Koncem loňského roku zemřel Bob Kavanagh, který byl známý nejen mezi anarchisty, ale také coby aktivní hudebník irské skinheadské scény.
Bob zemřel předčasně 23. prosince 2019. Lidé z jeho okolí na něj vzpomínají jako na skvělého přítele a obětavého a spolehlivého kamaráda.
Od roku 2005 se angažoval v kampani Shell to Sea, která bojovala proti záměrům ropného koncernu Shell a postavila venkovskou komunitu proti známému nadnárodnímu koncernu. Neváhal se kvůli tomu jako jeden z prvních aktivistů přestěhovat do oblasti Erris na severozápadě Irska, aby se mohl připojit k místní komunitě v jejím boji. Pamatují si ho tu jako odhodlaného bojovníka s ohromným smyslem pro humor. Coby zakládající člen solidárního tábora v Rossportu neúnavně spolupracoval na rozvoji zdola vedené kampaně vzdorující pobřežní rafinerii. I když kampaň nebyla úspěšná ve své snaze o zastavení projektu, způsobila koncernu Shell velké náklady a pravděpodobně zapříčinila, že pro ostatní společnosti zbyla v budoucnu mizivá pravděpodobnost realizovat podobné projekty.
Lidé, kteří v Irsku vedli úspěšnou kampaň proti frakování, vycházeli právě ze zkušeností aktivistů bojujících se společností Shell. Politické sítě vybudované v těch letech mohly být úspěšně mobilizovány i v jiných oblastech, naposledy třeba v pro-choice kampani.
Bob byl také odhodlaný a zásadový antifašista, který netoleroval rasismus nebo fašismus v jakékoli podobě, což dával najevo také ve své hudební produkci. Po svém angažmá v kampani Shell to Sea se přestěhoval do Corku a v roce 2008 se připojil k anarchistické organizaci Workers Solidarity Movement (WSM). Několik let byl aktivním členem místní skupiny a psal články pro Workers Solidarity, noviny WSM. Řadu let byl členem redakční rady. Pokud jde o anarchistické myšlenky, měl blízko k „class-struggle“ tradici. Byl člověkem, který žije svou politiku. V letech 2009 až 2012 se ve značné míře účastnil založení a provozu anarchistického knihkupectví Solidarity Books, které se nachází na Douglas Street v Corku. V roce 2011 pomáhal zakládat skupinu WSM v Galway. O rok později sice své členství v organizaci ukončil, nadále ale zůstal věrný anarchistickým myšlenkám a během dalších let se zapojil do řady kampaní, včetně úspěšného boje proti dani z vody.
Jednou z velkých lásek jeho života byla hudba. Hrál na kytaru, baskytaru, ale také na klarinet. Zajímalo ho vše od hardcore punku po jazz, jeho vášní ale bylo ska a Oi! Hrál v řadě kapel, například The Dogboy Conspiracy, Fuktifino, Riastradh, Only Fumes and Corpses, Section 4, Good Time Fun Boys nebo The Maori John Wayne. V posledních třech letech hrál s two-tone skinheads kapelou The Hacklers, s níž pravidelně cestoval po Evropě a právě dokončil nové album Another Round, a zároveň byl kytaristou a zpěvákem v Oi! partě The Jollars. Vedle toho se Bob snažil v Corku udržovat DIY kulturu a uspořádal tu koncert mnohým kapelám odjinud. Zacházel s lidmi tak, jak byste chtěli, aby se s vámi zacházelo. Jeho domem prošly spousty kapel, spousta punkerů a skinů. Vždy byli vřele přivítáni hrncem horkého jídla a vychlazeným pivem, místo na spaní se našlo pro každého.