Pražští anarchoqueers vyjádřili solidaritu s obětí policie Scout Schulz.
V sobotu šestnáctého září policie zastřelila v kampusu univerzity Virginia Tech v Georgii ve Spojených státech člověka. Byl jím Scout Schultz – osoba, která policii zavolala. Na videu natočeném náhodným přihlížejícím je vidět, jak se Scout těsně před střelbou k policii přibližuje a křičí „zastřelte mě!“. Policisté Scout vyzývají k odhození „zbraně“, kterou se zpětně ukazuje být obyčejný multinástroj. Ten měl být hlavním důvodem toho, proč policie Scout jednou ranou do srdce zabila – a to přesto, že multinástroj byl zavřený a rozhodně se tedy nejednalo o nůž, jak zpětně tvrdila některá média.
Později vyšlo najevo, že velmi pravděpodobně došlo k tomu, co někteří komentátoři popsali jako „sebevraždu policií“. Scout byl totiž člověk, co delší dobu trpěl depresemi a sebevražednými myšlenkami. Kromě toho i člověk, co se otevřeně hlásil ke své nebinaritě (tj. k tomu, že nespadá do škatulky „muž“ ani „žena“) a podílel se na řadě anarchistických a queer aktivit. Tedy někdo, kdo moc dobře věděl, že nechvalně proslulá americká policie střílící na všechno, co se hýbe (pokud to tedy není bílý muž), nebude mít žádný problém posloužit jako nástroj k sebevraždě.
Na policii se okamžitě snesla kritika. Proč jejím příslušníkům nedošlo, že je na celé situaci něco špatně? Proč si ani zblízka nevšimli, že to, co má Scout v ruce, není nůž? Proč stříleli a nepoužili třeba taser? To vše v americkém kontextu, kde queer lidé jako Scout čelí neustálému smrtelnému nebezpečí ze strany různých bigotů i státních orgánů. Především tmavé transgender ženy jsou ve Spojených státech vražděny takřka neustále – jen v samotné Georgii se mluví o čtyřech vraždách od začátku roku 2017.
Není tedy divu, že se smuteční průvod o dva dny později změnil v menší riot, když účastníky akce začala obtěžovat policie. Té přátelé a soudruzi Scout vytloukli okna u aut a jedno dokonce zapálili. V nastalém střetu bylo zraněno několik lidí na obou stranách – k tomu policie tři demonstranty zatkla a nyní jim hrozí drakonické tresty.
Dění sledovali i čeští queer antiautoritáři sdružení ve skupině QAS a rychle se shodli, že uspořádají pietní akci. Od původního plánu spojit pietu s nevázaným DIY karnevalem ovšem z pochopitelných důvodů sešlo a akce se tak přesunula na plácek Pod Slovany v blízkosti souběžně konaného feministického Kongresu žen.
V jedenáct dopoledne se tak sešlo sedm lidí, aby si v komorní atmosféře Scout Schultz připomenulo. Sešlost to byla sice malá, ale zato internacionální – dorazila totiž i queer aktivistka Taylor ze Spojených států působící ve stejné komunitě jako Scout. Ta krátce promluvila o situaci v USA, kde v posledních měsících eskaluje napětí mezi antifašisty a nácky z „alt-right“, zatímco stále pokračuje stigmatizace a zabíjení queer lidí. Kromě toho neskrývala dojetí z toho, že se tak daleko od Georgie koná pietní akce za Scout.
Smrt Scout nebyla náhoda a rozhodně nešlo „jen“ o osobní problémy. Je dlouhodobě statisticky zřejmé, že queers napříč světem čelí v důsledku izolace, odmítání rodinou a šikaně mnohem vyššímu riziku rozličných duševních poruch, depresí a sebevražedných sklonů. Nemusí přitom zdaleka žít jen v klerofašistických zemích typu Saúdské Arábie – patriarchát a toxická maskulinita stále vládne i v „liberálních a tolerantních“ společnostech.
Jako obrana proti queerfobnímu světu se potom jeví především sebeorganizace a vytváření komunitních a podpůrných skupin. Ty by měly dávat lidem možnost postavit se solidaritou proti útlaku a nenechat se navzdory všemu zatlačit do kouta, ale naopak sebrat společně sílu k životu i boji.