Anarchistická federace

Píšou jinde : Příběhy pracujících – Tentokrát z České pošty

Toto je kopie článku uveřejněného na iniciativa.noblogs.org.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://iniciativa.noblogs.org/post/2021/12/03/rubrika-pribehy-pracujicich-tentokrat-z-ceske-posty/

Moji drazí kolegové!
Dřív jsem tuhle práci milovala. Po sedmi letech už to ale nedávám. A to je mi 26 a nemám děti. Jen smutně vzpomínám na dobu, kdy jsem odcházela domů ve dvě hodiny a s čistou hlavou. Nevadilo mi jít sem tam domů ve 4 nebo když bylo potřeba dát inkasa třeba v pět. Teď odcházím domů v pět, v šest ale taky v sedm. Po cestě si ještě vyčítám, že jsem si nevzala nějakou poštu sebou a nerozvezu to v sobotu..
Bývala to tak skvělá práce. S kolegyní jsme si objeli celý rajon, zasmáli se a na stole leželo pár ópéček na zítra. A pak to přišlo.
Zvětšíme rajóny, vyhodíme lidi. D+1 – mimochodem, tak 80% národa stále nemá páru co to je a že vlastně jezdíme obden a nikdo to nechápe. Ale to nestačilo. V té nejhorší době nám nas*ali sčítání lidu, zapisování statistiky. A ještě nám pište váhu. A nedávejte ty letáky do sebe! A ještě nám pište výběry ze schránek a dávejte pozor na cizinu. Priorite je D+1 a nenechávejte si poštu na druhý den ve fochách! A na stole nesmí být ani propisky! ( který si kupujeme za svoje, včetně desek, nůžek, bělítek, razítek, zvýrazňovačů, atd. Atd! ) A přihlašujte se do gpsky a na druhý půlce rajonu to musíte změnit na jiný okrsek! A umyjte si ty auta! A volejte lidem na balíky! A letáky! A zakládejte účty! A chci alespoň jeden úvěr! A běda jak přijde kontrola a zjistí, že máte v bedně na další den nějakou dé jedničku! – když je to kolikrát miniaturním písmem a ještě tužkou. Nebo to tam radši ani není. No musíte kontrolovat jestli to je áčková známka  Tady máte kolegyni na zaučení – týden vysvětlujete, ukazujete, zase jdete v pět a v pondělí už nepřijde. Dostaneš novou vesnici, od pondělí to jezdíš. Ale já tam nikdy nebyla. Smůla. Ani mapy nedostaneš a najdi si to v telefonu za svoje data protože ty naše služební s**čky..
Bože, vždyť je toho tolik!!! Co přijde dál?!
Milion odborových organizací které se neshodnou, jakou barvu má ho*no. Byla jsem Jediná z depa, kdo se účastnil stávky. Tedy pardon, té frašky která ještě víc zesměšnila tvrdou práci nás všech. Nahlásila a dokázala jsem tolik případů porušení zákoníku práce, se kterým si státní podnik jen slušně vytíra p**el. A výsledek? Nezměnilo se NIC. NIC.
A dál tahám čtyřicetikilový balíky od velkých podavatelů, kteří za poštovné zaplatili 40 Kč. Dál jezdím do šesti a ještě poslouchám, že jsem asi pomalá. Půl hodiny pauzu na oběd jsem neměla asi tak tři roky a vyčítám si i dvě minuty když si zastavím abych si snědla jogurt a ještě se někde nevybourala. Už cítím že mám zase problémy s močákem protože věčně chč*ju někde na mezi! Můžeme jít snad k lékaři? Ne. Protože pak se z toho týden pose*eme. Dál se potkávám s balíkáři u vyúčtování v 7 večer.. myslím na jejich rodiny a na to, za jak málo peněz vyměňují ten čas, který mají trávit spolu. Dál poslouchám, jak na mě lidi řvou protože chtějí platit kartou a já nemám terminál jako ve středověku! Ale třeba Pplko to má, to je fakt služba teda! To jako už nevozíte poštu každý den?! Jsou tři hodiny a já myslel, že už ani nepřijedete! Babička na vás s důchodem čekala do dvou a teď jela na poštu! A je šestýho tak kde jako máme inkaso?! A v smsce je, že balík bude mezi 9-14:00 a ve firmě už ve 4 opravdu nikdo není, takže na zítra a budu si stěžovat!
Tolik hnusu a nenávisti. Tolik nevděku jsem jinde než na poště neviděla. Připadám si spíš jako exekutor. O výplatě se nemá snad cenu ani zmiňovat. Ale klid, však bude vánoční bonus. V ÚNORU! 2000 Kč a jestli jeden den v roce chybíš, tak udělej prémii pápá.
Jdeš poslat balík? Zaplať stejně jako každý jiný. Nemáš jako zaměstnanec slevu ani korunu. Pořiď si zákaznickou kartu – čekám na ni již několik let
Jestli jste dočetli až sem, pravděpodobně již nějakou dobu cítíte to samé a je vám to opravdu líto. Protože my pošťáci jsme zkrátka srdcaři. Ale ani naše trpělivost není nekonečná. Držte se.
Obdivuju vás všechny. Tolik bych toho chtěla změnit. Ale nevím jak. Odpusťte.
Držte si trumpety. Bude hůř.
Král pošťáků
Iveta Prýmková z Ústí nad Labem
EDIT : Budeme velice rádi za příběhy z vašich pracovišť! Nebojte se nám napsat,  na požádání uveřejníme anonymně!

Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy