A3: Policejní brutalita aneb tonoucí se stébla chytá
Červencové číslo nástěnných novin A3 komentuje brutální policejní zásah proti párty k výročí evikce squatu Milada. Stahujte, tiskněte, lepte!
Dne 30. června 2009 vyklidila a zdemolovala policie ve spolupráci se soukromou agenturou pražský squat Milada. Přesně za tři roky, 30. června 2012, se zhruba 40 lidí sešlo u Milady s cílem připomenout si tuto událost i to, že vyklizením „zachráněný“ majetek se za tu dobu díky svým majitelům dostal do skutečně dezolátního stavu. O vilu se léta vedou různé úřední hádky (nejdřív restituční, potom mezi vlastnickými institucemi a nakonec ještě s ministerstvy) a než skončí, nebude patrně co využívat – vlastník nechá vilu za úřední asistence spadnout. Zatím ji ovšem chrání před všemi „nepřáteli“ co nejsrdnatěji. V sobotu 30. června 2012 stovka policistů za dohledu policejního vrtulníku zpacifikovala návštěvníky připomínkového koncertu: zbila je, prohnala uličkou hanby sestavenou z těžkooděnců a rozmlátila jim kytary, desky a ostatní hudební aparaturu včetně jednoho počítače.
Média v honbě za senzací použila běžný stereotyp, aby vykreslila příznivce squatu jako militantní, asociální, divně vypadající a nebezpečnou mládež. Tím vlastně odůvodnila brutalitu policie. Jako vždy se nezmínila ani o jediné myšlence, kterou squatting symbolizuje. Mlčela o snaze dát život opuštěným a zanedbaným budovám, když je tu navíc bytová nouze a lidi pomalu přestávají mít na nájem, mlčela o potřebě místa pro jinou než mainstreamovou kulturu, mlčela o sociálních a vzdělávacích aktivitách systematicky probíhajících ve squatech.
Pokud měla korporátní média v něčem pravdu, pak v tom, že tahle mládež může být nebezpečná. Má totiž vlastní politický názor, podložený důkladnou argumentací, takže se samozřejmě vymezuje vůči systému kriticky. Většina z nás to poslední dobou ostatně dělá taky, ale buď soukromě, nebo jednou za rok manifestačním pochodem, který těžko něco změní a těžko ohrozí arogantní moc. Squateři naproti tomu dávají svůj kritický postoj vůči systému najevo činem – upřednostní legitimitu před legalitou, obsadí cizí chátrající majetek a učiní z něj smysluplný veřejný prostor, ve kterém panuje skutečná svoboda. Proto policie nemlátí opilou mládež na diskotékách, i kdyby v okolí demolovala popelnice, proto nemlátí účastníky letních megafestivalů, kde se točí velké peníze a kapely známé z rádií, i kdyby tahle mládež měla dredy a tetování (které se ostatně už staly módou bez obsahu). Tahle mládež se jen baví. Proto ale policie mlátí squatery a jejich příznivce – mlátí totiž myšlenku a názor, který cítí jako ohrožení současné moci, jíž slouží.
A proto policie bude mlátit každého, kdo tuto moc bude reálně ohrožovat třeba jen tím, že se zapojí do stávky nebo že bude svůj názor dávat najevo ve veřejném prostoru. V celosvětovém hnutí Occupy si to ostatně už lidé vyzkoušeli. Mírumilovní účastníci okupací veřejných prostor odmítali jakoukoli formu násilí vůči represivním složkám v naivní představě, že policie při zákroku rozlišuje ty, kteří si zaslouží dostat pendrekem, a ty, s kterými by si spíš popovídala o tom, co se to tu děje. Lidé bez ohledu na věk, vzhled či profesi, kteří se za poslední rok ocitli někde na náměstí uprostřed protestů, dostali přes držku zcela demokraticky – stačilo se ocitnout v blízkosti policajta. Jiným chováním by vlastně takoví policejní těžkooděnci popírali smysl své profese a oprávnění dostávat ze státního rozpočtu peníze na praktické procvičení natrénovaného boje proti nepříteli. A nepřítele určuje ten, kdo je platí. Jednou jsou to squateři, jindy těch 99 % obyčejných lidí, na které se taky svede kdeco, třeba ekonomická krize.
Jedna věc je snad už každému jasná: kapitalistický systém přestává fungovat, politické loutky v roli výkonné moci si to uvědomují a stupňují preventivní zastrašování. Například když ukážou, jakým fyzickým násilím vůči svým kritikům z ulice disponují. Argumentovat hrubou silou je pro ně typické. Nenechme se ani zastrašit, ani navzájem rozeštvat. Pak už jim „argumenty“ dojdou.
A3 (červenec 2012) ke stažení ZDE
Stahujte, tiskněte, lepte!