane k soudu. Proto jsou si tyto společnosti jisté, že jim to projde.

(Nedávno podala Indická federace platformových pracovníků v dopravě (Indian Federation of App-based Transport Workers, IFAT) žalobu k indickému Nejvyššímu soudu s cílem dosáhnout dávek sociálního zabezpečení, což by se mohlo stát ukázkovým případem. – Quartz)

Zvítězit můžeme pouze tak, že změníme tento systém a skutečně je donutíme, aby nás zařadili mezi zaměstnance. To bude to nejlepší, co pro nás může nastat. Pak bychom konečně mohli využívat zaměstnaneckých výhod, nemocenské, dnů volna a práva na osmihodinovou pracovní dobu.

Tento článek se poprvé objevil na serveru Quartz.

1„V roce 2021 činí průměrný plat v Indii 31 900 rupií (9 210 Kč, pozn. překl.) měsíčně… Medián platu v Indii je 29 400 rupií (8 488 Kč, pozn. překl.) měsíčně.– The Average Salary in India for 2022 (Comparison, Outsourcing), https://biz30.timedoctor.com/average-salary-in-india/

zdroj: https://scroll.in/article/1006631/an-interview-with-the-anonymous-twitter-handle-that-is-exposing-the-dark-side-of-indias-gig-economy

Verze pro tisk 16.1.2022 osip.cz
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy