Přepis prosincového rozhovoru s anarchistou a Mapučem o antikapitalistické revoltě neprivilegovaných a utlačovaných.
Alannis: Jsme v regionu Bío-Bío a právě skončilo zdejší první anarchistické shromáždění. S kým mluvím?
Tadeo: (začíná se představovat v mapučtině, potom přechází do španělštiny) Jmenuji se Tadeo. Jsem z Chiguayante, ale v současnosti spolupracuji na okupaci a znovuzískání půdy v Melipeucu, asi 400 kilometrů jižně od Concepciónu. Naše organizace se jmenuje „Vida, Autonomía, Justicia y Libertad“ (Život, autonomie, spravedlnost a svoboda).
Melipeuco je na úpatí vulkánu Llaim, z hlavního města provincie Temuco směr Andy, je to blízko hranice, která rozděluje Ngulu Mapuče v Chile a Puel Mapuče v Argentině. Naše „organizace“ řeší spor s plantážníkem Garcíou, který si zabírá zdejší půdu, likviduje faunu a flóru a vysazuje borovice a eukalypty.
Když jsme si uvědomili rizika jeho počínání, začali jsme se organizovat, svolali jsme kamarády z různých regionů: Santiaga, Concepciónu, Temuca, Cunca a z našeho okolí. Jsou mezi námi lidé z Chile i ze zahraničí, Mapučové a další etnika. Naším cílem je ekologická obnova půdy. Takže v kontextu současné revolty a také v souvislosti s ročním výročím popravy Camila Catrillanca jsme se rozhodli obsadit půdu zabranou plantážníkem. Dokázali jsme zajistit efektivní dohled nad půdou, už měsíc rozhodujeme o tom, kdo na ni vstoupí a kdo ne. V oblasti bili už dříve Machi, šamani Mapučů, pět let tu okupovali půdu spolu s kamarády, kteří sem přišli hledat lék na své nemoci.
Alannis: Jaký má současná revolta dopad na vaše aktivity?
Tadeo: Stát obvykle soustředí represi do míst, která zrovna kolonizuje, do hlubokých lesů Araucania, což je pro nás západ země tradičně obývané Mapuči (Ngulu Mapu). Ale vzhledem k sociální revoltě je represe z venkova stažena do Temuca, Concepciónu, Los Ángeles a dalších velkých měst. Využili jsme situace k efektivnímu znovupřevzetí kontroly nad touto půdou, domovem našich předků, ale může to být také dvousečný meč, jelikož zde nežijí pouze Mapučové po vzoru svých předků, jsou tu i kolonisté, kteří jsou politicky napravo. A tito pravicoví kolonisté jsou v pohotovosti kvůli cizincům, kteří přicházejí z města. Začali jsme ale mluvit se zdejšími chilskými farmáři a farmáři jiných národností a snažíme se získat jejich podporu.
Alannis: Na plénu jsi pronesl moc hezká slova o okamžicích sdílení anarchistických myšlenek Mapuči a jak k tomu dospěli. Můžeš nám o tom něco říci?
Tadeo: Takže jeden z našich soudruhů je šaman (Machi). Narodil se na venkově a je zhruba stejně starý jako my, asi pětadvacet let. Chilský systém tě nenaučí být Machi, nenaučí tě této kultuře. Ale ty se narodíš jako Machi a začne se to skrze tebe projevovat: skrze tvé sny, onemocníš a začneš rozvíjet svou spiritualitu. Takže v tomto smyslu tento soudruh začal praktikovat horizontální principy, například žádat přírodu o povolení ke vstupu, protože pro nás mají lidé i příroda stejný význam.
Jednoho dne jsme pak zevlovali v tradiční mapučské chýši (ruka), kterou jsme postavili během okupace a začali jsme u ohně mluvit o anarchismu. Prostě jsme začali otázkou: „Co je anarchie?“ Což by byla společnost organizovaná bez státu, anebo: „Kdo jsou anarchisté?“ Jsou to lidé, kteří se organizují horizontálně, aby skoncovali s nespravedlností na světě, a chtějí odstranit soukromé vlastnictví půdy a bojují, aby všechny zdroje byly sdíleny všemi lidmi. Není to pouze evropská myšlenka anarchismu, která se rozšířila po celém světě a z akademického pohledu se můžeme lišit, ale člověk má praktiky, které jsou v podstatě anarchistické, jako třeba kosmovize Mapučů, to, jaké máme vztahy a jaký máme vztah k přírodě.
Alanis: Když už mluvíme o radosti, vždycky kladu tuhle otázku: Můžeš nám povědět o nejskvělejších věcech, které jsi za poslední dva měsíce viděl? Je důležité zmínit, že dnes je dvouměsíční výročí začátku sociální revolty, takže můžeš se s námi podělit o své vzpomínky na události, o kterých sis ještě nedávno myslel, že je nikdy nemůžeš zažít?
Tadeo: Takže někteří z nás na události pohlíží víc z generační perspektivy. V letech 2004 a 2005 jsem se účastnil prvního regionálního vzdoru. V roce 2005, když jme byli děcka opouštějící základku, asi čtrnáctiletá, vyhráli jsme boj za studentské slevy v dopravě. Později v roce 2011, když už jsme byli na univerzitě, bojovali jsme za bezplatné vzdělání pro všechny. Byla to ta samá generace. Takže dneska má naše generace dokončená studia a ocitla se ve světě bez práce, kvůli které studovala. Ve světě, kde 50 % absolventů univerzit nemůže najít práci. A vždycky jsme věděli, že něco bylo špatně, že všechno bylo špatně. A není to jen naše generace, také naši otcové a naše matky, dědové a babičky, strýcové a tety… všichni jsme věděli, že všechno bylo špatně.
Tohle všechno způsobilo řetězovou reakci, která propukla v ulicích. A jedna z mých nejskvělejších vzpomínek je, když jsem vyšplhal až úplně nahoru na semafory, abych zjistil, kolik lidí je na křižovatce před Justičním palácem. Ať jsem se podíval kterýmkoliv směrem, dav nikde nekončil. To bylo nádherný. A dělo se to asi dva týdny každý den! Byl to příběh lidí, kteří mají nutkání něco dělat. Lidí, kteří ještě možná nevědí, co chtějí, protože stát cenzuruje jakoukoliv vizi společnosti bez soukromého vlastnictví nebo bez státu. Ale ještě není všemu konec, jsme stále uprostřed chaosu vzpoury.
V Concepciónu na jednom kruháči byla picérka změněna na sociální centrum. Barák je prakticky v troskách v tom smyslu, že ho kolem dokola pokrývají graffiti. Během dne zde probíhají workshopy a koncerty. V jádru jde ale o místo, které ukazuje jiný způsob života, svobodný způsob života. Lidi, kteří mají práci, i ti, co ji nemají, revoltující lidi spolupracují v tomhle domě, který se stal pro revoltu velkým přínosem.
Taky minulý měsíc, když jsem byl v Melipeucu, věc, která mě například nejvíc dostala, „yanaconismo“, což je něco jako státotvorná domorodá instituce, stává se to, že vznikají takové věci, ale tentokrát se stalo něco nečekaného, místo aby se lidé od státu něčeho dožadovali, začali vystupovat proti němu.
Taky můj kamarád, který je tu s námi a pochází ze sousedství, skočil přímo před harvestor, aby mu zabránil vjet na půdu tradičně obývanou Mapuči. Konfrontoval plantážníka, urážel muže, kterému se všichni klaněli, nazýval ho parchantem, zkurvysynem a dlouhým seznamem dalších nadávek, vykopal ho odsud, nenechal ho, aby si nás koupil, aby otrávil naši mysl svými slovy a penězi. Tyhle okamžiky rebélie, revolty, mít kolem sebe všechny ty soudruhy konfrontující státní represi, kapitalistické plantážníky… tyhle okamžiky jsou k nezaplacení.
Alannis: Moc děkuji. Chceš ještě něco dodat?
Tadeo: Tohle přeroste z Pacifiku do Atlantiku, ze severu na jih, takže vydržte, zůstaňte ve střehu, protože dobré věci přicházejí, dobrý způsob života přichází.
Zdroj: https://crimethinc.com/podcasts/the-ex-worker/episodes/73
O revoltě v Chile jsme napsali:
https://www.afed.cz/text/7079/chile-socialni-boure-pokracuji
https://www.afed.cz/text/7057/chile-pokusna-laborator-neoliberalismu
O odboji Mapučů jsme napsali:
https://www.afed.cz/text/6788/chile-ukladna-korporatni-vrazda
https://www.afed.cz/text/6906/argentina-proti-represi-a-kriminalizaci-socialnich-protestu
https://www.afed.cz/text/6757/argentina-dalsi-policejni-vrazda
https://www.afed.cz/text/6771/argentina-bitva-o-duchod