Dějiny vibrátoru

Ano, ta veselá věc má skutečně svojí historii, spletitou a zajímavou, kdy byl vibrátor nejprve výhradně lékařským náčiním, později prostředkem na udržení mládí a krásy nebo multifunkčním zařízením k masážím, mletí a mixování. Vibrátory se paradoxně objevily v upjaté viktoriánské době: ačkoli sexualita, a ta ženská obzvláště, byla tabuizována, zdálo se zcela normální, že ženy chodily k lékaři, aby se jim dostalo sexuálního uspokojení, které jim doma manžel nenabídl. Teprve před pár desetiletími vibrátoru byla přiznána funkce, již však už od začátku plnil – funkce sexuální hračky, která ženám pomáhá prožít svou sexualitu.

Na začátku všeho stojí podivné chápání ženské sexuality, které je staré asi dva a půl tisíce let. Už v antickém Řecku vznikla představa o nemoci zvané hysterie, jíž trpí ženy (od hystera – děloha). Při hysterii prý děloha putuje tělem a způsobuje různé zdravotní problémy, psychické i fyzické. Potom, co řecká vzdělanost upadla v zapomnění, se ke slovu dostaly různé báby bylinářky, které na věci spojené se sexualitou a reprodukcí nahlížely svou – ženskou – optikou, protože ženskou sexualitu samy prožívaly, ne ji jen popisovaly jako muži.
S rozvojem kapitalismu a profesionalizací medicíny docházelo k potírání této dlouho sbírané a předávané lidové moudrosti a mnoho žen za své znalosti zaplatilo životem při honu na čarodějnice. Lékaři si osobovali nárok na medicínské znalosti i autoritu z nich plynoucí. Vznikl nový obor gynekologie a lékaři oprášili starý mýtus o hysterii. Ženskou sexualitu definovali jako ze své podstaty defektní – způsobovala přece tolik duševních a tělesných problémů! Středobodem ženského organismu podle nich byla děloha, proto byla hysterie vedle nachlazení tou nejčastější diagnózou. Příznaky hysterie zahrnovaly širokou škálu potíží: nervozitu, deprese, příliš silnou touhu po sexu, nedostatek sexuální touhy, svalové křeče, zadržování vody, ztráta chuti k jídlu, tendence způsobovat problémy druhým, nespavost, pocit tíže, masturbace, přílišné poševní zvlhnutí, nedostatečné poševní zvlhnutí, podivínství, úzkost, příliš energie, nedostatek energie, hubnutí, tloustnutí a další.
Klíčovou roli v tom celém hrála androcentrická představa, že žena může sexuálního uspokojení dosáhnout pouze při penetraci. Ženy ale orgasmu dosahují spíše stimulací klitorisu, jehož roli v sexuálním uspokojení gynekologové vůbec neviděli. Bylo to jednoduché a napomáhalo to udržení statu quo: muži se při sexu nemuseli snažit – jejich ženy byly přece uspokojeny, když byli i oni sami (tedy pokud se vůbec ženám nějaký nárok na potěšení ze sexu přiznával). Dále to znamenalo, že ženy vlastně byly sexuálně frustrované, což skutečně mohlo vést k řadě potíží. A za třetí to znamenalo, že masáž ženských vnějších genitálií, ať už rukama či přístrojem, nebyla považována za něco sexuálního. Vibrátory měly cestu otevřenou.
Jsme teď ve viktoriánské době. Spousta žen trpí takzvanou hysterií, která, jak se obecně věří, se dá léčit masážemi vnějších rodidel, které vyústí do křečového záchvatu, a tím přinesou úlevu. Křečovým záchvatem byl samozřejmě orgasmus, tehdy nepovažovaný za normální součást ženské sexuality. To, že jej lékaři nerozpoznali, znamená, že ani jejich vlastní ženy při pohlavním styku nedosáhly uspokojení. Nejčastějšími pacientkami gynekologů byly ženy ze středních vrstev, které měly dostatek peněz na pravidelné léčebné seance. Léčení hysterie se velmi rozšířilo a pro gynekology představovalo výrazný zdroj příjmů, protože „hysterii“ nebylo možno takto nikdy plně vyléčit. Léčba byla ale velmi časově náročná, lékaři si stěžovali, že většinu svých ordinačních hodin stráví péčí o hysterické pacientky. Jejich volání bylo vyslyšeno: objevily první přístroje, které zastoupily manuální masáž. Gynekologové byli nadšeni: zatímco dříve za jednu hodinu mohli léčit jednu pacientku, nyní jich bylo až šest. A to znamenalo více peněz do jejich kapsy.
První vibrátory zdaleka nepřipomínaly ty dnešní – byly to velké stroje a využívaly různé technologie. Šlo o různé stolové přístroje poháněné vodou, vzduchem či na benzín anebo křesla, které pacientku různě houpala a natřásala. S příchodem elektřiny a jejím rozšířením se objevily i výkonné modely elektromechanických vibrátorů. Daly se sehnat za poměrně nízkou cenu a šetřily čas – gynekologie se tak stala velmi lukrativním obchodem. Až do počátku dvacátého století totiž byly pouze v rukou lékařů.
Prvním takovým výrobkem se stal v roce 1869 masážní a vibrační přístroj poháněný parou, patentovaný americkým doktorem Georgem Taylorem. Měl ovšem spoustu nevýhod – byl drahý, těžko přemístitelný a prodával se pouze do lázní a gynekologických ordinací. V roce 1880 britský lékař Joseph Mortimer Granville patentoval první vibrátor na baterie, který byl menší, lehčí a levnější. Kolem roku 1900 už vyrábělo více než deset firem vibrátory jak bezdrátové, tak se zapojením do sítě. Vibrátory byly mezi prvními elektrickými přístroji, které ženy nakupovaly do svých nově elektrifikovaných domácností: svou rozšířeností předběhly například vysavač nebo žehličku.
Prvních dvacet let nového století znamenalo pro vibrátory boom. Masová výroba je zlevnila a tím je vytrhla z rukou lékařů, kteří si až dosud za každou vibrační seanci účtovali poplatky. Najednou si permanentní přístup k příjemným vibracím mohla pořídit každá žena i ze středních vrstev. Vibrátorů bylo všude plno. Inzerovaly je ženské časopisy a časopisy o domácnosti nebo různé katalogy typu dnešní Quelle (ta je ostatně dnes také prodává). Sexuální povaha účinků vibrátoru se ovšem nezmiňovala. Reklamy vychvalovaly přístroje tím, že ženám přinesou krásu, pohodu a mládí, protože vibrace znamenají život. Kupříkladu prestižní katalog Sears and Roebuck prodával multifunkční zařízení, které mělo mnoho různých nástavců na krouhání a mixování a také na vibrační masáže.
Ve dvacátých letech ale došlo ke změně: objevily se pornografické filmy a fotografie, kde ženy používaly vibrátor jako erotickou pomůcku. Aura zdravotní prospěšnosti vibrátoru se rozplynula a vibrátor přešel do „undergroundu“ a jeho používání dostalo nálepku deviace. Pokud se vibrátory prodávaly, pak jen jako masážní přístroje, které údajně měly sloužit k redukci hmotnosti.
V roce 1953 uveřejnil doktor Howard Kinsey článek nazvaný Sexuální chování lidské samice, kde svým výzkumem dokládal, že místem sexuální stimulace je u žen klitoris, a ne pochva. To upoutalo zájem veřejnosti a pomohlo přeměnit pohled na ženskou sexualitu. Bylo to také pohnutkou pro to, aby hysterie byla vyškrtnuta z oficiálního lékařského seznamu chorob.
Se sexuální revolucí šedesátých let se dostalo užívání vibrátorů opět do oblasti medicíny. Terapeuti je užívali při léčení různých sexuálních dysfunkcí u žen. Opět to naznačovalo, že ženská sexualita je vadná – tentokrát pokud nedosahuje orgasmu.
Ačkoli vibrátory znovu získaly jakés takés posvěcení medicínou, jisté stigma jim už zůstalo. I když se zase reklamy na ně objevovaly v ženských časopisech, erotická povaha masáže byla zmíněna jen mezi řádky a reklamy zaručovaly anonymitu při nákupu.
V sedmdesátých letech odhadla americká feministka Shere Hite, že zhruba 70% amerických žen při pohlavním styku nedosahuje orgasmu – užívání vibrátorů se tudíž zdálo být způsobem, jak věc změnit. Ovšem kupříkladu stát Alabama v osmdesátých letech ze zákona zakázal výrobu a prodej přístrojů stimulujících pohlavní orgány. Ironií je, že tentýž stát povolil užívání Viagry. Je tudíž na místě se ptát, na čí straně stojí zákon a proč se prostředky přinášející sexuální uspokojení ženám zakazují, zatímco ty pro muže jsou legální?
V polovině sedmdesátých let začala americká feministka Betty Dodson pořádat workshopy a semináře, kde se ženy učily, jak dosáhnout orgasmu pomocí vibrátoru. Ji samotnou k užívání vibrátoru přivedl její přítel, který podobnou věc používal k masírování své pleši a stimulaci růstu vlasů. Ve feministických kruzích té doby se ale setkala s příznivým i negativním přijetím. Některé ženy chtěly romantický orgasmus při milování se svým partnerem a nelíbilo se jim užívání nějakého strojku. Semináře Dodson však přesto měly úspěch po nějakých 25 let, protože mnoho žen nemělo to štěstí mít partnera, který by se zajímal i o jejich požitek ze sexu. Dodson napsala jakýsi manuál, Osvobozující masturbace (1974), a založila sexshop pro ženy Evina zahrada (rok 1975).
V roce 1976 vydala Američanka Joani Blank knihu Dobré vibrace: vyčerpávající průvodce po vibrátorech, která je prý dodnes tím nejlepším, co se o vibrátorech napsalo. Uvádí mnoho různých typů přístrojů a způsobů jejich užití a dokonce podněcuje muže, aby vibrátory nechápali jako soupeře, ale pomocníky. O rok později Blank založila v San Francisku obchod Dobré Vibrace, který jednak prodával sexuální pomůcky pro ženy, a jednak byl i muzeem starožitných vibrátorů, které majitelka sbírala a odkupovala po bazarech od lidí, kteří si mysleli, že jejich babička je používala k masážím artritických kloubů.
V současnosti je sex jedním z nejčastějších témat bulváru, různých časopisů i reklam. Přesto se zdá, že zobrazovaný sex je jen ten pro muže, ať už jsou to Dívky Blesku nebo reklamy na vše možné od aut a cigaret po limonády a deodoranty. Ženská sexualita, čistě sama pro sebe, ne pro muže, je stále víceméně tabu. A tak je postoj dnešní ženské společnosti k vibrátorům ambivalentní: reakce jsou odmítavé, stydlivé, zvědavé i čistě pozitivní. Vibrátory si stále nesou své pornografické stigma, které v boji za osvobození ženské sexuality neztrácí svou sílu.

Emča

Zdroj: Bloody Mary č. 10 - srpen 2005

Zdroje:
Technology and Female Sexuality: A History of the Electromechanical Vibrator, dostupný z http://www-rohan.sdsu.edu/~delmare/
Good Vibrations: Treating Hysteria / Antique Vibrator Museum, dostupný z http://www.goodvibes.com/cgi-bin/sgdynamo.exe?CODIV=0102&UID=!+USID!&HTNAME=museum/index.html
History of Vibrator, dostupný z http://www.crazynet.org.uk/women/history.htm