U plotů s ostnatým drátem

V sobotu 5. prosince se sešlo v Libyni na Lounsku asi osmdesát antifašistů a antifašistek na protestu proti detenci uprchlíků. Odtud se vydali na pochod přímo k detenčnímu centru v nedalekých Drahonicích.

Po druhé hodině dorazila asi padesátka aktivistů autobusem do Libyně, kde akce začínala. Další antifašisté již čekali na místě. Z Libyně se vydal na cestu hlasitý průvod s transparenty a vlajkami, který tentokrát nedoprovázel soundsystém, ale koňský povoz vezoucí kapelu. Ta průvod po celou dobu dost netradičním způsobem oživovala písněmi, mimo jiné v jejich podání zaznělo třeba Bella Ciao.

U detenčního centra, kam jsme po krátkém pochodu za skandování hesel jako „Detence – demence – dejte tam radši Chovance“, „Nikdo není ilegální“ nebo „We are here and we will fight – Freedom of movement is everybody´s right!“ došli, na nás už čekalo několik policejních aut a skupinka těžkooděnců.

Nejprve jsme se shromáždili na vymezeném úseku před vchodem do detenčního centra, ale po chvíli jsme se i přes lehký odpor policie přesunuli na silnici, odkud bylo vidět do dvora tábora, kde se shromáždili zadržovaní uprchlíci.

Přes dráty detenčního centra se pak nesly různé vzkazy a skandování z obou stran. Zaznělo také několik projevů, mimo jiné byl přečten dopis pro uprchlíky, který se později někteří pokoušeli v připravených balíčcích s kávou a cigaretami přehodit přes plot detenčního centra (bohužel neúspěšně, jeden balíček se přehodit podařilo, ale těsně za plot, kam se pro něj nejspíš dostali dřív bachaři než věznění uprchlíci). Jedním z účastníků solidární akce byl i několikanásobný uprchlík Majid původem z Palestiny, který si prošel několika detenčními centry. Vyjádřil všem účastníkům hluboký vděk za jejich aktivitu, popsal, jak se dostal až do Česka, a ocenil pomoc, s jakou se zde setkal.

Mezi účastníky demonstrace byl přítomen také tlumočník, takže jsme přes megafon mohli s vězněnými komunikovat, vyjádřit jim naši účast s jejich situací a sdílet rozhořčení nad nesmyslností jejich věznění.

Na jejich otázku, proč jsou omezováni na svobodě, jedna z účastnic vyzvala přítomné pracovníky detenčního centra, kteří hlídkovali za plotem, aby vězněným odpověděli, proč je bez důvodu, aniž by spáchali jakýkoliv zločin, drží za mřížemi. Nepřekvapili nás, jen mlčky pokračovali v postávání a tvářili se důležitě (u některých jsme si jejich výraz museli domyslet, protože měli tvář zakrytou kuklou).

Několik účastníků se pokusilo k zadržovaným přiblížit víc, než jsme měli „povoleno“, na což policajti vyloženě čekali. Tři antifašisty zadrželi, ale po zjištění totožnosti je zase propustili. Déle zadržovali pouze aktivistku, která s sebou neměla průkaz totožnosti.

Větší skupina účastníků pak areál obešla a podařilo se jim dostat až k plotu na jeho druhé straně. To už se k nim ale „hnala“ přivolaná hlídka těžkooděnců. Pokusy přehodit balíčky pro vězněné vyšly bohužel naprázdno. Fízlům v plné zbroji se sice bahnem běhalo hodně těžko a v honičce po poli bychom je nejspíš lehce porazili, ale raději jsme se vzdálili a nechali balíček, který zůstal na naší straně plotu, ležet ladem.

Už se začalo smrákat, a tak jsme se vydali zpět k autobusu. Po cestě do Prahy k nám ještě jednou promluvil Majid – protože si dokáže představit, jak se věznění cítí, ujistil nás, že jsme našim vyjádřením podpory zadržované určitě povzbudili a v detenčním centru budou naši návštěvu jistě pár dní probírat. Stejně tak my budeme probírat, jakou další akcí uprchlíky, kteří jsou už několik měsíců nesmyslně omezováni na svobodě, podpoříme.

Nikdo není ilegální!