Představujeme šestici anarchistů a antifašistů, které chce poslat ruský režim na dlouhá léta do vězení.
V rámci „Týdne solidarity s anarchisty a antifašisty zatčenými v případu Ťumeň“, který byl vyhlášen na 2. až 9. ledna, zveřejňujeme stručné profily stíhaných, proti nimž má Putinův fašistický režim akorát tak mučením získaná zinscenovaná přiznání.
Roman Paklin (*1997)
Roma je antifašista, anarchista, vegan. Spolu s přáteli zorganizoval veřejnou knihovnu s literaturou o libertinských teoriích, historii osvobozeneckých hnutí a iniciativách vzájemné pomoci. Roman byl zadržen v noci na 1. září v Surgutu spolu s Nikitou Olejnikem. Aktivisté z podpůrné skupiny uvádějí, že zatímco „Nikita je náš přítel, milovaný člověk, Romu nikdo z nás pořádně nezná“. Nyní je zatčen i Romův nejbližší přítel, který se s ním zná od dětství. Každý, kdo se s Romou setkal, říká, že je to neuvěřitelně milý, sympatický, slušný člověk. Je snadné s ním mluvit a smát se, vždy pomáhá svým přátelům. „Na první dojem je to velmi pozitivní, zářivý, jednoduše laskavý chlapík.“ „Navzdory obtížnému vztahu s rodinou, jak je mi známo, jde o velmi laskavého a skromného člověka.“ „Dělal gymnastiku, tahal činky,“ říkají o Romovi ti, kteří se s ním setkali. Nikdo z Romových příbuzných se nyní neozývá – víme, že jeho vztah s rodinou je složitý. Po zatčení byl Roma mučen a nucen podepisovat dokumenty od vyšetřovatele. Po mučení se u něj objevily problémy se srdcem a ochrnula mu ruka. Podle jeho právníka mu není poskytnuta adekvátní lékařská pomoc a jeho problémy se prohlubují – stěžuje si na vysoký krevní tlak, zhoršující se zrak – existuje podezření na diabetes. Po třech měsících mu byly nasazeny prášky, aniž by věděl, jak se vůbec jmenují, přičemž ho ještě více oslabují.
Nikita Olejnik (*1995)
Nikita byl zadržen spolu s Romou v Surgutu. Nikita je antifašista, sXe a vegetarián. Je vždy věrný svým ideálům, drží slovo, pomáhá lidem a sní o tom, že se stane chirurgem. Nick studoval na univerzitě v Surgutu a přečetl stovky knih o fyziologii, historii, politice a umění. Kromě profesních aktivit, studia a neustálého učení se novým věcem se Nikita již mnoho let věnuje boxu. „Dobro přichází pěstmi,“ říká. Nikita inicioval vznik veřejné libertinské knihovny – svého prvního neziskového vzdělávacího projektu. Společně s přáteli vybíral knihy, mezi nimiž byli nejlepší autoři píšící o dějinách libertinských hnutí, politice a filozofii. Každý, kdo Nikitu zná, o něm mluví jako o člověku s velkým smyslem pro spravedlnost, který je vždy připraven pomoci. „Znám ho jako manžela milujícího svou ženu, jako vnuka – silnou a spolehlivou oporu starého muže, jako přítele, který zná hodnotu přátelství, jako synovce, kterého strýc považuje za staršího syna. Tak znám Nikitu,“ říká jeden z jeho přátel. Po Nikitově zatčení prožívá jeho rodina a blízcí skutečný zármutek. Nikita byl po zadržení mučen elektrickým proudem a bitím, přičemž mu fízlové říkali, že správně by ho měli zastřelit.
Daniil Čertykov (*1994)
Daniil je veterinární lékař a ortoped, který vystudoval Uralskou vysokou školu a Zemědělskou univerzitu. Před svým zatčením pracoval na dvou veterinárních klinikách: jako přední odborník na veterinární chirurgii se neustále účastnil vědeckých konferencí, zvyšoval si kvalifikaci v Moskvě a Petrohradě a ovládá moderní technologie v chirurgii a endoskopii. Školil veterinární specialisty v Surgutu a pravidelně jezdil na služební cesty. Daniil je skvělý přítel, starostlivý syn a milující mladý muž. Každý, kdo tohoto vtipálka zná, vám řekne, že je to velký muž s velkým srdcem. Příbuzní o Daniilovi říkají: „Nikdy neodmítl poskytnout pomoc, nikdy za ni nic nechtěl a jeho upřímný smích vždy dokázal rozptýlit i tu nejnapjatější atmosféru. Ve volných chvílích se Daňa rád věnoval hudbě, v jedné z jeho písní stojí: ,Navždy pryč od smutku, vždy o krok napřed‘ – tak žil až do svého zatčení. Vždy veselý a citlivý Daňa jako by rozptyloval smutek v srdcích svých blízkých jako malé, ale nekonečně hřejivé slunce.“ Dne 31. srpna byl Daniil se svou přítelkyní v restauraci, kam vtrhli neoznačení a neuniformovaní muži, Daniila povalili na zem a zbili ho. „Na tu noc 31. září vzpomínám s hrůzou. Den začal dobře, měli jsme zamluvený stůl v restauraci, kam jsme chtěli už dlouho zajít. Celý večer jsem mlčela. Daňa mě držel za ruku a ptal se, co se děje. Všechno bylo v pořádku, ale přemohl mě nepřiměřený pocit úzkosti. O několik hodin později byl můj milý zatčen. Od té doby jsem ho neviděla a srdce mi puká při pomyšlení, že se jen tak brzy nesetkáme.“ Když ho vezli na policejní oddělení, hodili ho na podlahu mezi sedadla s nohama na zádech a hlavu mu přitiskli botami k podlaze. Daniila zbili ještě v kanceláři, kde byl násilím nucen podepsat dokumenty. Nutili ho dělat za trest dřepy, udělal jich asi 400, při pádu ho kopali do nohou, zvedli ho a znovu kopali, přitom vyhrožovali odvetou jeho příbuzným a přítelkyni. Řekli: „Uvědom si, že tě můžeme nechat sedět v tvý vlastní krvi, sračkách a chcankách.“ Když ho na policejním ředitelství bili, slyšel za zdí, kde mučili Jurije, výkřiky – agenti se výkřikům smáli a říkali, že pokud Daniil nepodepíše, co požadují, odvedou ho tam také. Daniilovi příbuzní několik dní nevěděli, kde je. Našel ho až najatý právník, který ale podal rodině naprosto lživé informace o jeho stavu. Najali proto jiného.
Jurij Něznamov (*1995)
Jura byl spolu s Daniilem zadržen 31. srpna v Jekatěrinburgu. Na videozáznamu z výtahu je vidět, jak ho agenti násilím strkají dovnitř, oblékají mu maskáčovou bundu, na hlavu mu nasazují kuklu a odvádějí ho ze dveří. Tři dny jsme nevěděli, kde náš kamarád je. Stejně jako všichni zadržení v „Ťumeňské kauze“ je Jura antifašista a odpůrce autoritářství. Věnuje se thajskému boxu a studuje technologii počítačového grafického designu. Jura je talentovaný designér na volné noze; jeho poslední prací je 3D modelování a návrh modelů pro hry a kreslené filmy, realizoval zakázky pro ministerstvo kultury, navrhoval 3D struktury pro továrnu v Dubaji. Začal studovat design na vlastní pěst, nejprve na YouTube, poté se zúčastnil profesionálních kurzů. Ponořen do své práce trávil Jura u monitoru i 24 hodin denně. „Jura je milý a skromný člověk, nikdy o něm není moc slyšet,“ říká jeden z jeho blízkých přátel. „S Jurou jsem prožila všechny životní radosti i strasti: letní cestování, emoce z prvních velkých nákupů, ztrátu příbuzných, stěhování, úspěchy i problémy v práci. Je těžké a bolestné uvědomit si, že vše může v okamžiku skončit.“ Je hrozné uvěřit, že někdo s tak obrovskou duší, jakou má Jurij, by byl označen za teroristu! Ve vyšetřovací vazbě byl několik dní vystaven strašlivému mučení. Je děsivé si představit, že toto je jen začátek těžké cesty vězením. Jura později popsal svému právníkovi průběh mučení: nejdřív byl škrcen pytlem, poté ho shodili na podlahu, po mírném otevření pytle mu položili hadr na nos a ústa a začali ho polévat vodou, načež mu ještě pevněji svázali nohy a ruce. Něco mokrého mu vložili do jedné z tenisek a něco připevnili na záda a zapnuli proud. Jak dlouho to trvalo, nedokázal říct, připadalo mu to jako věčnost, ale přislíbil „přiznání“, aby to zastavil.
Denis Ajdyn (*1999)
Denis pracoval jako asistent prodeje a balič v prodejně stavebnin. V poslední době pořádal svatby. Denis je anarchista, antifašista, vyznavač zdravého životního stylu, sportuje. Na kytaru hraje jako virtuos a dokáže vyloudit jakoukoli melodii, takže si ho oblíbily různé hudební skupiny. Doma má psa a krysu albína. Denis je velmi milý a ochotný společník. „V těžké chvíli dokázal přijet na druhou stranu města a pomoci. Často hlídal na našich koncertech a pomáhal zajišťovat bezpečnost během akce. Když se něco dělo, vždycky přišel a všechno v klidu vyřešil. Z práce se neustále vytrácel – dělal raději to, co ho opravdu bavilo, i když se vracel domů úplně vyčerpaný. Je to velmi společenský a veselý člověk. V jeho společnosti šly i osobní problémy stranou,“ říká jeho kamarád. Denis hrál v ťumeňské hardcorové kapele Siberian Brigade a blackmetalové skupině Rasputin.
Kirill Brik (*1998)
Kirill hodně pracoval v autoservisu a vždy reagoval na žádosti o pomoc. Aktivně se podílel na rozvoji ťumeňské hudební scény a skládal elektronickou hudbu. Je veselý a společenský. Vždy byl zodpovědný a projevoval odvahu, když to bylo třeba. Kirill sdílí antifašistické názory, slovo „přátelství“ pro něj není prázdným slovem. Je vždy připraven pomoci a zastat se slabších. „Kirill se ke mně vždy choval přátelsky. Miluje hudbu, a pokud vím, tak se svým otcem opravoval auta. Mnohokrát mi nabídl, že přijede a opraví mi nějaké věci na autě. Pokud si pamatuji, tak mi nikdy moc neúčtoval. Vždycky to dělal po svém.“ O Kirillovi toho žel víme jen velmi málo. I on byl ale mučen: Přes obličej mu dali list papíru a kolem hlavy omotali pásku. Opakovaně ho sráželi na zem a mlátili. Vyhrožovali mu sexuálním násilím.
Roman Paklin
Nikita Olejnik
Daniil Čertykov
Jurij Něznamov
Zdroj:
https://t.me/s/tumenskoedelo
Související odkaz:
Týden solidarity – „Kauza Ťumeň“