PF 2019

Je za námi další rok, a tak je na místě bilancovat. Stalo se toho hodně, jeden by mohl mít pocit, že tempo, kterým svět uhání vstříc kapitalistické záhubě se neustále zrychluje. Rok 2018 nám přinesl mnoho výzev, ale i příležitostí.

Podpora Rojavě

Na začátku roku 2018, zaútočila turecká armáda, na pokyn diktátora Erdogana na autonomní oblast Rojavu, která se nachází v severní Sýrii a se kterou solidarizuje velké množství anarchistů a mnoho dalších svobodně smýšlejících lidí. Turecká armáda a Tureckem podporovaní džihádisté, ještě nedávno bojující v řadách tzv. Islámského státu, pod záminkou „boje proti terorismu“ anektovali kanton Afrín, který byl před invazí bezpečným domovem pro tisíce lidí, prchajících před válkou.

Na podporu Afrínu a Rojavy svolali pražští aktivisté demonstraci, které se zúčastnilo i mnoho Kurdů a Kurdek – měli jsme tak možnost navázat nová přátelství a strategické aliance. Na akci zazněl i projev pražské skupiny Anarchistické federace (AF). Další akce na podporu kurdského hnutí, pod příznačným názvem „Prolomit ticho“, proběhla v Praze 29. března. Tentokrát byla kritika mířena především na parlamentní politické strany, které Tureckou invazi jakožto téma téměř jednohlasně smetly z programu jednání. O útoku na jeden z nejprogresivnějších projektů dneška se nechtěly (chtělo by se dodat – nepřekvapivě) bavit ani strany papírově levicové a to ani ta „komunistická“. K tématu jsme vydali číslo nástěnných novin A3.

25. února na základě turecké žádosti zadržela policie spolupředsedu Sjednocené demokratické strany (PYD) Saliha Muslima. Nestává se často, že by anarchisté a anarchistky vystupovali na podporu politiků. Represím je ale nutné se postavit společně, a tak, ačkoliv nemusíme se strategií kurdské PYD vždy souhlasit, cítili jsme povinnost Saliha Muslima podpořit u soudu. Ten proběhl 27. února za početné účasti českých i německých Kurdů a před budovou Městského soudu v Praze, kde kromě vlajek v kurdských barvách vlála i vlajka černorudá. Soud nakonec skončil částečným vítězstvím a Salih Muslim byl propuštěn na „svobodu“ – řízení o extradici do Turecka, kde by kurdskému politikovi pravděpodobně hrozil drakonický trest za podporu „terorismu“ sice pokračovalo dál, díky byrokratickým zmatkům ale Salih Muslim mohl z České republiky vycestovat a tak je (alespoň prozatím) opět mimo spáry Tureckem ovlivňované „justice“.

Podpora ruským antifašistům

3. února se skupina antifašistů a antifašistek vydala k ruské ambasádě v Korunovační ulici v Praze, aby odsoudili represe a mučení, kterým je vystaveno ruské antifašistické a anarchistické hnutí. Situaci v “říši cara Putina” jsme celý rok sledovali a informovali o ní.

Další akce na podporu ruských anarchistů a antifašistů se uskutečnila 18. března, a to hned na dvou místech – v Praze, v režii AF-Praha, a v Brně, kde protest svolaly Prázdné trůny, kolektiv Sdruženy a další jednotlivci. Datum nebylo vybráno náhodně – v Rusku toho dne totiž probíhaly „potvrzovací“ volby, kterými Putin opět dodal svému autoritářskému režimu auru „demokracie“. Před pražskou volební urnou se diskutovalo, rozdávaly se materiály s informacemi o represích proti antifašistickému a anarchistickému hnutí a stejně jako v Brně se s kolemjdoucími (voliči) diskutovalo o anarchistických ideálech obecně.

Podpora squatingu

Jednou z mediálně nejvděčnějších akcí letošního roku se bezpochyby stalo (znovu)obsazení usedlosti Šatovka v Šáreckém údolí. Squaterky a squateři z Resurp Crew na střeše domu vydrželi pět dní a do české squaterské kroniky se tak zapsali novým rekordem v tzv. „vytrvalostním squatingu“– gratulujeme! I když se budovu nepodařilo udržet, děkujeme všem, kteří se obsazovačky zúčastnili nebo hrdiny a hrdinky na střeše podporovali, za zčeření hladiny tuzemských aktivistických vod. Narušovat premisu nedotknutelnosti soukromého (či v tomto případě městskou částí „spravovaného“) vlastnictví má smysl vždy a těšíme se na další podobné akce.

O svoje přežití – zatím úspěšně – bojuje také Klinika. Akce, které v tomto autonomním centru proběhly by vydaly na samostatný článek. Desítky koncertů, přednášek, divadelních vystoupení, brigád i obyčejných líných večerů v kruhu podobně smýšlejících lidí – to všechno byla letos tak jako předchozí čtyři roky Klinika. Ve vánoční době dorazila i smutná zpráva, že se současný majitel objektu, Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), rozhodl přikročit k vyklizení (ačkoliv mu to žádný soud nepřikazoval a vyjednávání o osudu budovy, která pro SŽDC žádnou hodnotu nemá, probíhalo nadějně). Kolektiv autonomního sociálního centra Klinika tak na ráno 10. ledna 2019 svolává protestní snídani. Klinika těch „konců“ už přežila mnoho, nepropadejme tedy pesimismu. Zabalte si spacák a termosku a desátého ledna se uvidíme na Klinice (možná se doslova uvidíme „na klinice“). Spousta z nás si za ty čtyři roky už Žižkov bez tohoto projektu a lidí, kteří se okolo něj točí, neumí představit. Udělejme tedy něco – cokoliv – pro to, aby Klinika oslavila i páté narozeniny.

Podpora boji za klimatickou spravedlnost

Naději do dalších let nám dal druhý ročník Klimakempu, který opět proběhl v mosteckém uhelném revíru. Několik set lidí se zde zúčastnilo přímé akce a na několik hodin z provozu vyřadili hnědouhelný důl Bílina. Z průběhu akce jsme sepsali reportáž a naši členové a členky se stejně tak jako minulý rok akce aktivně účastnili. Toho si ostatně všimlo i ministerstvo vnitra, které ve své čtvrtletní zprávě o extremismu varuje před propojením environmentálních protestů a anarchistického hnutí. Můžeme slíbit, že do ekologických protestů a přímých akcí se budeme zapojovat čím dál tím víc. Nejde však o oportunismus – v době, kdy nám zbývá posledních pár let na zastavení fatální produkce skleníkových plynů, která si už dnes vybírá svojí daň, zkrátka nemáme na výběr. Účast na akcích za záchranu planety se v časech hrozící celosvětové ekologické katastrofy, která – i dle závěrů Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) – může mít na svědomí miliony obětí, stává povinností, bez ohledu na anarchistické přesvědčení. Je ovšem pravda, že formát přímých akcí, který je ekologickému hnutí čím dál tím více vlastní, je nám sympatický a vidíme v něm naději nejen pro úspěšné zastavení změn klimatu, ale i zárodek budoucí společnosti, nebo hnutí, které by k ní mohlo vést.

U hambachského lesa proběhl, i za účasti členů a členek AF, další ročník Ende Gelände – předobrazu českého Klimakempu – a zúčastnilo se ho o několik tisíc lidí více, než minulý rok. Kácení hambachského lesa se podařilo zastavit, a to za použití mnoha různých taktik, které ale dohromady tvořily pestrou paletu odporu, která ve výsledku vedla k úspěchu. Při policejním zákroku proti aktivistům po nešťastném pádu v hambachském lese zemřel novinář a aktivista Steffen – čest jeho památce.

a další a další

Samozřejmě, že výše uvedený výčet událostí není ani zdaleka kompletní. Stačí se podívat „Kvartálů“ dvou letos vydaných čísel revue Existence. Proběhlo mnoho akcí. Tak jenom ve zkratce: konal se anarchistický festival knihy, Nakladatelství AF při této příležitosti vydalo hned několik nových publikací. Vznikla nová radikálně levicová skupina Kolektiv 115, která zorganizovala dvě, z našeho pohledu velice úspěšné, konceptem u nás neokoukané akce – kemp za právo na město #VzpurnaPraha a koncert proti SPD. Při tureckém útoku na oblast Afrín padla britská anarchistka Helen Qerecox (Anna Campbell) – vzpomínat znamená bojovat – je naší povinností udělat všechno pro to, aby její oběť nebyla zbytečná. Na konci roku 2018 došlo ke zformování Výboru na obranu revoluce v Rojavě, ve kterém se angažuje i Anarchistická federace – při jedné z prvních akcí členové a členky jedné z afinitních skupin naházeli dýmovnice v barvách Rojavy před vchod budovy, patřící tureckému velvyslanectví v ČR. Doufejme, že jde o začátek nového hnutí, které dokáže překonat vzájemné názorové neshody a postavit se efektivně na obranu našich kurdských soudruhů a soudružek.

Vstříc do nového roku

A s jakým výhledem vstupujeme do roku 2019? Populistické a autoritářské tendence nabírají na síle po celém světě. Ať už parlamentní, nebo neparlamentní levice není schopná nabídnout rozumnou a uvěřitelnou alternativu. Staré politické dělení a protestní kultura je v troskách, jak nám ukázalo hnutí Žlutých vest, které se prohnalo na konci roku 2018 Francií. Budeme nadále čelit zhoršující se ekologické krizi. Pro anarchistické hnutí jde ovšem o příležitost a výzvu. Příležitost ukázat, že model samosprávné společnosti, který hlásáme je udržitelný a možný. Budeme muset hledat nové cesty, naučit se využívat nové technologie a komunikační metody. Anarchistické hnutí by mělo být to nejprogresivnější z progresivních – pojďme tedy dokázat, že tomu tak je. Přemýšlejme strategicky a organizujme se mezinárodně.

Do nového roku Anarchistická federace přeje všem anarchistům, anarchistkám, našim kamarádům a kamarádkám z ostatních spřátelených skupin a všem lidem svobodné vůle, všechno nejlepší a mnoho zdaru v boji za spravedlivější svět.

 

Pokud se do činnosti Anarchistické federace chceš zapojit, napiš nám!