Cesta ven z klimatické krize existuje a nedávné povstání a železniční blokády v Kanadě nám ukazují směr.
Po sérii těžce ozbrojených policejních razií byli na začátku února Witsuwiteni a další domorodí aktivisté násilně vyhnáni ze svého území, aby uvolnili cestu plynovodu Coastal GasLink. Lidé z celé Kanady začali okamžitě vyjadřovat solidaritu blokádami ministerstev, dálnic, přístavů a železnice. Díky plnému zapojení dalších prvních národů, především Mohawků a Gitksanů, byla téměř celá železniční doprava v Kanadě ochromena. Blokády působí průmyslu škody v hodnotě miliard dolarů, rýsuje se velká národní krize a kabinet Justina Trudeaua se otřásá v základech.
Povstání přináší klimatickému hnutí velkou inspiraci. Zaprvé, militantní masové hnutí může velmi rychle narušit mocenský monopol, přestože se zdají být všechny naděje ztraceny. Dále, přímé akce, které působí vážné ekonomické škody, jsou největší zbraní sociálního hnutí. A zatřetí, nikdy v životě nevěřte politikům, ani když tvrdí, že podporují ochranu životního prostředí a suverenitu domorodců.
Nikdy to nevzdávej
Witsuwiteni bojují proti výstavbě plynovodu Coastal GasLink na svém území dlouhá léta, ale teprve video ukazující, jak policie zatýká matriarchy a míří útočnými puškami na domorodce, zažehlo povstání, ve které už nikdo nedoufal. Během jednoho týdne vyslala Trudeauova administrativa nejvyšší náměstky, aby vyjednávali s předáky Witsuwitenů. Zatímco se někteří obávali, že nedávné soudní rozhodnutí odpůrce plynovodu definitivně zlomí, vývoj posledních dnů přináší nové naděje – a ne pouze pro boj proti Coastal GasLink, ale také proti ropovodu Trans Mountain, který také nedávno schválil federální soud. Nikdo nemůže vědět, jak tyto boje dopadnou, ale akce posledních dnů jednoznačně ukazují sílu militantního masového hnutí, která je schopna změnit běh dějin.
Udeřit tam, kde je to bolí
Síla protestů spočívá v masové účasti a disruptivní taktice působící konkrétní ekonomické škody korporacím a vládě. Bojovní Mohawkové blokují železniční uzly v Ontariu, důležité pro obchod v celé zemi. Další blokády probíhají v Quebecu a Britské Kolumbii, došlo k uzavření přístavů a hlavního železničního mostu mezi Kanadou a Spojenými státy. Ministr pro záležitosti domorodců Marc Miller k protestům pro veřejnoprávní stanici CBC uvedl: „Bolí to celou Kanadu, ekonomika zpomaluje.“ Konzervativní komentátor Stephen LeDrew propadá zoufalství: „Tohle nejsou protesty, je to povstání.“ Demonstrace se rozšířily i do Spojených států a ve státě Washington dochází k solidárním blokádám železnice. Nikdy nebylo jasnější, že strategické přímé akce v masovém měřítku mohou stát srazit na kolena a přimět elity, aby poslouchaly.
Politici lžou
Zatímco pravicové strany chtějí, aby vláda použila proti protestujícím větší sílu, levice ani liberálové nejsou o moc lepší. Kandidáti, kteří šli do voleb jako ochránci životního prostředí a spojenci domorodců, nyní ve funkcích prosazují razie a policejní útoky proti lidem bránícím své území před projekty devastujícími celou planetu. Premiér a předseda Liberální strany Justin Trudeau je pod tlakem byznysmenů a korporátního tisku, aby byly uvolněny železniční tratě a ekonomika mohla znova fungovat. Plynovod obhajuje směšným argumentem. Tvrdí, že projekt bude financovat rozvoj zelené energie v zemi. Svolal mimořádné zasedání vlády, po němž vyjádřil touhu po „rychlém a mírovém“ řešení. Guvernér Britské Kolumbie John Horgan (sociální demokracie) se také vyslovil proti protestům, konkrétně proti aktivistům blokujícím zákonodárné shromáždění ve Victorii. Navzdory slibům v předvolebních kampaních nejsou politici spojenci sociálních hnutí. Budou vždy dělat to, co je pro ně politicky výhodné, a pouze hnutí může tento kalkul narušit.
Co dál?
Mladí lidé a domorodí obyvatelé bojující za budoucnost planety jsou skutečnými reprezentanty Kanady. Jak nedávno pro deník Globe and Mail prohlásil sedmnáctiletý aktivista Ojibwa Metis: „To, co bude zničeno, je naše budoucnost.“ Dalším krokem je obrátit tuto disruptivní taktiku v dlouhodobou stejně disruptivní sebeorganizaci. Právě teď pravděpodobně kanadská vláda zaujímá vyčkávací strategii a čeká, až demonstrace opadnou. Musíme ukázat, že máme silné hnutí, které nerezignuje, že budeme bojovat, dokud nebude plynovod zrušen, dokud nebude respektována autonomie domorodých lidí a dokud nezajistíme planetu, na které se dá žít. Je to jen na nás. Přišel náš čas. Řešení klimatické krize stojí před námi.
(Během psaní tohoto článku, který byl publikován 20. února 2020, Královská kanadská jízdní policie nabídla protestujícím stažení svých sil z půdy tradičně obývané Witsuwiteny, což byla podmínka pro vyjednávání o ukončení železničních blokád. Tohle není vítězství, ale důležitý krok, který ukazuje, že blokády donutily kanadský stát k ústupkům.)
Frank Ascaso a Arthur Pye z Black Rose Anarchist Federation / Federación Anarquista Rosa Negra