Zemřela holandská anarchosyndikalistická historička
V pátek 26. března ve čtvrt na deset zavřela naposledy oči holandská anarchosyndikalistická historička Hanneke Willemseová.
Narodila se v Amsterodamu v roce 1949. Získala titul v oboru historie a doktorát ze soudobých dějin na Amsterodamské univerzitě, a to s prací o sociální revoluci a Španělské občanské válce. Výsledkem této práce byla její kniha Pasado Compartido. Memoires van anarcho-syndicalisten uit Albalate de Cinca 1928–1938 (Sdílená minulost. Monografie anarchosyndikalistů z Albalate de Cinca, 1928–1938).
Dlouhé období svého života strávila ve Španělsku, konkrétně v Albalate de Cinca, v aragonské obci na severu Španělska. Tam prováděla v 80. letech většinu svého výzkumu. Zajímala se o orální historii a shromáždila mnohá svědectví o španělské sociální revoluci, jelikož nemálo protagonistů, kteří byli tehdy aktivní, stále ještě žilo. Z této zkušenosti vzešel dokument Ni peones, ni patrones! (Žádní sluhové, žádní páni!, 1986). Zprostředkovala v něm vzpomínky a ideály mužů a žen z regionu Cinca. Je v něm zachycen Felix Carrasquer (1905–1993), pekař z Albalate, jak přednáší v budovách CNT v Monzónu. Film mj. vypráví, jak se ve velkých oblastech republikánského Španělska formovala společnost, ve které si byli všichni rovni a nikdo nikoho nevykořisťoval. Jedním z regionů, kde tato revoluce dosáhla největšího rozvoje, byl Aragon. Obyvatelé oblasti Cinca také kolektivizovali ekonomiku na principu každý podle svých schopností a každému podle jeho potřeb. Lidé ve filmu mluví o svých zkušenostech ve 30. letech a vysvětlují, co pro ně znamenají revoluční ideály. Ukazují také důležitost anarchismu pro uskutečnění sociální revoluce a pro schopnost udržet si své ideály během čtyřiceti let Francovy diktatury.
Anarchistickými weby obletěl nekrolog od její přítelkyně Almudeny Rubiové, která vzpomíná na společné setkání v Amsterodamu v létě roku 2012, kde se obě ženy potkaly díky Octaviu Alberolovi. Hanneke, které se také někdy říkalo Ana, byla v té době stále smutná ze ztráty svého partnera Jana Groena (1945–2011), s nímž sdílela radosti i trápení. Život, cestování karavany, filmování a výzkum. Společně se zapojili do amsterodamského squaterského hnutí a natáčeli ho. Výsledkem byl mimo jiné dokument In een tank kan je niet wonen (Nemůžete žít v tanku, 1981).
Almudena vzpomíná, jak jí Hanneke vyprávěla o svém výzkumu v Albalate de Cinca, jak jí uvnitř domů s pevně zavřenými okny svěřovaly ženy své vzpomínky, včetně těch nejbolestivějších z represí. Jak jim byly oholeny vlasy, o týrání… Strach je stále nutil šeptat.
„Hanneke byla sice Nizozemka, ale se spontánností a temperamentem, který byl spíše španělský,“ popisuje Almudena Hannekinu náturu.
Vzpomínku na ni přidali i anarchisté z místní skupiny CNT – Fraga. „S Hanneke jsme se setkali v roce 1985 při natáčení dokumentu, který spolu se svým partnerem Janem natáčeli hlavně v Albalate de Cinca, ale také na dalších místech na březích řeky Cinca. Ana byla velmi pyšná na Ni peones, ni patrones! a není divu. Je to dílo nesmírné hodnoty z hlediska historického, ale také pedagogického, a je i svého druhu průkopnické. Nezapomeňme na dobový kontext osmdesátých let, vzestup moci socialistické strany a její naprogramovanou historickou amnézii, kdy téměř nikdo nechtěl nic vědět o občanské válce. Bylo jen velmi málo lidí, kteří věděli o sociální revoluci a pojem historická paměť ještě nebyl součástí naší slovní zásoby.“