Na působení Food Not Bombs (FNB) v Karlových Varech jsme se v Existenci č. 3/2015 zeptali jednoho z dlouhodobých členů místního kolektivu.

Karlovy Vary nejsou až tak rozlehlé město, krom toho tu není příliš vysokých škol a o punkovém či hardcorovém večírku alespoň jednou za měsíc, či snad náznaku subkultury, si tu lidi můžou nechat leda tak zdát. Byl problém dát dohromady dostatek lidí, co by byli ochotni participovat na aktivitách FNB? Jak dlouho funguje FNB ve Varech?

První pokus o vaření ve stylu FNB bych zařadil do roku 2005 (to jsem ještě nebyl členem), ovšem chuť realizovat se tímto směrem dotyčným moc nevydržela, a tak proběhla pouze dvě vaření. V prosinci 2007 se dala dohromady nová parta, včetně mě, a ta pokračuje, i když pouze se dvěma původními členy, do dneška.

S lidmi je to různé. Rozhodně musíte zapomenout na přístup, že chcete vařit jenom s pravověrnými anarchisty a s nikým jiným ne (i když na takové způsoby by měl zapomenout snad každý). Na vaření je nás někdy hodně, někdy opravdu málo, většinou se však sejdeme v počtu dvou až čtyř lidí. Občas se k nám přidají různí studenti, ale ti nevydrží moc dlouho, protože se zas brzo stěhují z Varů pryč. Celkově je tu o vyloženě aktivní a samostatné lidi v tomhle ohledu nouze. Nedávno jsem se nad tím zamýšlel a spočítal, že zdejším FNB prošlo tak na 20 lidí.

Předpokládám, že vaříte v neděli jako většina FNB kolektivů, ale v jaké periodicitě, to netuším. Otázka, která bude určitě zajímat i členy ostatních kolektivů: Nemáte problémy s překonáváním kocoviny po sobotní noci?

Tak ve Varech se vaří vždy první neděli v měsíci. K tomuto intervalu jsme se uchýlili, protože nám přijde lepší vařit pravidelně a méně než vařit vícekrát do měsíce a riskovat vyhoření kolektivu a ukončení činnosti.

S kocovinou to dřív problém býval, hlavně pro mě, když jsem ještě pil. Jednou jsem tu míchal jídlo na dvou hořácích, plus ještě něco v troubě – jak když hraje Karl Cox na třech gramcích najednou. Málem mě to stálo kůži na obličeji, protože večer předtím jsem byl asi fakt dost a ta ranní snaha se mnou málem sekla přímo do hořáků a hrnců s jídlem. Naštěstí ale dobrý zeleninový vývar s přehledem zahnal snad každou kocovinu, takže na rozdávání už jsme byli vždycky ready.

Teď už nepiju a většina lidí už ani s kocovinou nechodí, protože nechtějí poslouchat moje blbý řeči. To si radši těch pár drinků odpustí a jdou spát tu jednu sobotu v měsíci o něco dřív.

Kde a jak získáváte prostředky a suroviny na vaření?

Naprostou většinu zeleniny získáváme z jednoho ovo-zelo velkoskladu. Dřív jsme tam chodili dumpsterovat, ale během těch dlouhých osmi let, co tam chodíme, se nám podařilo navázat osobní známosti s jeho zaměstnanci. Což znamená, že po příchodu tam už na nás čekají hezky připravené bedničky vedle popelnice, či nám je zaměstnanci právě nesou v ústrety. Co se nám hodí, si vezmeme, co ne, naházíme do popelnice, kde by to stejně skončilo. Krom tohohle velkoskladu jsou ve Varech pouze dvě místa na dumpster. Bylo by jich víc, ale znáte tu pohádku o tom, jak je důležité zamykat i popelnice. Dále jsme domluveni se dvěma obchody se zdravou výživou, které nám sem tam přenechají nějaké prošlé luštěniny a další suroviny.

Pořádáme či spolupořádáme různé koncerty a kulturní akce, kterých se pak účastníme s naším distrem plným různých pochutin (za dobrovolný příspěvek – zisk jde pak na naše aktivity) a spoustou aktivistických letáků, časopisů a knížek. Pokud koncert pořádáme vyloženě sami, tak se většinou u vstupu vybírají místo peněz rovnou potraviny jako třeba půl kila rýže, těstoviny apod.

Spolupracujeme taky s komunitními autonomními zahradami na Trnkovišti (ex DVP), odkud dostáváme část vypěstovaných brambor, cibule, mangoldu a dalších rostlin. Díky tomu se pak i lidem na ulici dostane potravin pěstovaných s láskou a bez zbytečného drancování přírody.

Občas se stane, že přijde někdo z našich známých či sympatizantů a donese nějaké pochutiny přímo na výdej jídla.

Na jakém místě probíhá následné hodování, když je všechno navařeno, a kolik se ho účastní lidí? Nezapomínají na to lidé, když je to jednou za měsíc?

Nejdřív se rozdávalo na Tržnici před Albertem (v centru města), byla tam taková dlouhá betonová římsa, na které sedávaly spousty lidí, včetně lidí s jídlem od nás. Zničehonic se tam však asi po třech měsících objevil takový nízký plůtek, který sezení znemožnil. Pak jsme se přesunuli do jednoho parku v širším centru města. Zde jsme jídlo vydávali asi 4 až 5 let. Zastupitelstvo (ODS) na radnici sice mělo žvásty o tom, že se to musí zatrhnout, ale zůstalo (stejně jako u většiny toho, co lidem říkají) pouze u žvatlání. S dalším zastupitelstvem to však bylo horší, to nařídilo svým policejním nohsledům, aby nás vyhnali. Policie zvolila svoji oblíbenou strategii, když už je nejde rozehnat obušky legálně, tak je alespoň budeme co nejvíc prudit. Tak se taky stalo a skoro každé vydávání bylo doprovázeno kontrolou dokladů všech bezdomovců.

Přesunuli jsme se tedy znovu, pod Chebský most, kde vydáváme doteď. Je to tu celkem z očí, i když sem tam tu nějací lidé projdou, ale zase na druhou stranu tu neprší a lidé tu mají klid.

V zimě chodí na vydávání víc než 20 lidí, v létě kolem patnácti. Rozhodně se však nedá říct, že by chodili všichni lidé z Varů, kteří by mohli. Hodně z nich má totiž svá teritoria, a pokud nerozdáváme v nich, tak prostě nepřijdou. Tak 40 % z nich jsou lidé na drogách, 40 % bezdomovci a 20 % zúčastněných jsme my. Navaříme vždy plnou 20 litrovou várnici a kupodivu skoro nikdy nic nezbude. Jídlo rozdáváme do půjčených misek. Někteří si nosí sklenice, do kterých si vezmou porci ještě na večer.

Tím, jak rozdáváme dlouho a pravidelně, už o tom lidé ví. V týdnu před vydáváním je ale stejně ještě informujeme, rozdáváme a vylepujeme informační letáčky. Máme navíc domluvu s pracovníky z Armády spásy, kteří jsou jediným poskytovatelem služeb pro lidi na ulici ve Varech, a oni své návštěvníky vždy před vydáváním informují o možnosti se u nás najíst.

Jak solidární rozdávání jídla vnímají lidé, pro které je určeno, a jak ho vnímáte vy? Snažíte se s nimi navázat nějakou hlubší spolupráci, ptát se na jejich přání a pomáhat jim je realizovat ideálně v souladu s anarchistickými vizemi?

My sami se nepovažujeme za charitu ani sociální službu. Naši činnost bereme jako happening, který je součástí ústřední myšlenky platformy FNB. S lidmi, kteří za námi přichází, jednáme jako se sobě rovnými. Tento přístup se nám pro vzájemnou komunikaci osvědčuje nejlépe.

Lidem rozdáváme letáčky o FNB a jeho (anarchistických) myšlenkách, ale zatím bohužel nikdo z nich neprojevil zájem o hlubší poznání či snahu se na toto téma bavit či spolupracovat. Uvažovali jsme i o podpoře jejich squatování, ale momentálně to raději neřešíme, protože čím méně lidí o squatech k trvalému bydlení ví, tím déle zpravidla fungují. Karlovy Vary nejsou až tak velké město, takže člověk nemůže vědět, co se kam donese. Dále nabízíme zprostředkování „profi“ pomoci, protože sami pracujeme v různých neziskovkách a máme na lidi v nich dobré kontakty.

Samotní lidé to pak vnímají jako lepší nepodmíněnou službu s chutnějším jídlem, na rozdíl třeba od Armády spásy, kde jsou skrytě nuceni se před jídlem modlit a chodit na katechismus, protože když to dělat nebudou, tak jim za chvíli nějaký milý služebník boží sdělí, že bohužel už přijít nemohou, protože je potřeba uvolnit místo potřebnějším (rozuměj pobožnějším).

Zmiňovaný rovnocenný přístup taky přináší své ovoce. Lidi si s námi rádi povídají, sdílíme navzájem své zkušenosti a funguje solidarita na obě strany. Stalo se mi, že člověk, který k nám chodí na jídlo, mne informoval, v jaké popelnici jsou pravidelně vyhozeny lahve od piva a kde je vykupují, ať si taky přivydělám. No a probíráme, co by se do jídla mělo dávat a co nikoliv.

Jinak celých těch sedm let chodí pravidelně na jídlo pouze tři lidé.

Kdy ses poprvé dostal k FNB? Jaká je tvá osobní motivace a je podobná i motivaci ostatních členů?

Já jsem FNB viděl poprvé na Praseti (bývalý pražský squat), líbilo se mi to, a tak jsem se záhy přidal k nově vznikajícímu FNB v Karlových Varech. Jinak, abych pravdu řekl, jsem nad tímhle nikdy nepřemýšlel. FNB vaření mě baví a naplňuje dobrým pocitem, že jsem místo povalování se doma pomohl s nějakou smysluplnou aktivitou. Taky se mi díky tomu částečně splnil dětský sen pracovat jako popelář, to když vybíráme jídlo z popelnic na vaření.

Pokud budu mluvit za všechny, tak nás baví povídat si s lidmi, co k nám chodí na jídlo, poslouchat jejich občas neuvěřitelné storky a navazovat zajímavé osobní vztahy s odlišnou sociální skupinou. Taky nás baví pozorování. Zajímavé třeba je, že k nám na jídlo chodí jeden pán, o kterém by člověk, který ho nezná, s největší pravděpodobností řekl, že je blázen. On si totiž povídá sám pro sebe, normálně hlasitě, na ostatní lidi prakticky nereaguje. Ovšem když přijde na jídlo a po chvíli se mezi lidmi s miskami plnými teplého jídla rozhostí příjemná atmosféra, tak začíná komunikovat naprosto přirozeně.

Jak vás vnímá okolí a politická elita se svými policejními pohůnky?

Díky rozdávání pod mostem o nás zájem ze strany města a policie úplně opadl. Lidé, co tu kolem řeky chodí na procházky, po nás s ostychem pokukují. Někteří známí nás vnímají jako podivíny. Nechápou, jak někdo může něco takového ve svém volném čase dělat, ale fandí nám.

Kousek od Chebského mostu se taky nachází odpočívadlo pro vodáky. Ti si občas zajdou dát jídlo, protože je zdarma a smažáků a nakládaných hermelínů, co mají v každé vodácké knajpě, se člověk hodně rychle přejí.

Chodil sem i jeden starší, asi osmdesátiletý pán, který je většinu života vegetariánem a je moc rád, že si tu někam může zajít na vegetariánské jídlo a popovídat si s námi, protože je mu tenhle projekt sympatický.

Před pár lety jsme tu měli jednu vtipnou návštěvu od lidí z Dělnické strany, kteří přišli rozdávat předvolební agitku bezdomovcům proti bezdomovcům.

Jaké má tendence sociální politika města vůči lidem na ulici? Je spíše represivní, nebo se jim snaží být nápomocna s řešením jejich sociální situace a bere v potaz i jejich přání?

Oficiální politika města je vstřícnost a snaha o řešení. Praxe však ukazuje, že je to jako obvykle jenom pěkná šaškárna.

V jediném sociálním centru Armády spásy určeném pro tyto lidi, které město částečně financuje, je pouze 20 lůžek. Krom toho jako bonus sem nesmí ženy a musíš se tu modlit. Pak má město nasmlouvané dvě tři ubytovny té nejhorší kvality, kde občas v zimě někomu nějaké lůžko zaplatí, ale to záleží hlavně na jejich libovůli, takže bych to do sociálních služeb ani moc nezahrnoval.

Policie ČR má k bezdomovcům spíše ryze profesionální přístup, alespoň se to tak jeví.

Městská policie se na politickou objednávku snaží lidi bez domova vytlačovat z centra, s oblibou používají násilí a vůbec všechny další ilegální praktiky odporující jejich kodexu a zákonům. Oblíbenou činností je i vyvážení bezdomovců, kteří jsou často očividně psychicky nemocní, v kufru auta kamsi za město. Občas se tím totiž chlubí v hospodách a Vary jsou malé město, takže se to k nám doneslo. Samozřejmostí ze strany měšťáků je neznalost zákonů. Když jsme párkrát asistovali u nějaké té roztržky s bezdomovci, tak jsme jim je museli vysvětlovat. Oni znají totiž pouze městské vyhlášky.

Schválně bourají lidem bez domova přístřešky, aby se jejich desocializace ještě zrychlila a případný návrat do společnosti stál daleko víc úsilí.

Jakým způsobem je možné vás podpořit či se zapojit do vašich aktivit?

Momentálně sháníme kelímky na jídlo a lidi, kteří by chtěli pravidelně vařit. A pokud přes Karlovy Vary jen cestujete a chtěli byste se zúčastnit alespoň jednoho vaření, stejně se ozvěte.

https://www.facebook.com/FNB-Karlovy-Vary-161065383939670/

Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 3/2015.

29.11.2015 Nakladatelství AF

Z domova