Překlad textu o zkušenostech s komunikačním konceptem v revolučních podmínkách kurdské Rojavy
V existujících společenských strukturách diktovaných kapitalistickou modernitou je velice vzácné najít způsoby, kterými bychom mohli vést otevřenou a upřímnou diskusi. Ať už na pracovišti, ve škole, nebo i mezi kamarády a rodinou, jsme omezováni sociálními konstrukty, které potlačují naši schopnost vyjádřit vlastní postoje, vyslechnout ty cizí a zapojit se do smysluplné, konstruktivní debaty.
Koncept konstruktivní kritiky je pro spoustu lidí velkou výzvou. Hodně lidí má problém s přijímáním kritiky. Možná je tomu tak kvůli narcismu a egoismu, který je podporován soutěživou a individualistickou podstatou kapitalistické společnosti. Každopádně já sám považuji za nejtěžší část konstruktivní kritiky samotný akt kritizování. Strach z konfliktu nebo odmítnutí může paralyzovat. Vyvstává pak velká otázka, proč kritika evokuje strach?
Možná je problém, že nemáme kulturu konstruktivní kritiky. Kapitalistická modernita nepodporuje rovnost nebo vzájemnou důvěru. Rozděluje nás a nutí nás do hypersoutěživé kultury, která je postavená na podvádění sama sebe i všech ostatních a přetvařování se. V tomto systému není kritika považována za prostředek, kterým je možné zlepšit sebe a ostatní, ale je vnímána jako prostředek určený k útočení a ničení konkurence, našich nepřátel, ostatních lidí.
Může být složité představit si, že existuje alternativa. Pro velké množství lidí je kapitalistický systém tak všeobjímající a utlačující, že se změna může zdát nemožná. Soutěživost a nedůvěra ve společnosti je tak velká, že si lidé často můžou myslet, že důvěra vůči ostatním lidem by je pouze vystavila bezprostřednímu útoku. Osobně jsem měl předtím, než jsem přijel do Rojavy, stejné pocity.
Jedním z prvních revolučních konceptů, do kterých jsem byl uveden po příjezdu do Rojavy, byl Hevaltî a Tekmîl.
Tekmîl lze přeložit zhruba jako „podání zprávy“ (anglicky report, pozn. překl.). To asi může znít poměrně nezáživně, lepší definice by byla „revoluční konstruktivní kritika“. Tekmîl obvykle následuje po čemkoliv, jako je např. provedená vojenská operace, trénink, civilní projekt nebo běžný denní úkol. Takové sezení může kdykoliv svolat kdokoliv z civilních nebo vojenských struktur v Rojavě.
Struktura Tekmîl je založena na udílení a přijímání kritiky a sebekritiky. Tento proces je založený na Hevaltî. Hevaltî lze přeložit jako kamarádství nebo soudružství. Je to myšlenka, která říká, že společně pracujeme, pomáháme si, sdílíme všechno hmatatelné i nehmatatelné ne proto, že očekáváme něco nazpět, ale zkrátka proto, že jsme soudruzi/soudružky, že jsme lidské bytosti, bojujeme a prožíváme život společně, sdílíme stejný cíl snahy zvyšovat náš společný blahobyt. Je to myšlenka, která říká, že si můžeme věřit a že se nemusíme bát postranních záměrů ostatních.
Upevňováním kultury Hevaltî jako základu revolučního života vytváříme alternativní prostředí a společnost příznivou pro konstruktivní kritiku a prostředky, kterými můžeme společně zlepšovat sami sebe i kolektiv. Toto je pro Tekmîl životně důležité, protože nám to umožňuje s respektem k ostatním předávat kritiku, a co je důležitější, přijímat ji, zpracovat a adresovat kritiku efektivně, oproštěně od vlastního ega, strachu, nedůvěry nebo konfliktu.
Aby se předcházelo odvádění od tématu nebo polemizování, je formát Tekmîl nastavený tak, aby každý jeho účastník nebo účastnice dostal prostor k udílení kritiky a sebekritiky bez reakcí ostatních. Každý by měl mluvit pouze jednou a kritika mířená na stejnou věc by se během Tekmîl neměla opakovat, aby jednotlivec neměl pocit, že se na něj skupina zaměřila a útočí na něj. Tento formát upevňuje efektivnější, disciplinované a profesionální způsoby, jakými může každý účastník přispět. Kromě toho zmírňuje strach z konfliktu, který často může někomu bránit ve vyjádření vlastních pocitů.
Na konci Tekmîl je každému dána možnost říct své návrhy, ať už jde o vylepšení, projekty, které by se měly realizovat, apod.
Myšlenka Tekmîl nejenže vytváří bezpečné prostředí pro konstruktivní kritiku a umožňuje nám společně pracovat na zlepšování nás samotných, ale zároveň slouží jako prostředek, kterým můžeme povzbudit zodpovědnost a zabránit stagnaci. Má kořeny v aspektech filozofie demokratického konfederalismu, který zdůrazňuje pokoru, otevřenou mysl a pokrok ve všech směrech revolučního života.
Philip Argeș O’Keeffe
Zdroj:
Tekmîl: Creating a Culture of Constructive Criticism
Pokud chcete vědět o Tekmîl více, navštivte 18. 11. v Praze nebo 21. 11. v Brně přednášku Rojava: Revoluční perspektiva a inspirace praxí.