Střední Evropa nebezpečně hnědne

Je neoddiskutovatelným faktem, že způsobem prosazování svých zájmů se od sebe různé formy nacionalismu a neonacismu liší, je ale i neoddiskutovatelným faktem, že jejich cílem je to samé - tyranie, osobní prospěch, nenávist vůči určité skupině lidí…! Jedni prosazují své myšlenky přímo napadáním lidí, kteří se jim nezdají na ulicích, hajlováním na svých koncertech a vystavováním symbolů podobných hákovému kříži, fašistické orlici atd.. Těchto skupinek je mnoho, u nás například Národní odpor, Vlastenecká fronta, BaH. Proti nim lze najít poměrně účinný recept - konfrontace, monitoring a šíření antifašistických letáků. Jsou ale i nac(ional)isté, kteří se snaží upoutat pozornost „hezkými slovy“ a dostat se do popředí „zákonnou“ formou, přes státní správu. Boj s nimi je pak o mnoho těžší. A o takových bude tento článek.

V současnosti se z různých důvodů čím dál hlouběji a mocněji do státní správy ve středu Evropy dostávají méně či více „nahnědlé“ skupiny lidí. A to ať mluvíme o Česku, Německu, Polsku, Rakousku, Slovensku a nebo Maďarsku. Již nyní to má za příčinu například „rozvášnění“ vztahů mezi Slovenskem a Maďarskem (o tomto problému píše i Josef Vít z Britských listů v článku: „Pravice se v Evropě radikalizuje“).

Mnozí lidé si můžou myslet, že ona „nahnědlost“ v ČR není ještě tak razantní, jako v jiných zemích. Omyl. Ano, je pravdou, že kupříkladu Národní strana, hlásící zrůdné xenofobní myšlenky, není tak silná, jako strany podobné v okolních zemích, že republikáni ztratili svoji moc a sílu, kterou měli v 90. letech, ale je tu ještě více „zabalený“ nacionalismus v tzv. „velké politice“. Vzpomeňme jen na výroky senátora Štětiny nebo výroky členů ODS o „noci dlouhých nožů“. K tomu ještě výroky členů té samé strany o národních zájmech, o sociálně slabých rodinách apod.. Jsem přesvědčen, že kdyby například ODS dostala většinovou podporu, děly by se věci také velmi „děsivé“.

V Německu je věc vážná, hlavně díky NPD (Národně-demokratické straně) a DVU (Německé lidové unii). Tyto strany se dostaly již do 3 zemských parlamentů a jejich síla roste. NPD a DVU je známá svou nesnášenlivostí k přistěhovalcům, tak vlastní pro fašisty, k Turkům žijící dlouhá léta v Německu i obecně k Američanům, nebo Britům. V sousední německy hovořící zemí v Rakousku stále řádí, v některých parlamentech spolkových zemí, zase stoupenci Jöerge Haidera- Strana svobodných. Jörg Haidera je zase znám svou záští k Slovincům, Čechům, nebo i Židům.

U našeho severního souseda je situace také velmi vážná, zemi zde vládnou bratři Lech a Jaroslav Kaczynští. Především prezident Lech Kaczinski je znám svou rétorikou proti Německu a Rusku (článek na toto téma najdete zde). Zde se ale již i ukazuje, co se bude dít, když necháme prostor nacionalistům vládnout. Represe proti občanům jsou zde již vedeny, například proti homosexuálům, nebo antifašistům.

Pokud bych vytvořil nějaké pořadí, určitě nejvážnější je to asi na Slovensku a Maďarsku, zde totiž již „hoří“ národnostní nenávist vůči druhé zemi u mnoha občanů a občanek. Na Slovensku je SNS (Slovenská národná strana) druhou nejpopulárnější stranou (více zde). Předseda strany Ján Slota v minulosti například nazval Maďary škaredými lidmi s mongoloidními rysy a mnohokrát si neušetřil poznámek na adresu romů žijících na Slovensku (článek amnesty internatinal - zde). Na jihu Slovenska již došlo k několika fyzickým útokům na Maďary (více zde), ve velkých městech se zase pálí Maďarské vlajky. Na druhé straně v Maďarsku pak rozmíchávají nenávist vůči Slovákům především neonacisté, kteří ovšem stojí, spolu s dalšími, i za násilnými protesty proti vládě, které se nyní odehrávají v této zemi.

Příčiny nárůstu nacionalismu

Jednou z příčin, proč nárůst nacionalismu je velmi velký je ten, že tyto strany, jako Hitlerova NSDAP, mají ve svém programu několik „krásných bodů“, kterými chtějí zamaskovat skutečný nenávistný program.

Velkou měrou se však o to zasluhují tím, že mnoho lidí slyší stále na slova o boji proti „komunismu“, „socialismu“ a každá levicová myšlenka je pro tyto lidi špatná. Neuvědomují si přitom, že strany, které v těchto zemích (alespoň ve většině) vládly cca 40 let nejsou komunistické. Jsou zastánci státního sociálního kapitalismu, který rozhodně nemá s komunismem nic společného. Příkladů je mnoho. Komunismus například nezná pojem stát, stát u komunismu nahrazují svobodné federalizované komunity, bez nadřízených a podřízených, a naopak tyto strany jsou tvrdým zastáncem a účastníkem principů státu. Komunismus také může fungovat jen na ekonomické vzájemnosti, straníci zas od vzniku se zúčastňují (a také jej tvořili) kapitalismu, který odborová ekonomickou vzájemnost na úkor dravosti, konkurence atd.. Nikde ve světě nikdy nebyl zaved v praxi komunismus, vyjma snad částečně po sociální revoluci ve Španělsku, nebo pokud budeme mluvit o vzdálené minulosti u některých kmenů v pravěku. Marx do komunismu přivedl něco, co do něj nepatří – přechodný stav, mezi kapitalismem (tím myšleno systém, fungující na kapitalistických vztazích) a komunismem, z čehož pak jeho pokračovatelé jednoduše etablovali i stát a peníze. Lidé jako Lenin, Stalin, nebo třeba i Gottwald pak překroutili i to, co hlásal sám Marx a jeho stoupenci.

Další velký podílem v této neutěšené situaci je, že ve společnosti (zdaleka ne jen v ČR) existuje ve velké míře skrytý rasismus a xenofobie vůči romům a přistěhovalcům. Mnoho lidí se totiž (možná ze své pohodlnosti) nezajímá o příčiny určitých problémů a nechává si servírovat podjaté a neobjektivní informace s mas-médií, které jsou známy, alespoň většina, nadržováním „pravicovým“ hodnotám před „levicovými“.

Jak z toho pryč?

To už bych nechal na čtenářích tohoto článku. Bylo by dobré, kdyby vznikla nejen diskuze, ale i konkrétní návrhy, co dělat, aby se nám tento problém společně podařilo zastavit. Nebyl bych totiž rád, kdyby nějaké aktivity začaly opravdu fungovat, až naší kolegové a kolegyně budou zavírány složkami podobnými Gestapu do novodobých koncentračních táborů.