Reportáž z obsazení prázdného domu v pražských Strašnicích
Praze chybí prostor, kde bychom se mohli svobodně scházet, organizovat a trávit čas, bez toho abychom platili. Právě to se snaží napravit kolektiv Opravdu Dobré Squaty (ODS), který vznikl v reakci na vyklizení autonomního centra Klinika. Ten na sobotu 26. listopadu svolal akci „v širším okolí Prahy“, jejímž cílem bylo obsadit prázdný dům a v něm vybudovat nové autonomní centrum.
Do jakého domu půjdeme, nebylo účastnicím a účastníkům předem známo. Dozvěděli jsme se to až z mapičky, kterou jsme objevili na místě srazu, a s instrukcí neshlukovat se jsme se odděleně vydali pěšky do Strašnic. Potloukali jsme se po okolí a čekali na smluvený čas, kdy jsme měli přijít k domu.
V osudnou hodinu vše proběhlo hladce. Všichni byli tam, kde měli být, a než bys řekl squat, nacházeli jsme se v prvním patře opuštěného domu v Malínské ulici. Spolu s námi i dvě várnice veganského guláše, malého zázraku, v jehož úspěšný převoz a účast na akci jsme doufali jen s pochybami.
Co dál? Plénum! Ujistili jsme se, že jsou všichni náležitě informováni o právních úskalích squatingu. Když dokolovala fixa a všichni měli opsané číslo právní pomoci, rozdělili jsme si role. Většina squaterů a squaterek barák náležitě gruntovala, dvě menší skupinky mezitím vyvěsily transparenty a hledaly alternativní v(ý)chody domu. Na prvním plénu jsme se rozhodli v domě se nezamykat.
Netrvalo dlouho a přijela nás omrknout první policejní hlídka. Ta nás ještě nechala na pokoji, a tak jsme měli možnost objevovat další patra domu. Dům měl volný přístup na střechu, ze které byl malebný výhled. Sedli jsme si, kochali se, tlachali a užívali si ten pocit euforie.
Potom už začala policejní pruda. Chvíli jen zmateně obcházeli barák, dva odvážlivci si dokonce troufli i na to podívat se dovnitř a žel nám přišli na zadní vchod. Další postup jsme se rozhodli stanovit na plénu. Podařilo se nám kontaktovat zastupitele, čímž jsme získali drahocenný čas, protože v této fázi nás policie nemohla legálně vyklidit. Náklonnost zastupitelů se lišila, a i když nám někteří pomohli, brzo se na nás znovu snesla hrozba úřední výzvy.
I tak se opuštěným domem po dlouhých letech osamění nesla dobrá nálada. Navázali jsme nová přátelství, najedli se dobrého veganského jídla, zahráli si karty, vytvářeli nové transparenty a zpestřili si den hudebním programem vyprodukovaným na donesených i nalezených hudebních nástrojích. Všem svědkům se jistě do paměti zaryla akrobacie dvou účastníků, kteří se rozhodli akci opustit předčasně a z prvního patra sešplhali po okapu a nedetekováni policií zmizeli v pražských ulicích.
Konflikt přišel až s příjezdem antikonfliktního týmu. Ten, doprovázen policajty, nám přišel oznámit, že na cestě je starosta a že s námi chce jednat. Zvolili jsme si zástupce a začala první etapa vyjednávání. Starosta přijel a z první interakce vyplynulo, že bude potřeba vytvořit si požadavky pro další jednání. Odmítli jsme návrh zástupce, že celou situaci vyřeší za nás, a o požadavcích jsme demokraticky všichni společně rozhodli na plénu, na které nám svítila LED světla, která jsme vyvěsili, než přišla tma, takže jsme mohli v příjemné atmosféře diskutovat, zatímco policajti si ve sklepě neviděli na špičku vlastního nosu.
Požadovali jsme volný pohyb po domě, možnost odnést odpadky do kontejnerů, odchod z domu bez perlustrace, a hlavně dodržení starostova slibu, že nám dá k využití jinou nemovitost. Policie dům až do odchodu squaterek a squaterů neopustila a průchod do vyšších pater nám neumožnila. Slíbila ale, že pytle s odpadky odnese (to nakonec také neudělala). Stále ale byly ve hře dva nejdůležitější body – odchod bez perlustrace a slib nemovitosti pro nové komunitní centrum.
Po hodině přišlo finální jednání se starostou. Naši zástupci byli podpořeni jednak skandujícími kamarády a kamarádkami zvenku zpoza policejní pásky, druhak zástupem squaterů v přízemí a zbylými squatery z oken. Starosta hned na začátku odmítl jednat v těsné blízkosti médií, což bylo jednak líto novinářům, kteří se hned ozvali, že tu jsou a také to chtějí slyšet, a také nám. Naše lítost přerostla ve skandování, které aspoň donutilo starostu udělat pár kroků dozadu směrem k novinářům, z komfortní zóny za policejní páskou se ale nikdy neodvážil. Celou interakci dokumentovaly kamery, a to včetně slibu zástupce velitele zásahu, že nás při odchodu policie nebude legitimovat.
Starosta přistoupil na naše požadavky, za kterých jsme byli ochotni dům opustit. Dal nám konkrétní datum dalšího jednání, a tak se s ním 6. prosince setkáme a budeme jednat o prostorech pro naše aktivity – přijďte nás podpořit na místo [https://www.facebook.com/events/524049276273474/]. Na opuštění objektu jsme měli hodinu, takže jsme ještě měli čas na to dát si milou společnou večeři.
S dostatečným předstihem jsme si sbalili své věci a za skandování a podpory kamarádů a kamarádek zvenku jsme po šesti hodinách znovu překročili práh domu typu G-57, tentokrát směrem ven. Společně jsme pak jeli MHD do Holešovic, kde jsme ve spřáteleném podniku dali de-brief a dojedli veganský guláš.
Další fotografie ZDE