Petr Uhl patřil k nejvýznamnějším československým a českým postavám druhé poloviny dvacátého století. Byl jedním z nejdéle vězněných představitelů českého disentu. Za spravedlnost a lidská práva bojoval až do konce svého života. Bylo mu 80 let.

Petr Uhl se narodil 8. října 1941. Vystudoval strojní inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze. V šedesátých letech se během cest do Francie setkal se západní radikální levicí. Inspiraci, kterou zde načerpal, zůstal věrný celý život. V roce 1968 se významně podílel na vzniku Hnutí revoluční mládeže a až do svého prvního uvěznění v roce 1969 byl jednou z jeho nejvýraznějších postav. Za tuto činnosti byl komunistickým režimem uvězněn na čtyři roky. V roce 1974 se oženil s Annou Šabatovou, se kterou žil do konce svého života.

Petr Uhl i Anna Šabatová byli mezi prvosignatáři Charty 77 a Uhl byl rovněž spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Spolu se svou manželkou patřili k vůdčím postavám československého disentu. V roce 1979 byl za své aktivity ve VONSu odsouzen spolu s Václavem Havlem, Jiřím Dienstbierem nebo Otkou Bednářovou. Dostal tehdy pět let nepodmíněně. „Když manžela zavřeli, vybavila jsem advokáta a šla s dětmi na koupaliště,“ komentovala zatčení svého manžela Anna Šabatová, která dle svých slov nevěřila, že si Petr Uhl odpyká celý trest. Patřil k disidentům, kteří v komunistickém vězení strávili nejvíce let. Po propuštění pracoval Petr Uhl jako strojník a topič a byl dále aktivní v Chartě 77 i ve VONSu.

    Nikdy se nebál jít proti mainstreamu a po celý svůj život zůstal věrný ideálům rovnosti, spravedlnosti a solidarity.

Petr Uhl byl celoživotním bojovníkem za spravedlnost a lidská práva. Se svými aktivitami na obranu slabších a utlačovaných nepřestal ani po roce 1989. Po volbách v červnu 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum (volební obvod Praha). Působil i v levicové skupině Levá alternativa, na jejímž vzniku se podílel. Po rozpadu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Zároveň pracoval jako novinář a mezi lety 1990–1992 působil ve funkci generálního ředitele ČTK, kde jako redaktor zůstal do roku 1994.

Uhlovou celoživotní snahou bylo důsledné, často až přísné lpění na přesnosti a spravedlnosti. Označoval se za člověka sociálně citlivého a vystupoval aktivně v řadě veřejných lidskoprávních kauz. Nikdy se nebál jít proti mainstreamu a po celý svůj život zůstal věrný ideálům rovnosti, spravedlnosti a solidarity. V duchu tradice svého přemýšlení byl kritický k politickému i společenskému vývoji po roce 1989 a opakovaně upozorňoval na zásadní problémy v Česku i ve světě. V roce 1993 vydal částečně autobiografickou knihu Právo a spravedlnost očima Petra Uhla. V roce 2013 byla zveřejněna knižní rozhovorová autobiografie zpracovaná Zdenkem Pavelkou Dělal jsem, co jsem považoval za správné, v níž Uhl rekapituluje svůj život. Jeho texty z let 1968 až 1989 poprvé oficiálně vyšly česky teprve letos v nakladatelství Neklid. Soubor nazvaný Za svobodu je třeba neustále bojovat edičně připravil publicista a redaktor kulturního čtrnáctideníku A2 Matěj Metelec.

Petr Uhl patřil k nejinspirativnějším osobnostem československého a českého levicového myšlení. Díky své odvaze a touze po pravdě se stal vzorem pro několik generací lidskoprávních bojovníků a bojovnic. V posledních letech patřil i mezi autory Alarmu, jeho texty si lze připomenout zde. Za celou redakci vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině i blízkým. Připojujeme heslo, které Uhl od mladé generace aktivistů a aktivistek, jež se vždy těšila jeho podpoře, často slýchával: Revoluční mládež zdraví Petra Uhla.

2.12.2021 a2larm.cz