Logo kampaně Good Night White Pride ožilo při plzeňském koncertu kapely Napalm Death.
Málokterý fanoušek punk-rocku, hardcoru či metalu by neznal grindcoreovou legendu Napalm Death, jejíž počátky sahají do Anglie raných 80. let. Nejsou známí jen extrémním hudebním projevem, ale i politickým poselstvím, které vkládají do svých skladeb a neváhají ho tlumočit mezi jednotlivými písněmi při svých vystoupeních.
Pro mnohé tak bylo radostnou zvěstí, že začátkem roku kapela navštíví v rámci svého tour hned několik československých měst. Jednou ze zastávek se stala v neděli 18. února také Plzeň. V Šeříkovce bylo ten večer podle očekávání plno, ale naštěstí ne přerváno. U distra Napalm Death byl největší zájem o mikiny s jejich starým motivem odkazujícím k písni „Nazi Punks Fuck Off“ a velkým přeškrtlým hákáčem. Nejde jen o odkaz ke kalifornským Dead Kennedys, od nichž píseň převzali, ale především o sdělení, že rasisti a fašisti nemají v otevřených a svobodomyslných subkulturách co pohledávat.
I tak ale bylo mezi návštěvníky k vidění několik jedinců navlečených v hadrech od firmy Thor Steinar, která byla velkým obchodním úspěchem německých neonacistů. Následný podíl saúdskoarabského kapitálu na této značce se mohl zdát kontroverzní, ale jen do té doby, než si uvědomíme, že náckům prachy nesmrdí a povaha režimu, který si přejí, není od toho, jenž panuje v Saúdské Arábii, příliš vzdálená. Proč lidi v takových hadrech přijdou na kapelu s jasně antifašistickou profilací, je záhadou. Neznalost? Ignorance? Provokace? Duševní nedostatečnost?
Zahrály dvě předkapely a po chvíli čekání to rozjely hvězdy večera. Sypaly jeden vál za druhým. Většina postaršího osazenstva jen poslouchala a před pódiem pulzoval živý kotel. V druhé půlce produkce však byla nálada ze skvělého hudebního zážitku na chvíli narušena. Ke skupině holohlavých věšáků na Steinary přibyl jejich soukmenovec, jenž měl možná dva metry a evidentně se cítil v ráži. Po chvíli naběhl do kotle a začal záměrně agresivně a bezohledně vrážet jak do tančících, tak do kolem stojících lidí. Několik jeho kumpánů ho následovalo. Lidi nejdřív nechápali, ale když viděli, kdo že si to tam pro sebe uzurpuje takhle stupidním způsobem prostor, dali si 8 a 8 dohromady. Po písničce se plešatci plácají po ramenou, jeden zkouší skandovat „Antifa Fuck Off“. Je vidět, že lidé v kotli, kteří se přišli především pobavit, jsou nasraní a zároveň trochu nejistí. Přece jen parta plešek vypadá opticky dost nepříjemně a pustit se do nich sám by nemuselo dopadnout dobře.
Přichází další song a náckové posilnění předešlým úspěchem a pocitem moci, že skoro dokázali „rozbít“ kotel před pódiem, se s chutí pouští do načatého díla. Dvoumetrová opice naráží do několika lidí. Asi tak pátý v řadě ale kontruje a je to tady – árijská sláva končí stejně rychle, jak začala. Za chvíli už se opičák válí na zemi a frustrace z přítomnosti takových debilů se uvolňuje v bezpočtu kopaček. Soukmenovci padlého hrdiny se rychle stahují a ponechávají ho jeho osudu. Po krátké thajské masáži je jim dovoleno si ho převzít a jasně řečeno, aby se už nevraceli.
Zpěvák kapely se vyslovuje proti násilí, ale po stručném vysvětlení „no nazis – no violence“ je mu zjevně jasné, jaký problém se musel vyřešit. Kotel radostně tepe opět svým tempem a krátce nato přichází oblíbený hit. Zpěvákovi stačí zvolat „nazi punks“, aby se mu sborově vrátilo „fuck off“, z kterého je cítit, že nejde jen o text písně, ale o prožívanou potřebu nenechat si zabírat prostor zahnědlými sráči.
„Good night white pride“ není jen heslo, ale princip, jak si nenechat zasrat své subkultury rasistickou špínou. Náckům evidentně chybí jakýkoliv pocit hrdosti, když se snaží dostat na koncerty kapel, které je otevřeně nesnáší. A je dobře, když z takového koncertu odejdou se staženými ocasy.