Report z pátečního rozehřívacího kola 5. anarchistického knižního festivalu
Jelikož už jsme se rok nemohli dočkat dalšího anarchistického bookfairu, přivítali jsme zprávu, že hlavnímu sobotnímu programu bude předcházet warm up. Ten pořádala Černá kniha na Klinice. A jelikož se nemá nic začínat s prázdným žaludkem, nejprve jsme rozehřáli své útroby veganským thajským kari s kokosovým mlékem. Vonělo zvláštně, ale chutnalo moc dobře.
Před sedmou hodinou večerní se ujal slova náš vzácný host, Mikolaj Dědok, anarchista, který prožil pět let v běloruském vězení. O kauze běloruských anarchistů jsme již mnohokrát informovali, proto jsme byli rádi, když se nám povedlo jejich zkušenosti přenést do našeho prostředí také formou přímého setkání. Vedle článků v anarchistické revue Existence a na webu afed.cz jsme v minulosti vydali společně s Antifašistickou akcí knihu Jedu do Magadanu dalšího z vězněných anarchistů Igora Oliněviče.
Mikolaj si na páteční večer připravil povídání o vězeňském systému v Bělorusku, který měl tu možnost nedobrovolně sledovat přímo zevnitř. Na úvod zmínil okolnosti svého případu, který se odehrával na pozadí manifestačních útoků na symboly státu a kapitálu, jimž se dostalo pozornosti médií, především v souvislosti s útokem na ruskou ambasádu. Po zatčení řady lidí došlo k obvinění pěti anarchistických aktivistů. Na jejich odsouzení měla vliv zrada několika bývalých kamarádů, kteří se tak vyhnuli hrozbě letitých trestů.
Představil systém běloruského vězeňství od předběžné vazby, která může trvat až 10 dní, přes vyšetřovací vazbu, kde vás mohou držet až dva roky, po trestní kolonie, jež vás čekají po odsouzení. Zde je život vězňů řízen do posledního detailu tak, že vlastně nejde všechna nařízení dodržet, ani když se snažíte sebevíc. Poté popsal systém neformální vězeňské hierarchie, která v téměř nezměněné podobě trvá již od 30. let. Představil nejvyšší kastu mafiánů a tzv. kozlů, kteří si odpykávají dlouhé tresty a fungují jako práskači. Většina vězňů patří mezi tzv. mužiky a spodních 3 až 5 procent vězněných tvoří kasta nedotýkatelných. Ti dělají ty nejhorší práce, může je kdokoli kdykoli napadnout a polovina případů sebevražd je právě mezi nimi. Vyprávěl o podmínkách samotky, v níž vás mohou držet až deset dní. Neoficiálně to může být i více. Mikolaj osobně potkal vězně, který byl na samotce přes 100 dní. Zákon umožňuje prodlužovat trest za porušování předpisů, což je věc, které se ani nemusíte dopustit, aby jste za ni byli trestáni. Mikolaj si tak ke čtyřem letům trestu odseděl ještě rok navíc.
Následovaly otázky, které směřovaly na Mikolajovy osobní zkušenosti. V odpovědi popsal nutnost hledat vlastní míru přizpůsobení se hierarchii a zachování vlastního já. Musíte si dávat pozor na „přátele“, kteří jsou z 90 procent práskači nebo vás chtějí nějak zneužít. I tak lze ve vězení navázat přátelské kontakty. Další dotaz byl na podporu zvenku. Ta byla pro Mikolaje velkým povzbuzením a díky ní si uvědomoval, jaké má štěstí oproti jiným spoluvězňům.
Po zaslouženém potlesku pokračoval program promítáním krátkého klipu na téma přímé akce, o jejích různých podobách, významech a podstatě. Pak následoval půlhodinový dokument na téma antifašismu provázený diskusí.
Pokud jste se nesetkali s Mikolajem v pátek, můžete to napravit v sobotu. Mikolaj se svým neutuchajícím zápalem bude spolu s naším kamarádem Maxem Ščurem povídat o zapojení běloruských anarchistů a anarchistek do protestů proti Lukašenkově diktatuře. Dorazte tedy v sobotu 13. května na Kliniku, kde ve 12.00 zahájí další představení běloruských zkušeností přednáškový program bookfairu.