Anarchistická federace

Píšou jinde : „Nejsme virus!“ Nenávistné projevy vůči Američanům asijského původu nabírají na síle

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2021/03/nejsme-virus-nenavistne-projevy-vuci-americanum-asijskeho-puvodu-nabiraji-na-sile/

Nedávná střelba v atlantských masážních salonech si vyžádala osm obětí, většinou žen asijského původu. Násilí proti asijským Američanům, které v současnosti eskaluje, je důsledkem systémového rasismu.

Urážky a vulgární nadávky jako „Táhni zpátky do Wu-chanu!“, „Ty čínská čubko!“ nebo „Vypadni z naší země!“ poslouchají Asiaté a Američané asijského původu ve Spojených státech už více než rok. V průběhu koronavirové pandemie nicméně verbální útoky přerostly ve fyzická napadení a zločiny z nenávisti a 16. března vyvrcholily útokem na tři masážní salony v Atlantě, při němž bylo zavražděno osm lidí, z toho šest asijských žen. Zadržený Robert Aaron Long, jednadvacetiletý běloch, policii sdělil, že trpí chorobnou závislostí na sexu a masážní salony pro něj představují pokušení, které chtěl odstranit.

Den před útokem na půdě státního zákonodárného sboru před rostoucí nenávistí varovala Michelle Au, demokratická senátorka státu Georgia: „Stát Georgia by sám sebe neměl považovat za imunní vůči této epidemii, a tím nemyslím epidemii covidu-19, ale epidemii rasismu vůči asijským Američanům. V posledním roce bylo jen v Atlantě nahlášeno 32 případů útoků na naši komunitu.“ V rozhovoru pro server Vox senátorka popsala zděšení a rozhořčení asijské komunity: „Lidé se necítí bezpečně, a to ani při tak běžných věcech, jako je nakupování v supermarketu. Největší strach má rozhodně starší generace.“ Stupňující se agrese vůči asijským Američanům však až do atlantského útoku, který přitáhl celosvětovou pozornost, širší veřejnou příliš nezajímala.
Žádná novinka

K vlně odporu vůči Asiatům přispěla i rétorika spojená s koronavirem, a to nejen ve Spojených státech. Na nesprávné označování chorob, způsobující stigmatizaci různých skupin obyvatelstva, upozorňovala už v roce 2015 WHO. Ve svém doporučení, vydaném v reakci na negativní společenské důsledky výrazů „španělská chřipka“ a „blízkovýchodní respirační syndrom MERS“, WHO vysvětluje, že nevhodné názvy onemocnění v minulosti „způsobily útoky na členy náboženských nebo etnických skupin, vytvářely neopodstatněné bariéry při cestování a obchodování nebo vyprovokovaly zbytečné zabíjení hospodářských zvířat.“ Podle doporučení proto „není vhodné používat termíny zahrnující geografickou polohu, jména (Creutzfeldtova-Jakobova choroba), druhy zvířat nebo potravin (prasečí nebo ptačí chřipka), kulturní, populační, průmyslové nebo profesní reference a výrazy podněcující nepřiměřený strach (smrtelná epidemie)“.

    Obhajují-li v případě masové vraždy bezpečnostní složky útočníka namísto oběti, jak mohou asijští Američané věřit ve spravedlivou právní ochranu při nahlašování fyzických útoků?

Zatímco konstruktivní kritika čínské propagandy a latentnosti čínských úřadů v začátcích pandemie byla namístě, xenofobní označení nemoci jako „čínský virus“, „kung-flu“ nebo „wu-chanský virus“ i podle zprávy OSN vystupňovala nenávist vůči asijské komunitě napříč Spojenými státy.

Agrese namířená proti Asiatům a Američanům asijského původu však není historickou novinkou. Její kořeny sahají daleko před Trumpovu éru i vypuknutí pandemie. Stereotypní představy o necivilizovaných a špinavých Asiatech, pro něž se vžilo označení „žluté nebezpečí“, pochází už z období počátku čínské migrace do Spojených států v 19. století. Přistěhovalci, zlákaní kalifornskou zlatou horečkou, tehdy posloužili především jako levná a opovrhovaná pracovní síla při budování transkontinentálních železnic. Reputaci špinavých Asiatů, beroucích běžným Američanům práci, provázelo brutální násilí, které američtí zákonodárci roku 1882 vtělili do takzvaného Chinese Exlucion Act, historicky prvního zákona zakazujícího migraci do Spojených států na základě rasy. Přetrvávající napětí eskalovalo během druhé světové války, po útoku na Pearl Harbor v roce 1941. Jakožto nebezpečný cizorodý prvek byli internováni i naturalizovaní američtí občané japonského původu třetí a čtvrté generace a dokonce i vojáci.
Modelová minorita

Revize migrační politiky v šedesátých letech, která meritokraticky prioritizovala vzdělanější a bohatší skupiny asijských přistěhovalců, s sebou přinesla stereotyp takzvané modelové minority. Ta ukazovala Asiaty jako přirozeně pracovité, svědomité a vysoce vzdělané jedince, kteří „mlčí a makají“, a dávala je za vzor ostatním systémem utlačovaným menšinám. Podle této logiky pak bylo vyloučení jiných menšin pouze důsledkem jejich vlastní neschopnosti, protože: „Pokud amerického snu dokázali dosáhnout asijští Američané, proč ne vy?“ Tento stereotyp (hojně živený Hollywoodem) představuje asijské Američany jako monolitní skupinu se stejnou životní zkušeností, což je samozřejmě iluze. Ztotožňuje navíc horních 10 procent s celou komunitou a zapomíná na mnohdy traumatizované přistěhovalce s jazykovou bariérou, jejichž vzdělání i bohatství jsou na mnohem nižší úrovni.
Jsme vždy na straně znevýhodněných.
Saša Uhlová

Naivní představa o přirozeně počestných, zákony dodržujících Asiatech je však před nenávistí nikdy neochránila. Další vlna agrese přišla během studené války. Při dnešních protestech proti rasovým útokům si asijští Američané připomínají jméno Vincenta China, kterého během jeho rozlučky se svobodou v roce 1982 zavraždili dva zhrzení, z detroitské automobilové továrny zrovna propuštění bílí muži. Chinovi kladli za vinu úspěch japonského průmyslu a s mylnou domněnkou o jeho japonském původu (ve skutečnosti pocházel z Číny) se rozhodli vybít si na něm zlost a umlátili jej k smrti. Soud poté kvalifikoval čin jako neúmyslné zabití a vrahům uložil pouze podmíněný trest a pokutu tří tisíc dolarů. Událost podnítila silné protesty asijských obyvatel, kterým se podařilo případ dostat až na federální úroveň. Ministerstvo spravedlnosti nakonec pachatele odsoudilo k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu 25 let, a to za vraždu.
S krizí graduje napětí

Násilí páchané na asijsko-americké komunitě gradovalo vždy během ekonomických a společenských krizí. Při té současné – pandemické – organizace Stop AAPI Hate hlásí 3795 nenávistných útoků a Centrum pro studium nenávisti a extremismu Kalifornské univerzity informuje o stopadesátiprocentním nárůstu zločinů z nenávisti namířených proti Asiatům a Američanům asijského původu. Vraždy v Atlantě a následné vyjádření policejního důstojníka Jaye Bakera, který charakterizoval činy útočníka slovy „opravdu špatný den“, byly pro asijské Američany pomyslnou poslední kapkou. Kromě rozsáhlých demonstrací s hesly „Stop Asian Hate!“ a „I am not the virus!“ tragédie podnítila také mainstreamovou debatu o systémovém rasismu (po vraždě George Floyda soustředěnou především na Afroameričany).

Mnozí diskutující volají po zpřísnění zákonů o zločinech z nenávisti a jejich efektivnější vymahatelnosti. Bezpečnostní složky totiž rostoucím projevům nenávisti doposud nevěnovaly dostatečnou pozornost, a jejich mapování tak zůstávalo na neziskovém sektoru a organizacích jako Stop AAPI Hate. Asijští Američané mají navíc pocit, že i když projevy agrese nahlásí, ochrany se jim nedostane. To se ostatně ukázalo i při atlantských útocích, které policie omlouvala pachatelovou sexuální závislostí. Obhajují-li v případě masové vraždy bezpečnostní složky útočníka namísto oběti, jak mohou asijští Američané věřit ve spravedlivou právní ochranu při nahlašování (dnes bohužel běžných) fyzických útoků?

Policie navíc selhává i ve správné právní kvalifikaci zločinů z nenávisti. Často je pro údajný nedostatek důkazů zaměňuje s pokusy o vraždu. Spoustě přistěhovalců v nahlašování útoků brání také jazyková bariéra. Senátorka Au v rozhovoru proto zmiňuje potřebu rozšíření okruhu partnerů komunity, kteří by asijským Američanům při nahlašování deliktů pomohli.
Problém navíc: gender

Narůstající zločiny z nenávisti mají nicméně kromě rasového ještě jeden rozměr, a to genderový. Asijské ženy jsou v americké společnosti dlouhodobě hypersexualizovány. Podle profesorky sociologie z Biola University Nancy Wang Yuen policejní orgány, které se atlantským případem zabývají, stejně jako většina obyvatel Spojených států nechápou, že rasismus a sexismus se protínají. Americkou společností vytrvale prostupují stereotypní představy o submisivních a exotických Asiatkách, které hojně podporuje i popkultura či porno. Již zmíněnému Chinese Exlusive Act dokonce předcházel takzvaný Page Act, který zakázal migraci čínských žen. Doprovázela je totiž pověst prostitutek přenášejících pohlavní choroby a pro americké bílé muže měly představovat nebezpečné pokušení.

Objektivizace a fetišizace asijských žen se projevily i při atlantských útocích. Masážní salony pro zadrženého Roberta Aarona Longa dle jeho slov „představovaly pokušení, které chtěl takto odstranit“. Tragédie v Georgii je tak dalším případem násilí, kterým se útočník vypořádává s nevyřešenými problémy s vlastní sexualitou, zlobou z odmítnutí a hanbou. Stejně jako mnoho ostatních pachatelů femicidy i Long viní ze svých činů samotné oběti, které redukuje na objekty sexuální touhy.

Eskalace napětí mezi USA a Čínou, kterou dle nedávných průzkumů až 45 procent Američanů považuje za největší hrozbu pro jejich zemi, bude pravděpodobně narůstat. Vyhlášená obchodní válka měla navíc značné dopady na běžné Američany, které mnohdy uvrhla do ekonomické nejistoty a podnítila v nich pocit, že právě Čína je připravuje o jejich pracovní místa. Vystupování proti praktikám Čínské komunistické strany v mezinárodní i domácí politice a (doposud nepříliš efektivní) boj proti porušování lidských práv a perzekuci Ujgurů by se měly obejít bez ignorace rostoucí protiasijské xenofobie. Její řešení vyžaduje nejen změnu zákonů v oblasti trestných činů z nenávisti, jejich rychlejší přezkum, efektivnější stíhání a podporu státním a lokálním orgánům v jejich hlášení. Útoky v Atlantě a probíhající protesty především podtrhují potřebu reformy zbraňové legislativy – to je ovšem trvalý problém, pro jehož řešení dlouhodobě chybí všeobecná politická vůle.

Stop AAPI Hate upozorňuje, že momentální násilí je především eskalací systémového rasismu živeného zanedbáním dopadů chudoby, gentrifikace, bezdomovectví a vysidlování, omezené zdravotní péče a sociálních služeb, ale i jazykové bariéry. Stereotypizaci asijské komunity napomáhá i neznalost dějin a absence povědomí o historických pojmech jako „žluté nebezpečí“ nebo „modelová minorita“.

Autorka studuje práva.

Verze pro tisk 31.3.2021 a2larm.cz

Píšou jinde

Odkazy