Černorudý skaut č. 1

Začátkem léta 2018 se objevila v rámci anarchistického hnutí nová iniciativa Černorudí skauti a netrvalo dlouho a světlo světa spatřilo také první číslo časopisu Černorudý skaut. Ten hned na úvod vysvětluje, o co jde: „Černorudí skauti je nezávislé hnutí sdružující chlapce i dívky, muže i ženy každého věku se zájmem o levicově orientovaný neautoritářský skauting – výchovné hnutí inspirované myšlenkami Ernesta Thompsona Setona a Francesca Ferrera. Inspiraci nacházíme ve svobodném a nesvázaném trampství.“ A dál popisuje, co je praktickým obsahem, cílem a inspirací iniciativy. Trochu více se dočtete v rozhovoru s jedním z iniciátorů – jaký je rozdíl oproti českému Junáku; jaké jsou vyhlídky; jak je možné se zapojit a seznámit s ostatními; jak pracovat s dětmi atd. V samostatném článku se pak dozvíte, zda mají černorudí skauti nějaký stejnokroj. Jestli hádáte, že je to protimluv, hádáte správně. Je zde jednoznačně vyjádřena „nechuť k vojenským uniformám a rozdělování na podřízené a nadřízené“, navíc uniformy „potírají individualitu jednotlivce“. Kdo chce, může si uvázat černo-rudý šátek. To už je na každém.

Už první číslo dává znát, jaké budou pravděpodobně tematické okruhy těch následujících, i když zatím texty nejsou nijak zvlášť uspořádaně řazeny. V první řadě jsou to popisy zážitků ze společných výletů. Tentokrát nás zavedou do okolí železnohorské vesničky Licoměřice na výpravu za odkazem zdejších partyzánů. A dozvíte se také, jaká atmosféra panovala na prvním táborovém setkání černo-rudých skautů v Brdech. Zaujmou zejména tím, že jde o společné výlety dospělých a dětí. Vedle toho se ve velmi stručném shrnutí rozhlédnete po osadách Kokořínska.

Dalším okruhem jsou praktické rady, které otvírá filozofující zamyšlení „Čundr jako cesta“, jehož autor se vyznává ze svého vztahu k putování krajinou, které mu umožňuje uklidnit a tříbit myšlenky a otvírat se pocitům. Zároveň takové putování nutí minimalizovat potřeby a získat vztah k vybavení, které je umožňuje naplňovat. A když už jsme u toho vybavení, neuškodí pár doporučení pro začínající trampy, jak se sbalit na čundr bez toho, abyste museli vydávat tisíce za outdoorové zboží. Naučíte se, jak rozdělat oheň, jak s ním nakládat a také jak ho po sobě uklidit. Samostatný text radí, jaký materiál je nejvhodnější coby troud pro rozdělání ohně. Pro pokročilejší tu pak je pár tipů, jak ošálit policejní drony.

Poznávání přírody není od věci, zejména pokud můžeme obohatit svůj kotlík dobrot, které se vaří nad ohněm. A tak se prosím seznamte: česnek viniční a slunečnice topinambur. Ze zvířecí říše se něco dozvíte o vlku obecném (který je i na obálce časopisu a ve znaku Černorudých skautů) a jeho rozšíření v Česku v posledních letech.

Rubrika „Černé křidélko“ je naplněna aforismy, anekdotami, poezií a bajkou o vlku a psu s jasným poselstvím. Trochu té teorie zastane překlad textu Janet Biehl „Teze o sociální a hlubinné ekologii“. Jednu z forem anarchistického aktivismu představí povídání o Food not Bombs a za zmínku stojí i neobvyklý report z festivalu v Bečově nad Teplou, který se vůbec nevěnuje programu, nýbrž nakládání s vodou.

Rozhodně jde o příjemné čtení do vlaku cestou na čundr. Do podoby dalších čísel se může zapojit každý, kdo o to má zájem. Nezbývá než držet palce, aby se časopis i samotná iniciativa rozjely a dále rostly.

 

Černorudý skaut č. 1. 32 stran A5. Pište si na skaut[a]riseup.net.