Historie podpory zapatistického hnutí u nás
Zapatistické povstání v Mexiku si získalo velmi rychle širokou mezinárodní podporu. Ani v České republice nezůstalo bez povšimnutí, a to zejména ze strany anarchistického hnutí. Zapatisté se v druhé polovině 90. let stali jedním ze zdrojů inspirace, která se zhmotnila v mezinárodním alterglobalizačním hnutí.
První informace
Už si nevybavuji, jestli se v lednu 1994 objevily v tisku nějaké informace o povstání domorodých obyvatel na jihu Mexika, ale zřejmě nějaká krátká zpráva proběhla. Co ale vím přesně – kde jsem se o povstání dozvěděl já. Bylo to v prvním dvojčísle uvedeného roku anarchistického časopisu A-kontra, kde se jeho redaktor Jakub Polák na pozadí tohoto povstání zamýšlel nad situací v Mexiku, smyslem nadnárodních institucí, jako jsou OECD, G7, MMF či Světová banka, a snahy českých apologetů neoliberalismu v čele s Václavem Klausem vlísat se do přízně bohatých států. „Jestliže cíl zařadit se mezi privilegované, žijící bez ohledů na úkor druhých, je sám o sobě pochybný, nemorální, ba přímo zločinný, jaké můžou být prostředky k jeho dosažení?“ ptá se Polák. A aniž by byla v textu zmínka o charakteru povstání, či povstalci pojmenováni coby zapatisté, předjímá v úplném závěru: „Mexičtí povstalci mají právo na svou vzpouru. Nepotřebují naše shovívavé ,jisté pochopení‘. Zaslouží si naši plnou solidaritu. Bojují proti obludným mocenským institucím, za právo lidí rozhodovat si o svém životě sami. Bojují za věc, která je i naší věcí.“
V jarním dvojčísle A-kontra (5–6/1994) jsme se konečně dozvěděli o povstání trochu víc díky překladu „Komuniké vrchního velení EZLN“, v němž jsou vyvráceny některé pomluvy a dezinformace šířené mexickou vládou a korporátními médii a je zde představena vojenská bilance prvních pěti dní povstání. V dubnovém čísle anarchistické Autonomie (17.) pak byl stručně představen i kontext povstání – situace v Chiapasu, odkaz na revoluci z let 1910–1917, politické poměry v Mexiku, Mezinárodní dohoda o zóně volného obchodu (NAFTA) a její předpokládané dopady.
Další informace k nám pomalu, ale jistě prosakují i následující rok, a to úměrně tomu, jak se zapatismus stává populárním v rámci celosvětového antiautoritářského hnutí. V A-kontra č. 1–2/1995 byl otištěn překlad rozhovoru se Subcomandantem Marcosem, který vyšel v časopise Shadow (č. 32/1994). Otázky se týkají především možnosti pomoci zvenku, situace rolníků a ideového směřování povstání. Z odpovědí pro nás vyplynulo to nejpodstatnější – zapatistům je cizí socialismus autoritářského typu. Navíc nás povzbudila Marcosova reakce na dotaz, zda jsou ovlivněni anarchismem: „Zásadně, hodně idejí Florese Magona, Francisca Villi, Emiliana Zapaty je živých a aktuálních. Jejich ideály komunitního života jsou velkou inspirací pro naše hnutí.“
První číslo anarchistického časopisu Svobodná mysl (č. 1/1995) s nepříliš zřetelnou fotkou Marcose na obálce přineslo na pokračování článek „Vzpoura proti státu“, přeložený z Love&Rage, který dokresluje kontext povstání. Vedle něj pak zveřejnil do tří čísel rozložený rozhovor s Marcosem, který s ním vedli členové Anarchist Black Cross. A právě tento rozhovor byl prvním textem, jenž nám osvětlil ideje a způsob práce zapatistů. Marcos v něm mluví o potřebě učit se indiánskému pohledu na svět i o minulosti EZLN, kdy došlo ke splynutí s místními komunitami: „Oni potřebovali vojenskou instruktáž a my jsme potřebovali podporu sociální základny. A tak jsme se je snažili přesvědčit o nezbytnosti širšího politického projektu. Ten se neobjevil, dokud části komunity nevstoupily do našich ozbrojených sil.“ Hovoří o způsobu společného rozhodování o věcech, které se týkají celé komunity, vysvětluje operování s pojmem národ, odmítá levičácké partaje vnucující svůj vlastní program a vedení. Tématu se věnuje i většina dalších čísel Svobodné mysli (na popud její redakce vznikla v roce 1995 Česká anarchistická federace – ČAF, od 1997 ČSAF, dnes AF) například překladem Chomského článku „Zapatistické povstání a NAFTA“ (2/1996) či „První deklarace z La Realidad proti neoliberalismu za lidskost“ (3/1996).
Solidarita se zapatistickým povstáním
Prvním veřejným vystoupením na podporu zapatistů, alespoň co si pamatuji, byla 29. června 1996 malá demonstrace ČAF před mexickým velvyslanectvím v Praze. Účastnilo se jí asi 30 lidí a byla svolána na podporu uvězněných členů EZLN obviněných z podpory terorismu na základě jejich předchozí účasti na vyjednávání s mexickou vládou.
Zapatisté se stali jedním z ústředních témat antiautoritářských hnutí. To vedlo mimo jiné k tomu, že se nad tímto tématem začala také setkávat a mluvit nejen o možnostech podpory povstání v Chiapasu, ale zejména o možnostech globálního odporu proti neoliberalismu. Informace o těchto setkáních jsme sdíleli v našich tiskovinách i my. A musím říci, že to bylo asi poprvé, kdy jsem se setkal s pojmem neoliberalismus, nebo ho alespoň začal reflektovat. I když v našich končinách jsme začali operovat spíše s označením ekonomická globalizace, který měl zdůraznit všeobjímající podobu neoliberální ideologie a praxe. Koncem května 1996 se v Chiapasu konal „Americký kongres proti neoliberalismu“ a téměř současně v Berlíně „Evropský kongres proti neoliberalismu“. Toho se účastnili také delegáti ČAF. Na přelomu července a srpna 1996 pak zorganizovala EZLN přímo v Lacandonském pralese světové fórum „Za lidskost a proti liberalismu“, kterého se zúčastnilo podle Svobodné mysli (4/1996) více než 4000 lidí z 42 zemí, podle zpravodaje Autonom (7/1996) „zhruba 2200 delegátů z 41 zemí“. Informace o kongresu se dostaly i do médií, a to zejména díky účasti vdovy po francouzském prezidentu Mitterandovi.
Začátkem února 1997 navštívili za finančního přispění skupin z Německa a Švýcarska dva členové ČAF setkání prozapatistických skupin v Barceloně. Hodnotila se zde consulta (dotazník) zapatistů, kteří se skrze ni chtěli dozvědět více o postoji různých skupin po celém světě k jejich povstání, ale zejména příprava nadcházejícího barcelonského kongresu. Jedním ze závěrů dvoudenního přípravného setkání bylo, že další se bude konat v Praze. ČAF se po dřívějším návrhu německých a švýcarských přátel rozhodla tuto akci organizačně zastřešit pod hlavičkou Iniciativy solidarity se zapatistickým povstáním, na které by se podílely i subjekty, jež se přímo za anarchistické neoznačují.
Pražské setkání se konalo koncem března 1997 v tehdejším sociálně-kulturním centru Black Hand za účasti asi 130–150 lidí z Německa, Rakouska, Španělska, Švýcarska, Francie, Itálie, Řecka, Velké Británie, Irska, Belgie, Mexika, Slovenska a Čech. Ústředním bodem jednání byla příprava Barcelonského kongresu. Pro české anarchisty byly zklamáním zejména dvě věci. Jednak plánovaný rozpočet barcelonského kongresu v kontrastu s tím, jaké solidární projekty by se daly za ty peníze realizovat přímo v Chiapasu, a pak přítomnost delegátů reprezentujících proudy reformní či autoritářské levice. I přes tuto kritiku nakonec na přelomu července a srpna 1997 nechyběli čtyři anarchisté z Čech na barcelonském II. mezinárodním fóru za lidskost a proti neoliberalismu. Reportáž od člena ČAF přinesla Mysch&Masch Gazeta č. 12,5. Mimo jiné v ní rozpačitě poznamenává: „Tady jsme poprvé zjistili, že v západní Evropě existuje fenomén zvaný kongresový turismus.“
Iniciativa na podporu EZLN
ČSAF dále pokračovala v podpoře a informování o zapatistech. Moravská skupina ČSAF v roce 1997 kupříkladu vydala propagační samolepky a kazetu revolučních písní Viva Zapata!, které na podporu zapatistického povstání vyprodukovala barcelonská skupina solidarity s EZLN. Federace přinášela informace ve svých tiskovinách, na letácích a na webových stránkách a činí tak dodnes.
Dvě členky pražské skupiny ČSAF pak stály u zrodu Iniciativy na podporu EZLN, která se po dřívějších diskusích zformovala koncem roku 1997 a oficiálně vznikla u příležitosti 4. výročí zahájení povstání, tedy 1. ledna 1998.
Do Iniciativy byli od začátku zapojeni i aktivisté ekologických uskupení Miroslav Patrik (Děti Země), Martin Ander (Nesehnutí) a Jitka Kozáková z prostředí pražského autonomního hnutí. Za cíl si Iniciativa vytkla „informovat českou veřejnost o situaci v mexickém Chiapasu a také organizovat solidární kampaně“. Své prohlášení formulovala ale velmi opatrně s ohledem na převládající primitivní antikomunismus: „Nikdo ze stoupenců iniciativy nepatří ke KSČM, někteří z nás se podíleli na předlistopadových petičních akcích a demonstracích proti stalinistickému režimu. I přes to chápeme složitost bolestné latinskoamerické reality. Fakt, že jedním z více ideových zdrojů zapatovského hnutí byl i marxismus, nás proto neodrazuje od kritické podpory EZLN.“ K Iniciativě se záhy přímo či nepřímo přidali další lidé, včetně několika členů a členek anarchistické federace.
Jedním z aktivistů se stal také Pavel Pečínka, kterému toho roku vydalo nakladatelství Doplněk knihu Od Guevary k zapatistům – přehled, složení a činnost gerilových hnutí Latinské Ameriky. V jedné z pozdějších recenzí od redaktorů A-kontra nebyla zhodnocena příliš lichotivě: „Její autor z lásky k předmětu sestavil jakousi kroniku latinskoamerických guerillových skupin, ovšem vzhledem k tomu, že neumí španělsky, vycházel zcela ze sekundárních zdrojů, a tak je text nezřídka kompilací denního tisku s Otázkami míru a socialismu, eventuelně 100 + 1 zahraničních zajímavostí. Jeho dlouholetá novinářská praxe jej vedla k používání často až bulvárních mezititulků a důrazu na někdy až bizarní podrobnosti namísto pochopení celku.“
Ve svém počátku byla Iniciativa velmi aktivní. Hned v den svého ustavení zaslala dopis mexickému prezidentovi, v němž podpořila požadavky „domorodých obyvatel na jejich důstojný a svobodný život“. Den nato se konala narychlo svolaná demonstrace před mexickým velvyslanectvím coby reakce na masakr v chiapaské vesnici Acteal. Sešlo se zde asi 30 lidí, převážně v kuklách a s loučemi v ruce. Další akce s podobnou účastí se konala na témže místě o deset dní později v rámci mezinárodního akčního dne na podporu domorodého obyvatelstva v Chiapasu. Dne 14. února proběhla v Praze u příležitosti zahájení výstavy Vzbouřený Chiapas demonstrace, při níž 80 lidí prošlo s transparentem „Zapata vive, la lucha sigue. Zapata žije, boj pokračuje“ centrem města. Na Staroměstském náměstí byla sehrána scénka přibližující okolnosti vzniku povstání. Akce měla poměrně pozitivní ohlas v médiích.
Vedle uspořádání putovní výstavy fotografií Jitky Kozákové a Petry Binkové, která nesla název Vzbouřený Chiapas, vydala Iniciativa v nákladu 500 kusů stejnojmennou dvanáctistránkovou brožuru. Na „Den podpory EZLN“, vyhlášený na 21. března 1999, zorganizovala Iniciativa v pražské kavárně Utopia besedu o situaci v Chiapasu.
I když se původně deklarovalo, že činnost Iniciativy skončí „až v případě vyřešení konfliktu v Chiapasu tak, aby to odpovídalo představám původního obyvatelstva“, konec byl mnohem rychlejší. Příčinou bylo zejména to, že pro nikoho ze zainteresovaných nebyla Iniciativa prioritní aktivitou. Navíc se většina z nich v následujícím období soustředila na organizování v rámci Iniciativy proti ekonomické globalizaci (INPEG), která připravovala protesty proti summitu MMF a Světové banky v Praze v roce 2000.
10. výročí povstání
Začátkem roku 2004 jsme si připomněli 10. výročí povstání. Československá anarchistická federace zorganizovala sérii akcí solidarity se zapatisty, která byla zahájena 17. ledna piketem před mexickým velvyslanectvím. Příprava na poslední chvíli měla za následek velmi slabou účast pouhých patnácti lidí. Asi o pět lidí více navštívilo následný program v infocafé Krtkova kolona složený z promítání filmu Storm the Mountains, přednášky Alice Dvorské a závěrečné (dlouhé a zajímavé) diskuse.
Další připomínkou bylo č. 1/2004 A-kontra, které mělo zapatismus jako hlavní téma. Mimo jiné zde vyšel text Ch. Daye „Duálna moc v džungli Lacandon“, povídka od Marcose „Durito II aneb Neoliberalismus z perspektivy Lakandonského pralesa“, materiál o historii anarchismu v předrevolučním Mexiku či text J. Hollowaye „Dvanáct tezí o anti-moci“. Jako příloha čísla vyšla v nákladu 4000 kusů a ve spolupráci s romským časopisem Amaro Gendalos brožura 10 let revoluce – Zapatisté v Mexiku, jejímiž autory byli členové ČSAF Ondřej Slačálek a Alice Dvorská. Publikace detailně seznamuje se zapatistickým hnutím a jeho kontextem, s důsledky dohody NAFTA, s postavením žen a životem na zapatistických územích. Obsahuje i stručné dějiny Mexika, chronologii povstání a vysvětlení některých klíčových pojmů. Součástí je i recenze na knihu etnologa a tehdejšího člena ekologické organizace Děti Země Přemysla Máchy Plamínek v horách, požár v nížině, která vyšla v listopadu 2003 v nakladatelství Doplněk. I když se k ní recenzenti vyjadřují kriticky (Mácha pak na kritiku v A-kontra č. 2/2004 odpovídá), hned na úvod kvitují: „Jeho kniha je zasvěceným shrnutím událostí od člověka, který nejenže detailně prostudoval souvislosti, ale také v Chiapasu osobně několikrát byl.“ (Text brožury 10 let revoluce – Zapatisté v Mexiku je v současnosti k dispozici na webu Britských listů – https://legacy.blisty.cz/art/16316.html.)
V dalším čísle A-kontra (č. 2/2004) pak vyšel Marcosův text „Sedm myšlenek o světě“, doplněný reakcemi Egona Bondyho a Ondřeje Slačálka, a materiál o anarchismu v mexické revoluci.
U příležitosti 10. výročí vyšla na Zlínsku samizdatová brožurka Vize státu, ve kterém byl politik nahrazen manažerem, kde byl použit překlad Marcosova textu, který byl zveřejněn v prosinci 2003 na Britských listech. Anarchofeministická Přímá cesta přinesla text o indiánské autonomní výchově v Chiapasu. Federace sociálních anarchistů (FSA) zapatistům při téže příležitosti věnovala tři články v časopise Akce!, kde EZLN odsuzuje za vliv bolševiků, cestu parlamentního vyjednávání, patriotistické vyjadřování a kult osobnosti. To ale zcela zapadalo do „kádrující politiky“ této skupiny.
Trvalá podpora
I v následujících letech A-kontra pravidelně informovala o dění v Mexiku a o zapatistech: o aktuálním vývoji v EZLN (č. 3/2005), nekrolog komandantky Ramony (č. 1/2006), o Jiné kampani (č. 3/2006), překlad „Šesté deklarace z Lacandonského pralesa“ (č. 1/2007), o Marcosově knize erotických příběhů a o emancipaci žen v zapatistických komunách (č. 1/2008).
V létě 2007 vyrazilo hned několik anarchistů a anarchistek na další mezinárodní setkání (encuentru) v Lacandonské džungli, kterého se účastnilo přes 2300 lidí ze 43 zemí. Reportáž otištěná v A-kontra (č. 1/2008) reflektuje nekritické zaslepení některých západních účastníků i limity zapatistické reality. „Na encuentru spolu soužil svět západních revolučních turistů a svět místních mayských rolníků. Oba světy (stejně jako jejich svorník, Subcomandante Marcos) často používaly stejná slova, měly pro ně ale jiný význam.“ Přestože v Chiapasu nespatřili realizovanou utopii, viděli „sociální hnutí, které se snaží vytvořit si takový svět pro život, jaký bude odpovídat jeho představám. Že zdaleka ne ve všem má úspěchy a že se mu jeho ideály ne vždy daří naplňovat, je jedna věc. I tak se ale jedná o ohromující ukázku života mimo stát a proti státu, toho, jak se z bezzemeckého hnutí a partyzánského povstání stala živoucí a sebevědomá komunita.“
Někteří zájemci využili možnost dobrovolnického programu Centra lidských práv Fray Bartolome de las Casas (FRAYBA) a vycestovali do Chiapasu, kde působili jako „pozorovatelé“. V praxi to znamená jen jedno, pokud doprovází skupinu domorodých obyvatel bílý gringo, ozbrojené složky si kvůli možným diplomatickým konfliktům rozmyslí násilný zásah proti skupině.
Začátkem května 2008 se podařilo zorganizovat přednáškové turné Ernesta Ledesma z mexického Centra politických analýz a sociálních a ekonomických výzkumů. Zhruba dvě stovky posluchačů v Praze, Zlíně, Bratislavě a Brně tak měly možnost dozvědět se, jak probíhá „válka s vyloučením veřejnosti“ proti vzbouřeným Mayům a jak na ni zapatisté reagují. V rámci festivalu MayDay 2009 proběhla přednáška Boba Kuříka „Zapatisté“. O dva roky později na stejném festivalu promluvil John Holloway, jeden z nejuznávanějších teoretiků zapatistického hnutí. Konalo se několik promítání dokumentárního filmu Zapatista, který v roce 1999 natočil Rick Rowley. Jedno spojené s přednáškou „Od Chiapasu k Rojavě“ se konalo koncem roku 2014 v rámci šestého ročníku brněnského festivalu NAIFF (Native and Indigenous Film Fest). V čem se ale pokračuje kontinuálně, je informování o dění v Chiapasu a publikování textů, které vycházejí z Lacandonského pralesa. V posledních letech je takovým médiem zejména webová stránka Anarchistické federace. Povídání o zapatistech a jeden z Marcosových textů se dostaly také na stránky dětského časopisu Klíčení a zapatistům se v roce 2013 věnovalo lednové číslo nástěnných novin A3. Za zmínku bezesporu stojí i dvě knihy z produkce Nakladatelství AF. Koncem roku 2012 vyšla detektivka Nepohodlní mrtví (Co schází, to schází), jejímiž autory jsou Subcomandante Marcos a P. I. Taibo II. a která je doplněna obsáhlým doslovem o zapatistickém hnutí. V květnu 2017 vyšly česky Marcosovy Příběhy Starého Antonia.
Od roku 2011 se u nás velmi populárním způsobem podpory povstaleckých indiánů stal dovoz kávy, která pochází právě od družstev z autonomních území. Zapatistickou kávu si můžete dát v několika kavárnách a barech. Její distribuci se věnuje hned několik skupin, například infoshop Salé [dnes třeba Prostor39 nebo infoPavlač] či Anarchistická federace. Společnost F. H. Prager zařadila do svého sortimentu nápojů ledovou kávu Café Zapatista. V roce 2018 byla představena značka „česko-zapatistické“ kávy Zapata kafe. [Aktualizace: Dnes je hlavním distributorem, ale i zpracovatelem zapatistické kávy u nás družstevní kolektiv Black Seeds.]
Mimo aktivistickou sféru
O zapatistickém hnutí mimo aktivistické kruhy ví asi málokdo. Média o něm informují jen velmi sporadicky. V 90. letech jen tehdy, když došlo k nějakému masakru indiánů podporujících EZLN. Později u příležitosti výročí zahájení povstání, nebo na základě nějakého bulvárnějšího důvodu, jako bylo vystoupení zapatistů z džungle u příležitosti konce mayského kalendáře či při oznámení, že Subcomandante Marcos skončil. Titulky hlásaly, že „revolucionář Marcos odchází do důchodu“, zatímco Marcos jen přijal nové jméno Galeano, aby tak vzdal poctu zavražděnému zapatistovi. Občas se zapatisté také mihli v nějaké cestopisné reportáži z jihu Mexika.
Na téma zapatistů můžeme sem tam narazit také v akademické sféře, když si je někdo vybere jako předmět své bakalářské, diplomové či disertační práce.
Mezi stoupenci svobodné společnosti, organizace zdola, samosprávy či práv domorodých obyvatel bude bezesporu téma zapatistů nadále rezonovat. A je téměř jisté, že ve zdejším anarchistickém hnutí bude stále potřeba kriticky zkoumat a podporovat hnutí, která se snaží o praktikování autonomie a spolupráce mimo stát a proti němu.
Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 1/2019 na téma „Zapatistické povstání“.