Zažili jsme rozsáhlou stávku ve školství. O čem mj. vypovídá? Stahujte, tiskněte a šiřte listopadové číslo nástěnných novin A3!

Sedmadvacátý listopad se do našich dějin vepsal především generální stávkou, která se v roce 1989 stala stvrzením celospolečenské touhy po změně – touhy po konci vlády jedné strany, touhy po konci diktátu pomazaných hlav v Kremlu, touhy po tom volně dýchat, touhy někam se hnout. O tom, že se společnost sice hnula, ale ne zrovna správným směrem, mimo jiné svědčí skutečnost, že je nutné po 34 letech opět stávkovat.

Práce se zastavila na jeden den především ve školství. To sice současná vláda premiéra Fialy prohlásila ve svém programovém prohlášení za prioritu, protože jde přece o budoucnost nás všech. Jenže politické a vládní programy jsou zpravidla jen snůškou tlachů, které nelze ani za mák brát vážně. A nejinak je tomu i v tomto bodě. Jestli si někdo myslel, že suita Fialových neoliberálních politiků bude přispívat na chod škol a jejich zaměstnancům, ať už pedagogickým nebo těm ostatním, přidá tak, aby mohli žít své životy aspoň s nějakou důstojností, pak asi spadl z Měsíce. Stalo se totiž přesně to, co se dalo očekávat. Namísto posílení resortu, zlepšení platových podmínek, zmodernizování výuky a lepšího vybavení učeben slyšíme jen neoliberální mantru o tom, jak se musí šetřit a škrtat. A tak jsou reálné mzdy zaměstnanců ve školství stále tristnější a kvalita výuky klesá.

Není divu, že vládě ODS a jejím vládním přicmrndávačům chybí peníze na příjmové straně rozpočtu, když s takovou slávou ještě společně s dalším povedeným vykukem, Babišem, zrušili výpočet daně z příjmu ze superhrubé mzdy. Pomohli tak těm s vyššími příjmy a záplatují to tím, že ukrajují těm, co mají nejméně, a hojí se na resortech, které se věnují péči – v sociální oblasti, ve zdravotnictví či právě ve zmiňovaném školství.

Politickým elitám je nějaká budoucnost společnosti a mladé generace naprosto ukradená. Jejich extremistická pravicová ideologie diktuje, že každý se má postarat především sám o sebe a na ostatní, kteří jsou jen jeho konkurenty v tomto bezútěšném světě, zvysoka kašlat, nebo ještě lépe – šlápnout jim na krk. Ve školství to dokazují tím, že zatímco svým dětem dopřejí prestižní školy, ostatní ať koukají sklopit pokorně zrak a co nejrychleji se ve zredukovaném školícím procesu naučit pracovním návykům a poslušnosti… a možná i občasnému zvládání hladu. Kdo by asi chtěl pracovat třeba ve školních jídelnách za plat, který nemá někdy ani potenciál umořit účty za nájem, energie, dopravu a základní potřeby.

Dalším důkazem toho, jak současná vláda (a neděláme si iluze, že ta Babišova s podporou Okamurových fašistů by byla jiná) kašle na budoucnost a mladé, je její přístup k naléhavosti klimatické krize. Jasně – pracháči a jejich političtí poskoci se o sebe vždy nějak dokážou postarat. Co bude s ostatními, je nezajímá. A tak dál mohou být superhrdiny bezohledného kapitalistického řádu miliardáři, kteří vydělávají na ničení klimatu a likvidují jakékoli přívětivé vyhlídky na budoucnost příštích generací. Těmto klimatickým grázlům se dostává maximální podpory a výhod. Takže kde jsou ty opravdové vládní priority? Chytrému napověz, blbého trkni.

Stávce ve školství se dostalo „podpory“ od největší odborářské centrály v čele s jejím – prezidentskou kandidaturou zdiskreditovaným – šéfem Středulou. Ten se rád všudemožně ukazuje. Loňskou odborářskou demonstraci zneužil pro svou předvolební kampaň a zbyla tak po ní jen hořká pachuť. Na další se na pódiu ukázal rovnou s Babišem a dalšími politickými parazity, včetně bolševiků a fašistů. I když někteří doufali, že obdobně nechutná šaráda se už nebude opakovat, byli nakonec patřičně zklamáni, když se na superodborářském pódiu v den školské stávky objevil i protagonista proruské dezinformační scény. Všichni pak sice dělali „já nic, já muzikant“, ale stávku to už neodvratně mediálně poškodilo.

A tak asi jedinou skutečnou nadějí byli, stejně jako před 34 lety, studenti – nyní zejména ti středoškolští, kteří také stávkovali a do pražských ulic přišli vyjádřit solidaritu se svými učitelkami a učiteli, stejně jako s nepedagogickými zaměstnanci svých škol, jako jsou uklízečky, kuchařky či školníci, na které vládní mzdový teror dopadá nejkrutěji. Vládní papoušci můžou krákorat o tom, že si učitelé při stávce berou studenty a žáky jako rukojmí, ti si ale nenechávají nic nalhat. Dokud mají aspoň nějaké vzdělání, nenechají si jen tak namluvit, že k lepšímu školství se dojde metodou škrtů, stejně jako si nenechají nakecat, že klimatická krize se nejlépe vyřeší tím, když se bude podporovat fosilní průmysl a neméně škodlivý mamutí agrobyznys.

Žádnou vládu naše budoucnost nezajímá. Nás zas nezajímá žádná vláda. Žádnou nepotřebujeme. Svou budoucnost si nejlépe ochráníme sami.

A3 (listopad 2023) ke stažení ZDE.

Stahujte, tiskněte, šiřte!

Nástěnné noviny A3 vydává Anarchistická federace každý měsíc. Jsou určené zejména k šíření prostřednictvím výlepu v ulicích či vyvěšování na pracovištích a ve školách.

30.11.2023 Nakladatelství AF

Práce Volby Publikace