Družební rachot

Musím přiznat, že miluju ty malé benefiční koncerty, co v Plzni pořádají kamarádi z DiyPilsen Gigs. Takže když mě kdykoli požádají o zajištění distra Nakladatelství Anarchistické federace a já v daný termín mohu, nejde odmítnout.

Tentokrát se dostaveníčko plné rámusu, ale také pohody, sounáležitosti a dobré nálady konalo v družstevní kavárně Družba, která se nachází přímo v centru města. V pátek 16. září jsem tedy sbalil časáky, knížky a brožurky, vzal to oklikou nejdřív na veganskou baštu, pak na dobře vychlazenou dvanácku, až jsem došel na místo určení. Jsem tu včas, a tak se ještě chvíli vyptávám kamaráda na zážitky, dojmy a zkušenosti se zajišťováním humanitární pomoci na Ukrajinu, včetně frontových oblastí na dostřel od okupantů. Obdivuhodné, ale zároveň, jak musím uznat, více než vyčerpávající. S dalšími pak rozmlouváme o nutnosti podpory anarchistů a anarchistek na Ukrajině i po konci války, který jak všichni doufáme, bude spojen s porážkou fašistické invaze.

To už je čas vybalit pod černo-rudou vlajku anarchistické distro a dát si další cider. Vedle mě je distro s muzikou, včetně krabice s věcmi za dobrovolné ceny, z druhé strany gulášek pro kapely i návštěvníky. Naproti plzeňský kolektiv Food not Bombs posel stůl veganskými dobrůtkami za doporučené benefiční ceny.

Další kamarádi, pokec a další cider… Než se člověk nadál, už na svém místě stála první kapela Postea. Prostor se zaplnil lidmi a rámusem. Špunty do uší jsou takové malé vysvobození. Za kapelou visí ukrajinská vlajka, která od začátku Putinovy invaze tvoří trvalou výzdobu kavárny. Přemýšlím, co by asi do reportu z takové akce napsali dogmatici z anarchistických řad: „Militaristi a nacionalisti se sešli na podporu ukrajinské oligarchie, aby poblázněni válkou zradili svých zásad.“ I když se mi státní vlajky protiví, chápu, že se v odůvodněných případech dají použít jako srozumitelný symbol odporu proti útlaku, aniž by sdělení muselo být nutně zatíženo nacionalismem či etatismem.

Přestávka, pokec, cider… A už nastupují kamarádi z kapely Nostra Culpa. Po uznalém pokyvování hlavou něco přihodím do kasy FNB a uzmu pár jednohubek. Taky mi mohlo docvaknout, že je zbytečnost se jít nacpat před benefitem na tuto iniciativu, který je vždy zárukou velkého množství dobrého jídla. Než stačím dopít další cider, už hrají Ocaso, crustová parta z Německa. A i tu si užívám. Těsně po desáté konec. Spokojenost.

Co se týče distra – taktéž spokojenost. Je zajímavé, že na těchto malých akcích je o tiskoviny daleko větší zájem než třeba na mnohem větších akcích v Praze. Spokojeni byli i pořadatelé, a to nejen s návštěvností, ale i s tím, kolik se vybralo na dobrovolném vstupu. Druhá kapela se navíc vzdala cesťáku a Ocaso si vzali o litr míň… celá částka pro plzeňský kolektiv FNB tedy byla 5014 Kč, což je neskutečná paráda. A k tomu bonus pro všechny – skvěle strávený večer.