Proslov AF na demonstraci solidarity s obránci Dannenrodského lesa, která se konala 9. prosince v Praze
Vyklízení „Danni“ od začátku provází extrémní policejní násilí. Vidíme, že když jde o stavbu dálnice, iluze demokratického státu či občanských práv rychle bere za své.
Velká část blokádnického vybavení je promyšlená, ale stojí na jednoduchém principu: jestli nás nechcete zabít, musíte nás složitě sundat. Němečtí policajti ale opakovaně ukázali, že je riziko něčí smrti netrápí. Jsou zdokumentované případy kácení stromů, na nichž jsou uchycená lana představující pro lidi nahoře jedinou ochranu před pádem z ohromné výšky. Lana jsou viditelná a jasně označená, přesto je policie opakovaně přeřezávala.
Při prvních dnech vyklízení tak fízlové způsobili zranění jednoho blokádníka, kterého přetnutím lana shodili ze třech metrů. Jindy aktivistku od vážného úrazu dělila jen pevnost ocelového lana, na něž dopadl pokácený strom. Dalšího člověka zachránilo, že se nadmíru důkladně jistil: policie i s ním porazila nosný strom, a kdyby byl dotyčný použil běžné jištění, byl by nyní dost možná mrtvý.
Leckdo by si mohl myslet, že jde o obyčejnou policejní neschopnost či nepochopení způsobu, kterým jsou lidé v korunách jištění. Ale ani omylem. Fízlové svůj přístup jasně odhalují tím, že blokádníky otevřeně mučí a zneužívají toho, že je samé před případnou obranou chrání zákon. Setrvale používají co nejbolestivější chvaty, lidi z čirého sadismu bijí a ponižují. Hlavou jednoho člověka rozbili okno, jindy ve dvacetimetrové výšce stříleli taserem – jakoby vyloženě chtěli, aby někdo umřel.
Na aktivisty v mrazu bezdůvodně stříkají vodním dělem, nutí je hodiny ležet na zemi. Urážejí je, ponižují, jedné ženě ostříhali vlasy… Není divu, že se fízlové snaží všemožnými způsoby z místa vyštvat novináře a zdravotníky.
To všechno v zemi, která se v mnoha směrech pokládá za vzor západní demokracie. V zájmu něčeho tak hnusného, jako je pokácení vzácného lesa. Policejní násilí proti lidem, kteří si dovolí nenásilně vzdorovat něčemu nemorálnímu, není ale zdaleka nějakou německou výjimkou. Řada z nás si odnesla rány a jizvy z různých akcí i tady v Česku. Připomeňme si třeba protest v severočeském uhelném dole Bílina, kde policie lámala žebra, najížděla do bezbranných lidí na koních a zajištěné nutila sedět dlouhé hodiny na letním slunci. Na to navázaly šílené pokuty a snaha trestat aktivisty, kteří na akci ani nebyli.
Pokud si někdo myslí, že je policie ochráncem našich práv, kterému je na protestech vhodné dokonce děkovat, měl by rychle vystřízlivět. Kdykoli budeme dělat něco, co zabolí průmyslovou lobby nebo její politiky, policie nás dříve či později bude zaklekávat, bít, nasazovat nám pouta, urážet nás, porušovat vlastní pravidla a snažit se nás nátlakem odradit od další akce. Ale nikdy se jí to zcela nepodaří.
Proti násilí máme totiž jeden druhého, naši společnou odvahu, solidaritu a naději, že svět může být jiný a lepší. A to je vzkaz, se kterým se obracíme na vás všechny, které zasáhlo dění v Dannenrodském lese. Navzdory šikaně můžeme a budeme pokračovat: starejme se o sebe navzájem, organizujme se a nebojme se. Když nás někdo nenávidí, ukazuje, že se nás bojí. Nakonec zvítězíme.
Související odkazy:
Blokáda stromů v Dannenrodském lese skončila policejním násilím, boj proti dálnici trvá
Za Dannenröder Wald
V Dannenrodském lese stále vzdoruje policejnímu vyklizení několik vesniček v korunách stromů
Německá policie způsobila protestujícím v Dannenrodském lese vážná zranění
Rozhovor s obránkyní Dannenrodského lesa: Co neskácejí letos, už tu zůstane