11 argumentů proti konspiracím o současných protestech ve Spojených státech
Jsme svědky toho, že hodně lidí na sociálních médiích šíří fámy a sdílí konspirační teorie o povstání, které právě probíhá. Mohou to být zvěsti o potenciálních útocích skupin prosazujících bělošskou nadřazenost, intervencích nebo spiknutích, o tom, že policejní agenti jsou zodpovědní za násilí prováděné protestujícími. Takové online chování je škodlivé a podkopává hnutí, které se pravděpodobně snažíte podporovat. Tak jsme si řekli, že bychom měli rozebrat, proč se společně postavit proti tomuto trendu.
1) Nepokoje, které zahrnují činnosti, jako je házení cihel a další věci, které lze klasifikovat jako násilné, jsou a byly historicky součástí podněcování sociálních změn. K lepšímu nebo k horšímu, dlouhou historii nepokojů najdeme v Americe i jinde. Mezi nejoblíbenější příklady v USA patří nepokoje ve Watts, Compton’s Cafeteria a potom Stonewall, nepokoje kvůli Rodney Kingovi a v poslední době události jako povstání ve Fergusonu. Nepokoje se objevují z mnoha různých důvodů a za různých okolností, ale obvykle (alespoň zčásti) jsou výsledkem toho, že nic jiného nefunguje, že lidé jsou ignorováni, nevyslyšeni a zahnáni do kouta. Někdy jsou nevyhnutelné a hrají důležitou roli.
2) Nepokoje, házení cihel a další násilí by neměly hnutí delegitimizovat. Takové události jsou často jedinou věcí, která přiměje ty, kdo jsou méně zasaženi, všímat si, co se děje – policie zabíjí Afroameričany a nikdo tomu nevěnuje patřičnou pozornost. Policie v Americe zabila několik Afroameričanů od doby, kdy vypukla krize covid, mezi jinými například Breonnu Taylor, a vše zůstalo při starém. Lidé tomu teď věnují tolik pozornosti právě proto, jaká reakce na smrt George Floyda nastala. Skutečnost, že lidé teď naslouchají, je důkazem účinnosti těchto taktik.
3) Pokud jde o první dva body, násilný protest může ve skutečnosti pomoci a fungovat v tandemu s nenásilným protestem. Mnohokrát nebylo dosaženo úspěchů pacifistického odporu zničehonic. Spíše fungovala nenásilná hnutí spolu s militantnějšími, měla podobné cíle, ale používala rozdílné strategie a taktiky. Nemůžeme například mluvit o hnutí za občanská práva v USA a o postavách, jako je Martin Luther King, aniž bychom vzali v úvahu i Černé pantery a další ozbrojené skupiny. Je běžné, že existence militantnějších skupin nebo událostí vytváří kontext, ve kterém jsou ti, kdo jsou u moci, nuceni jednat s jinými skupinami, které se ve srovnání s nimi jeví mírnější. To není nutně žádoucí a je tu reálné riziko kooptace, ale je to součást boje a pochopení, jak se společnost v průběhu času mění.
4) Mnoho spikleneckých teorií je zaměřeno na cihly poblíž míst protestů, jako by to byla jediná věc, která způsobuje násilí. Ale lidé od začátku používali řadu taktik, včetně mnohem násilnějších, než je házení cihel. Lidé mají zbraně a střílejí na policii, lidé páchají žhářství a zapalují budovy, dochází k vandalismu, rabování atd. A násilí rozhodně nepochází pouze od antirasistických demonstrantů, naopak častěji odjinud. Je tu bílá nadvláda – rasističtí policajti zabíjejí beztrestně, stoupenci bělošské nadřazenosti zastávají politické funkce a miliony Afroameričanů jsou za mřížemi, o intenzivní sociálně-ekonomické nerovnosti ani nemluvě. Vzhledem k této realitě je jakýkoli způsob, jak se ti, kteří jsou utlačováni, rozhodnou reagovat, spravedlivý a legitimní, a je důležité ho spíše podpořit než kritizovat.
5) Argument, že násilný nebo konfrontační protest způsobuje státní násilí a represi, je problematický hned z několika důvodů. V první řadě to prostě není pravda. To, jak vypadá reakce státu na protest, ovlivňuje mnoho různých faktorů, a nejde jen o to, zda je mírumilovný, nebo ne. Zahrnuje také např. identitu, respektive sociální status zúčastněných, úroveň ohrožení daného stavu, potenciál šířit se atd. Existuje mnoho příkladů, jak stát násilně reaguje na zcela pokojné protesty, a je to úplně mimo kontrolu těch, kteří se tomu staví na odpor. Schopnost státu používat násilí je politická realita – toto hnutí má širokou podporu, a právě ta udělala víc proti zvůli policie než taktika vybraná demonstranty. Podpora lidí v ulicích, spíše než delegitimizace odporu, zajistí, aby byli v bezpečí.
6) Argument, že konfliktní demonstrace způsobují státní násilí, přesouvá vinu ze zodpovědných a těch, kteří by měli být hnáni k odpovědnosti (tj. ti, kteří aktivně a násilně potlačují hnutí), na ty, kteří v tomto případě bojují o přežití tváří v tvář intenzivnímu a každodennímu strukturálnímu násilí. Jinak řečeno, kdyby žena byla ve vztahu, kde je fyzicky týrána, a rozhodla se tomu jednoho dne postavit a její partner by ji zbil nebo zabil, odpovědnost za to by nenesla žena, ale její partner. Totéž platí i zde. Vinen je stát a bělošská nadřazenost, a ne ti, kteří se jim brání.
7) Agenti provokatéři, tajní fízlové a další státní agenti existují, ale to je mimo téma. Zdůrazňování této skutečnosti odvrací pozornost od důležitějších věcí. Pomáhá podporovat a propagovat konspirační teorie, které zastiňují agendu Afroameričanů, zakrývá jejich zkušenosti a činy a dává policii příliš mnoho kreditu a publicity. Jistě, státní agenti můžou podněcovat k násilí a možná někde nechat nějaké cihly jako střelivo a policie dělá úskoky a finty celou dobu. Na tom ale opravdu nezáleží, protože většina lidí házejících cihly a zapojujících se do jiných konfrontačních aktivit nepatří k policii. Policie nezačne nepokoje a rozhodně je neudržuje nebo v nich nepokračuje, to dělají lidé a mají k tomu dobré důvody.
8) V návaznosti na výše uvedené je nejen nepravdivé připisovat takovou činnost výlučně státním agentům, ale také je to škodlivé a potenciálně nebezpečné. Lidé si pak můžou myslet, že jen policajti dělají konfrontační nebo násilné věci, takže ti, kteří je dělají z vlastních důvodů, budou považováni za někoho, kdo pomáhá státu a jde proti hnutí. Pomáhá to udržovat narativ dobrého protestujícího vs. špatného protestujícího, ve kterém je jednání některých lidí považováno za inherentně legitimní a jiných za inherentně nelegitimní. Místo toho, aby se poskytoval prostor rozmanitosti taktik a přístupů a vytvářely se příležitosti pro budování koalic, solidární akce atd., vzniká nedůvěra a snáze i konflikty. Přesně to stát chce a je to jedna z jeho ústředních strategií (COINTELPRO je jen jedním dobře známým příkladem), jejichž prostřednictvím se snaží narušit, diskreditovat a jinak utlačovat. Stát nechce, aby byly nepokoje, ale aby lidé bojovali mezi sebou.
9) Kromě toho, připisování násilí výlučně státním složkám je ve skutečnosti nebezpečné a ohrožuje lidi nejméně dvěma dalšími způsoby. Může nastat situace, kdy protestující zaútočí na jiné protestující, protože se domnívají nebo předpokládají (nesprávně), že to jsou buď policisté, nebo pracují pro policii. Pokud se tedy zvěsti o tom, že policie podněcuje násilí a hází cihly, šíří, mohou být ti, kteří nejsou policisté a nepracují pro policii, ale rozhodnou se dělat takové věci, napadeni davem. Špatné identifikování a nařčení bez konkrétních důkazů může mít vážné následky.
10) Ve druhém případě, pokud se má za to, že kdokoli, kdo se věnuje určitým činnostem (ať už jde o státní agenty nebo ne), hnutí poškozuje, mohou se příliš horliví lidé chopit vedení a snažit se protest řídit, nebo dokonce kontrolovat ostatní protestující. V takových případech se „mírová policie“ může aktivně pokusit zastavit něčí činy (obvykle fyzickým omezením) nebo v nejhorším případě provést „občanské zatčení“ a předání policii (kde bude dotyčný pravděpodobně vystaven násilí). Nedávno kolovalo zvlášť hrozné video, ve kterém protestující rozbíjel beton ze silnice, asi aby ho hodil, když ho obklopila jiná skupina demonstrantů, zaklekla ho a dotáhla k nejbližším liniím těžkooděnců.
11) Boj za změnu je chaotický, komplikovaný, protichůdný a ano, někdy násilný. To platí v celé historii společenských hnutí dodnes. Násilí může být posilující, může vyvolat změnu a někdy lidé nemají jinou možnost – svět musí někdy shořet, aby na jeho místě bylo možné postavit něco nového, a je tak důležité respektovat autonomii Afroameričanů, kteří povstali. Boj může mít mnoho podob a zahrnuje obrovskou rozmanitost činností. Právě teď, místo spekulování nebo šíření fám, bychom se měli soustředit na to, jak se můžeme angažovat, pro co je dobré riskovat, a podporovat to, co se děje, ve skutečném, materiálním smyslu, a nejen na sociálních médiích (což způsobuje mnohem více škody než užitku).
Zdroj: facebook anarchistického infoshopu The Tower Hamilton