Nakladatelství AF vydalo k výročí Španělské občanské války tematickou kapesní brožuru.
U příležitosti 80. výročí začátku Španělské občanské války jsme připravili několik textů, které se k této krátké, ale pro anarchisty důležité epizodě vracejí. Z historického hlediska šlo o jeden z nejrozsáhlejších anarchistických pokusů o realizaci myšlenek svobody a samosprávy. Pokus, který byl nakonec, stejně jako kdekoliv jinde, zvenčí násilím potlačen a utopen v krvi.
Není tedy divu, že právě sociální revoluce ve Španělsku přitahovala svého času (druhá polovina 90. let minulého století) takovou pozornost anarchistického hnutí v Česku. Byl to pro nás tehdy pevný bod, ke kterému jsme se mohli vztahovat hned z několika důvodů. Ten nejdůležitější byl argumentační. Španělsko 30. let jsme mohli vystřelit, kdykoliv nám někdo předhazoval utopičnost anarchistických myšlenek. Důvod historický spočíval v uvědomování si a ukotvování bohaté historie mezinárodního anarchistického hnutí, a španělská revoluce prostě byla jedním z jeho nejvýraznějších milníků. S tím souvisel moment inspirační. Tehdejší revoluční vzmach, i když vzdálený desítky let, byl pro mnohé z nás utvrzením, že naše směřování je správné, jen vnější podmínky mu nepřejí – vždyť koalice sil stojící v cestě kolektivní i individuální emancipaci, natož pak sociální spravedlnosti a rovnosti je široká. A v neposlední řadě hrál svou roli v našem zaujetí španělskou revolucí prvek estetický: černo-rudé šátky a čepičky, zdvižené pěsti, barikády v ulicích Barcelony, ozbrojené ženy po boku svých soudruhů…
O španělských letech 1936–1939 jsme vydávali překlady v anarchistických časopisech, světlo světa spatřily i rozsáhlejší publikace zabývající se konkrétními aspekty role anarchistů během Španělské občanské války. Nebránili jsme se ani kritickým poznámkám, které však většinou zastínil obdiv k našim ideovým předchůdcům.
Nejenže bojovali v první linii proti fašismu, zatímco v týlu jim zákeřně vráželi kudlu do zad bolševici společně s těmi, kteří si přáli zachování buržoazních pořádků, ale zároveň budovali novou společnost. Jak píše Deirdre Hogan v této brožuře: „Navzdory limitům průmyslové revoluce ve Španělsku bylo jasně prokázáno, že jsou pracující schopni provozovat továrny, dílny a veřejné služby bez diktátu šéfů a manažerů. Dokázalo se, že anarchistické metody organizace s rozhodováním zdola mohou efektivně fungovat i ve velkém měřítku, včetně koordinace tisíců dělníků napříč mnoha různými městy. Revoluce nám také umožnila spatřit tvořivé a konstruktivní schopnosti obyčejných lidí, kteří získají kontrolu nad svými životy.“
Vedle textu Hogana o průmyslové kolektivizaci během španělské revoluce a úskalích, na které narážela, zde najdete příspěvek od německého anarchosyndikalisty Augustina Souchyho, který nás vrátí ještě před zlomový červenec 1936, aby na dílčích událostech doložil, že vzepětí proti fašistickému puči a zahájení radikálních sociálních změn nepřišlo zničehonic, ale navazovalo na dlouhé roky sociálních bojů, stávek a povstání, a zejména na dlouhodobé budování politických a odborových anarchistických organizací. Skotský anarchista Stuart Christie, který je znám zejména svým neúspěšným pokusem odstranit v 60. letech generála Franca ze světa, přibližuje poněkud tragickou roli mezinárodních brigád ve Španělsku. A na závěr ruský anarchista Vadim Damier glosuje rozpory mezi mýty o anarchistech, které často šíří titulovaní historikové, a archivními dokumenty, které vypovídají o něčem jiném – o odhodlání řadových členů CNT pustit se do sociální revoluce a přetvoření Iberského poloostrova ve svobodné a samosprávné území bez útlaku státu, církve, armády, kapitálu i ústředních výborů komunistických stran řízených z Moskvy.
To, že se dnes věnujeme aktuálnějším otázkám a inspiracím, ještě neznamená, že části našich srdcí netlučou v Barceloně či v kopcích Asturie.
Nakladatelství AF. 56 stran A6, 30 Kč.