Lidskostí proti státu

Ve spolupráci s dalšími kolektivy se Anarchistická federace podílela na organizaci série diskusních večerů, které byly součástí přednáškového turné „Nikdo není ilegální“ věnovaného současné situaci na polsko-běloruské hranici. Na přelomu února a března navštívili naši přátelé z No Borders Teamu (NBT) hned několik měst v Česku a na Slovensku, aby promluvili tom, jak nehumánní dokáže být údajně civilizovaná Evropa, ale zároveň i o tom, jak navzdory státu dokáže fungovat solidarita zdola.

No Borders Team je anarchistická grassroot skupina sdružující jednotlivce z různých kolektivů z celého Polska a Evropy, kteří se staví proti postupu úřadů na hranicích, jejichž agrese je namířena vůči lidem, kteří hledají útočiště v Evropské unii. NBT jako skupina věří, že svoboda pohybu a rozhodování o místě pobytu je základním lidským právem. Proto nesouhlasí s politikou úřadů spočívající v kategorizaci lidí. Žádný člověk není nelegální a solidarita a vzájemná pomoc jsou odpovědí na systém založený na xenofobii a pohrdání lidmi z odlišných etnických skupin.

Jedna ze zastávek turné se konala mimo jiné v Plzni, a to v pondělí 27. února. Organizačně zajišťoval návštěvu dvou aktivistek a dvou aktivistů z NBT kamarád z kolektivu DiyPilsen Gigs, který se většinou zaměřuje na pořádání hc/punkových koncertů. Zapojili se také aktivistky a aktivisté plzeňského kolektivu Food not Bombs, a to zajištěním občerstvení a překladu přednášky. AF-Plzeň se přidala se svým distrem publikací z Nakladatelství AF a pomocnou rukou.

Program započal po šesté hodině a celkem dorazilo 13 lidí, aby si vyslechli úvodní prezentaci a následně zkoukli asi půlhodinové video. Během přednášky aktivistky a aktivisté NBT seznámili přítomné se situací v Polsku, v zemi, kterou tvoří poměrně homogenní společnost, která se v 90. letech nebránila migraci z válkou postižených oblastí. Stát ale během migrační vlny v roce 2015 vykreslil možné příchozí uprchlíky jako hrozbu a odmítl, stejně jako ten český, prchajícím lidem poskytnout pomoc. Zpočátku poměrně otevřená polská společnost zaznamenala po protimigrantské propagandě citelný obrat v postojích. Bylo zdůrazněno, že jako anarchisty nás nezajímá důvod, proč někdo migruje, protože volnost pohybu by měla platit pro všechny. I když nás nezajímají oficiální zákony, nelze přehlédnout, že pohraniční stráž jedná nezákonně a upírá příchozím právo požádat o azyl. Probíraly se některé praktiky, jako je zatlačování lidí za hranici (push back), okrádání, ničení mobilů, ponižující podmínky v detenčních centrech atd. Byl předložen celý příběh krize na polsko-běloruské hranici od okamžiku šikany první skupiny asi 30 Afghánců. Uprchlíků začalo ale přibývat, stejně tak represivních opatření na běloruské i polské straně. Polsko sem soustředilo armádu, zapojovali se i dobrovolníci, zpravidla z řad nacionalistické ultrapravice, kteří po týdenním zaškolení fasovali zbraně. Celá oblast byla militarizována a zároveň vyhlášena zakázanou zónou, kam mimo místních měli všichni, včetně humanitárních pracovníků, novinářů či zdravotníků, zamezený vstup. Bylo tedy jen na místních a na anarchistkách a anarchistech, kteří pohrdají diskriminačními zákony a nařízeními, aby zajišťovali pomoc lidem, kteří trpí na hranici. Stát mezitím za stovky milionů eur postavil po celé linii pětimetrový plot zakončený žiletkovým drátem a vybavený mnoha senzory. Bariéra ztížila přechod a vedla k většímu množství zranění. Zároveň stát rozjel naprosto absurdní propagandistickou kampaň na zlepšení obrazu armády.

Mnozí lidé, jimž nebyl osud uprchlíků lhostejný, se museli naučit zdravotnickým dovednostem a také obezřetnosti. Vedle toho, že je v Polsku kriminalizována migrace, je kriminalizována i pomoc migrantům. Naopak mnoho praktik represivních složek, které odporují mezinárodním dohodám a právu, bylo v Polsku legalizováno. Připomenuta byla také mezinárodní solidární demonstrace před jedním z detenčních center, která byla násilně napadena policií a mnozí účastníci dodnes čekají na proces, v kterém jim hrozí dlouhá léta vězení za údajné zločinné spolčování. Bylo také zmíněno, že nikdo neví, kolik lidí ve skutečnosti na hranici našlo svou smrt, pohřešovaných je kolem tisíce.

Obdobně silný dojem jako prezentace – doprovázená fotografiemi a ručně vyvedenými situačními mapkami a nákresy – zanechal i následující dokument. V něm bylo mnohé z řečeného vidět naživo, zazněly projevy z demonstrací přibližující anarchistická stanoviska a solidaritu – to vše dokreslené hudbou se silnými tematickými texty. Ve filmu bylo navíc zdůrazněno rasistické pokrytectví státu v rozdílném přístupu k bílým uprchlíkům z Ukrajiny a těm ostatním.

Po promítání byly představeny možnosti, jak můžeme my v Česku pomoci. Především to byla výzva k zajišťování předplacených SIM karet, na které u nás – na rozdíl od Polska – neplatí žádná omezení. Co se týče následné diskuse, byl čas už jen na tři otázky, jelikož po deváté se musel prostor, kde se akce konala, vyklidit. Přesto zbyla ještě nějaká chvíle na neformální dotazy po ukončení besedy a na podporu prostřednictvím merche, s nímž aktivisté NBT dorazili.

Jak zhodnotil kamarád z DiyPilsen Gigs: „Sešli jsme se v dobré náladě nad zkurveným tématem.“ Silné dojmy zůstaly, stejně jako závazek přátele z NBT v budoucnu podpořit, například oněmi SIMkami. Navíc je v plánu benefiční koncert na podporu jejich aktivit.

Dalšími zastávkami přednáškového turné No Borders Teamu měly být Hradec Králové a Liberec, z technických důvodů byly ale besedy zrušeny. V Praze vystoupili NBT v sobotu 25. února v rámci antifašistického festivalu Riot Over River a odvezli si z benefice za prodané veganské burgery 1000 eur. O den později zavítali do Děčína, kam dorazilo asi 20 posluchačů a dlouze se probíraly možnosti spolupráce. Ve velmi příjemné atmosféře se debatovalo v úterý 28. února v Brně u Tří Ocásků. Následující den se pokračovalo v Bratislavě v klubu Fuga, přišla spousta lidí, takže část neměla ani na čem sedět. K dispozici bylo výborné veganské jídlo a po diskusi následoval punkový koncert. Další den v Trnavě byla o něco komornější atmosféra, zato byl věnován větší prostor otázkám z publika. Pátek 3. března připadl na zastávku v Olomouci, kam dorazili jen čtyři lidé. V sobotu v Orlové byl zájem ještě menší, a tak večer využili naše kamarádky a kamarádi k zábavě a relaxaci.