Anarchistická federace

Píšou jinde : „Spacáky nestačí, otevřete hotely!“ Fotoreportáž z demonstrace za bydlení pro lidi na ulici

Toto je kopie článku uveřejněného na a2larm.cz.
Postrádá obrázky, formátování a zejména mohla být mezičasem aktualizována. Pokud možno, přečtěte si jej z originálního zdroje, prosím:
https://a2larm.cz/2021/02/spacaky-nestaci-otevrete-hotely-fotoreportaz-z-demonstrace-za-bydleni-pro-lidi-na-ulici/

Zhruba padesát lidí dnes demonstrovalo před pražským magistrátem za důstojné bydlení. A zejména za co nejrychlejší řešení situace lidí bez domova, která je v zimních měsících často bezvýchodná.

Letošní nečekaně tuhá zima znamená pro lidi bez domova smrtelné ohrožení. Jenom v Praze je podle říjnové analýzy Centra sociálních služeb bez přístřeší okolo pěti tisíc lidí. Mohou sice přespávat v noclehárnách, ale přes den nemají, kde se zahřát; pandemie covidu jejich situaci navíc v mnoha ohledech ještě zhoršila. Zároveň koronavirus už na jaře způsobil obrovský pokles turistů v Praze, což spolu s potřebou karantén a dalšími opatřeními vedlo pražský magistrát k pronájmu vyprázdněných hotelů a hostelů, které začaly fungovat jako provizorní ubytovny pro lidi bez domova. Jejich kapacita byla na jaře okolo čtyř set lůžek, po odeznění krize spojené s první vlnou koronaviru ale klesla a dnes je na tyto účely k dispozici dvě stě míst.

Právě rychlá transformace hotelů a hostelů v takzvané humanitární hotely inspirovala i název pondělní demonstrace – „Spacáky nestačí, otevřete hotely! –, kterou v pondělí dopoledne uspořádaly organizace RFK a Socialistická solidarita před budovou magistrátu na Mariánském náměstí v Praze. „Tato humanitární zařízení se ukázala být velmi smysluplnou inovací v pomoci lidem bez domova, obzvláště pokud je jim umožněn stabilní a dlouhodobý pobyt v nich. Nejedná se jen o ochranu před epidemickými riziky a mrazem, důstojné životní podmínky jim umožňují také fyzické a psychické zotavení,“ uvedla mluvčí akce Layla Bartheldi v tiskové zprávě.

Kapacity byly po jarní fázi ponechány pouze pro ty nejohroženější skupiny bezdomovců. I když ani humanitární hotely nejsou ideálním řešením, možnost získat důstojný život se díky nim výrazně zvyšuje. „Otevřela se tím možnost sociální práce i pro lidi, kteří sociálním systémem dlouhodobě propadávali a mají komplexní potřeby,“ popsala na podzim jednu z výhod humanitárních hotelů Lenka Vrbová z organizace Jako doma v podcastu Kvóty.

Právě k navýšení kapacit humanitárních hotelů dnes vyzývali demonstranti pražské zastupitele. Na akci promluvila i dvojice radních, Milena Johnová (Praha sobě) a Adam Zábranský (Piráti). Johnová uvedla, že se vedení města snaží kapacity opět navýšit, ale že se momentálně nedaří sehnat dostatek personálu. Vyzvala tedy i účastníky demonstrace, že pokud shánějí například brigádu, tak se mohou do aktivit města v této oblasti zapojit. Ve shodě s názory demonstrantů se vyjádřila i o potřebě řešit problematiku bezdomovectví dlouhodobě. „Naprosto jasně si uvědomujeme, že hotely a hostely nejsou dlouhodobé řešení. V radě se nám v tuto chvíli alespoň daří shánět ubytovny,“ řekla Johnová. Pirát Adam Zábranský přiznal zahraniční inspiraci a mírně se opřel do české vlády. „Bohužel jsme byli jediné město v Česku, které do něčeho takového šlo. Inspirovali jsme se v Londýně, kde ale k tomuto vyzvala přímo vláda, která na to dala také peníze,“ připomněl.

Bydlení je domov, ne investice.
Apolena Rychlíková

Mluvčí demonstrantů uvedla, že podle aktivistů nejde zdaleka jenom o Prahu a vyzvala na dálku i další města k řešení bezvýchodné situace lidí, kteří jsou i v mrazech na ulici. „Chceme vyzvat všechny lidi, kteří s naší výzvou samosprávám souhlasí, sdílejte ji a nejlépe ji zašlete také starostovi nebo starostce a radním ve vaší obci, můžete udělat i vlastní happening. Čím více z nás přinese tuto myšlenku do svých obcí, tím vyšší je šance, že humanitární hotely pro lidi bez domova opravdu vzniknou. Nenechme už nikoho dalšího umrznout na ulici!“ uvedla Bartheldi.

Mezi demonstrujícími se objevilo také několik lidí s přímými zkušenostmi s bezdomovectvím. „Loni jsem byla pod mostem a bylo to šílené. Dneska, když jsem na hotelu v Dalimilově, se aspoň snažím bezdomovcům pomáhat, nosím jim deky a oblečení, co někde vyžebrám. Takto se zkrátka nedá existovat, zažila jsem to a vím, o čem mluvím,“ řekla pro Alarm třiapadesátiletá Ladislava Mikoczová, která od začátku pandemie, tedy už skoro rok, žije v někdejším hotelu Amadeus v Dalimilově ulici v Praze a přišla demonstraci podpořit.

Život v zimě na ulici v Praze si podle Mikoczové nedokáže nikdo, kdo to nezažil, představit. „Lidi jsou na noclehárnách, ale když jsou opilí, tak je nevezmou. Pak jsou po tramvajích, po squatech, po stanech, ale to se nedá zateplit. Nedá. I přes den člověk jen shání, kde by si dal čaj, zahřál se. Je to hrozný, jednoduše se to nedá. Lidi nemůžou být v takovým mrazu venku. To není o tom, mít spacák a dostat čaj, lidi potřebují opravdu bydlení, aby si vydechli.“ Jak velká výhoda je mít vlastní postel, poznala sama na sobě. „Jsem v teple, vyrovnaná a spokojená. Celkově jsem víc v pohodě a už nemám tu hroznou psychiku, co jsem měla,“ popsala svoji zkušenost.

I když je většinou jako cíl podobného typu sociálního bydlení zmiňováno znovunalezení práce, dlouhodobý stabilní domov má velmi pozitivní vliv i na psychický a zdravotní stav lidí v nouzi. Aspoň trošku jisté bydlení je často první podmínkou pro dlouhodobější sociální práci i pro péči terapeutů a dalších pomáhajících profesí.

Verze pro tisk 15.2.2021 a2larm.cz

Píšou jinde

Odkazy