Komentář našeho sympatizanta
Voleb do poslanecké sněmovny, které se konají v říjnu tohoto roku, se zúčastní i nové politické strany. Jednu z nich, která nese název Nevolte Urza.CZ, označují média za „anarchistickou stranu“.
Za touto stranou stojí Martin Urza, český anarchokapitalista, který v roce 2018 vydal knihu Anarchokapitalismus. Urza vysvětluje své důvody ke kandidatuře tím, že mu umožní účastnit se debat v médiích a že na každém volebním lístku, který bude stát distribuovat do domácností, bude link s odkazem na jeho stránky. Urza se zavazuje, že odmítne jakoukoliv politickou funkci, jde mu o to, využít volby k „šíření svobody“.
Je to chytrý nápad, a především marketingový tah. Jak sám Urza říká, psaní a povídání o anarchokapitalismu ho živí, tak proč tuto masivní reklamu, poskytnutou mu zdarma, nevyužít.
Když vyšel Urzův Anarchokapitalismus, vypořádali se důkladně s touto knihou i se samotnou představou anarchokapitalismu Jaroslav Fiala, Petr Bittner či Michal Kašpárek.
Problém anarchokapitalismu netkví v ideologických sporech, zda je lepší takový či onaký anarchismus. Nechci ani kádrovat a říkat, kdo anarchista může být a kdo ne. Avšak v základních otázkách, kdy někdo mluví např. o anarchobolševismu či anarchokapitalismu, je potřeba se ptát, co na těchto myšlenkách anarchistického vlastně je.
Urza definuje anarchokapitalismus jako „myšlenkový směr založený na myšlence neagrese, respektu k soukromému vlastnictví, volném trhu a svobodě z toho vyplývající“. V důrazu kladeném na ekonomické vztahy vidím určitou paralelu k ortodoxnímu marxismu, který tvrdil, že zásadní je změna v ekonomické (kapitalistické) struktuře společnosti, přičemž vliv státu i dalších projevů moci marxismus opomíjel s tím, že stát jednoduše odumře. Anarchokapitalismus považuje také za klíčové ekonomické vztahy, avšak s tím rozdílem, že škodlivá moc státu má být zcela odstraněna, aby se ve společnosti mohly svobodně a plně projevit kapitalistické ekonomické vztahy. Anarchokapitalismus tak zcela přehlíží a ignoruje útlak, který ničím nekorigované ekonomické vztahy do společnosti přinášejí.
Pokud však zachováme respekt k soukromému vlastnictví, tak jak je v současnosti ve světě rozděleno, bude prosazení jakékoliv výrazné společenské změny nereálné. Pokud budeme respektovat absolutní svobodu v prodávání a nakupování čehokoliv a kohokoliv, budeme muset respektovat i dětskou prostituci tehdy, když bude „dobrovolná“, s odůvodněním, že dítěti je v nevěstinci lépe, než kdyby bylo u svých hrozných rodičů. Urza svůj původní komentář o dětské prostituci zredigoval, nemyslím si však, že by tím došlo k nějakému morálnějšímu odůvodnění jeho pozic. Spíše zůstal v tradiční rovině argumentace, že dětská prostituce je hrozná věc, kterou osobně neschvaluje, ale takové věci se dějí. Pokud se tedy dítě bude prostituovat ze svobodné vůle, je to zcela na něm! Urza by se neměl divit našim obavám, jak rozšířené by asi obchodování s dětmi v anarchokapitalismu bylo.
Urzovy vize nejsou pouze utopické, jsou především nebezpečné. Směřují k tomu, že nové uspořádání společnosti by bylo ještě bezohlednější než to stávající. Jen s tím rozdílem, že část nechutných praktik by se děla „se souhlasem“, a tedy z pohledu anarchokapitalismu naprosto legitimně – vždyť by souhlas dával svobodný jedinec. To je naprosté nepochopení podstaty svobodného rozhodování a je na místě se ptát, jak tohle vůbec může někdo myslet vážně. Ostatně by mě zajímalo, jak dlouho a v jaké šíři by tyto „smlouvy“ v anarchokapitalismu byly vůbec vyžadovány, i když by bylo zřejmé, že na ve skutečnosti otrokářský vztah nemají žádný vliv.
V případě anarchokapitalismu je proto předpona „anarcho“ nesprávná a matoucí, především pro člověka, který se v tématu příliš neorientuje. Nic na tom nezmění Urzovo řečnění o osobní svobodě a zodpovědnosti, o toleranci k víře druhých lidí či o přirozeném sklonu bohatých k charitě. Ve skutečnosti pouze mlží, když například říká, že nemá právo soudit korporace, protože je zodpovědný pouze za svůj život a je na korporacích, jak se k různým problémům eticky postaví. Z nedostatku odvahy se tak Urza snaží o „ctnost“ nestrannosti a objektivity.
Chápu, že propagace anarchokapitalismu a vlastní vydělávání peněz jsou u Urzy úzce provázané. Na jeho stránkách si můžete koupit nejen jeho knížku, ale třeba taky anarchokapitalistické triko či hrneček. Když tedy táhne do boje, za co Urza bojuje? Dělá to kvůli penězům, které mu zajistí pohodlí a „hmotnou svobodu“. Chtěl by ještě svobodu od státu, která by této malinké štice plovoucí v kalných vodách kapitalismu jistě vyhovovala. Proto se Urzově nadšení pro zničení státu a pro rozkvět kapitalismu nemůžeme tak úplně divit. Je však toto nadšení opravdu racionální? Racionalitu má totiž Urza velmi rád.
Pokud by si měl Urza v současném světě např. samostatně hradit nákladnou zdravotní péči, dokázal by ji financovat, i kdyby neodváděl žádné daně? Urza jako řešení navrhuje soukromé zdravotní pojištění, případně tvrdí, že by mu na léčbu mohl nějaký kapitalistický filantrop přispět. Nejspíš ten samý kapitalista, který hrabe státní dotace a zároveň vyšponoval na maximum cenu lékařských přístrojů i léků jen proto, aby maximalizoval svůj zisk. Vlastně ne, jediným důvodem předraženého zdravotnictví je dle Urzy pouze nehospodárný stát, který brání volné kapitalistické soutěži. Přání pevného zdraví by tak ve světě anarchokapitalismu dostalo ještě výraznější rozměr. Měli bychom stejné šance na přežití, jako mají již nyní chudí lidé v rozvojových zemích, kde vše řídí „charitativně“ smýšlející kapitalisté a diktátoři. Případně jako v USA, kde vyhlídky na důstojnou zdravotní péči těch vážně nemocných, kteří nepatří mezi boháče, nejsou příliš dobré.
Přesto Urza věří, že je v jeho zájmu (a asi i v zájmu společnosti) směřování k anarchokapitalismu. Nabízí nám osvobození od tyranie státu, abychom se mohli „svobodně“ prodat kapitalistům. Já však po zániku státu nechci být obětí (anarcho)kapitalisty, ani nechci spoléhat na jeho „milosrdenství“. Stejně tak se nedokážu stát kapitalistickým dravcem. Věřím, že v případě rozpadu státu se bude nejlépe žít ve spolupracující, solidární komunitě. Pochopitelně nemusí být všechny anarchistické, jen ať pro všechno na světě nejsou anarchokapitalistické!
Je na nás dokazovat, že naše anarchistická vize je prospěšná lidem i přírodě, zatímco anarchokapitalismus je v tom lepším případě „úplná kravina“. V tom horším je zvrácenou dystopií…