Recenze na knihu Bruna Latoura Zpátky na zem
Pátou knihou v řadě nakladatelství Neklid je kniha do Bruna Latoura, v akademických kruzích známého francouzského antropologa a filozofa. Ačkoli jsem knihy z dosavadní produkce Neklidu četl s velkým zájmem a také na ně s radostí připravoval recenze, u tohoto titulu jsem byl poněkud rozpačitý. Trochu jsem se ztrácel v textu, jednoduché věci mi přišly, že jsou vysvětlovány zbytečně složitě a zamlženě, a v některých místech jsem moc netušil, co tím, jak se říká, chce básník říci. Promluvil jsem s pár čtenáři a ani jim toho kniha moc nepřinesla. Jeden se dokonce vyjádřil: „Přijde mi to jako ignorantská akademická hovadina. Světobornýho neobjevil Latour nic a sociálně-ekologický hnutí ignoruje.“ Věřím ale, že mezi těmi, kdož milují rozevláté filozofické eseje, bude mít text úspěch, jak o tom vypovídají například recenze na webech a2lam.cz nebo denikreferendum.cz.
Latour hned v úvodu definuje současnou historickou epochu, která v sobě slučuje tři jevy – neoliberální deregulaci, závratný růst nerovností a systematické úsilí o popření klimatické změny –, „jako by významná část vládnoucích tříd dospěla k závěru, že na zemi již není dost místa pro ně i pro zbývající obyvatele“. Tento „Nový klimatický režim“ pak vede některé k panické touze po ochranářství národního státu a vzestupu populismu. Ztrácíme půdu pod nohama a hledáme, kde přistát. A v tomto procesu bychom měli být schopni dvou věcí, které zkušenost modernizace postavila proti sobě – jednak se připoutat k půdě a na druhé straně se globalizovat.
Autor v souvislosti s tím ukazuje na rozporuplné možnosti chápání lokálního a globálního a co tyto pojmy mohou znamenat pro pravici a pro levici, které jsou samy o sobě obstarožním označením pochybného významu. Do arény přibírá dalšího aktéra – „zemský systém“, jenž nastavuje svá vlastní pravidla bez ohledu na to, zda se jim někdo dokáže přizpůsobit či nikoli. Je tedy třeba „přistát na zemi“, nahradit uzavřené „lokální“ otevřeným „pozemským“. Cestou by mohl být „soubor nových spojenectví“ započatý zpochybněním legitimity tzv. realistů, kteří jsou schopni nechat ohřát planetu o několik stupňů, jelikož nedokážou ve svém ekonomickém uvažování počítat s přírodou. Latour se tak vyjadřuje k filozofii vědy, kdy jako již mnozí před ním klade důraz na to, aby příroda ve vědě byla pojímána jako proces, nikoli jako „zdroj k vytěžení“. Asi nejsilněji z celé knihy pak v té souvislosti vyčnívá citát francouzských autonomistů ZAD: „Nebráníme přírodu, jsme příroda, která se brání.“
V úplném závěru pěje autor ódu na Evropu, otevřenou všem příchozím, coby místo pro své osobní přistání.
Nepovažuji se za intelektuála, takže více než kniha plná málo srozumitelného filozofování je pro mě vypovídající heslo, jež bylo vyvěšeno před dvaceti lety při protestech proti summitu MMF v Praze: „Mysli globálně, jednej lokálně“. Možná že jednoduché sdělení a praktická inspirace pomůže přistát zpátky na zem spíš než tisíc ve hvězdách se vznášejících filozofických esejí.
Bruno Latour: Zpátky na zem: Jak se vyznat v politice Nového klimatického režimu. Neklid, 2020. 136 stran, cena 230 Kč, k dostání přímo u nakladatelství nebo na kosmas.cz.