Už potřetí se černorudý skauti a skautky společně s vlčaty sešli v Posázaví, u našich místních kamarádů. Setkali se staré tváře, ale uvítali jsme ve svém kruhu také nového kamaráda z Prahy. Pátek byl již tradičně příjezdový, a tak zbyl čas jen na kamarádské posezení. V sobotu ráno dojedou ještě dva kamarádi pro nákup do nedalekého městečka a pak vyrážíme pěšky na tábořiště. Počasí nám vyšlo náramně, je příjemných 14 stupňů a na cestu nás zahřívají sluneční paprsky. Na tábořišti se shledáváme s dalšími kamarády, kteří dorazili až dnešního dne kvůli pracovním povinnostem. Přestože se původně uvažovalo, že se na tábořišti udělá nějaká brigáda, jelikož týden vydatně pršelo a je půda rozbahněná, rozhodli jsme se užít si pouze společné chvíle a pobyt v přírodě. Rozděláváme oheň a uvaříme „dělnický“ oběd na způsob „francouzských brambor“, který všem chutná. Kamarádka Simona nás ještě pohostí „veganskými šneky z listového těsta“, které si doma připravila. Občas nám to nedá, a přec si kopneme lopatou, která zůstala schována na tábořišti na základech srubu. Je krásné sobotní odpoledne, prohřáté slunce, vlčata běhají po okolí a v lese, my posedáváme v kruhu táborového ohně. Kolem 16 hodiny, když už slunce začne zapadat za koruny protějšího lesa, uhasíme oheň a vydáváme se zpátky k našemu kamarádovi. Plánovaná černorudá drakiáda se nakonec nekoná, ustal vítr a hlavně „milovníci lesa“ střílí jako při dělostřelecké přípravě a tak raději zůstáváme v našem chráněném údolíčku. Večeři si na starost berou kamarádky Báry, uvaří dýňovou polévku a boloňské špagety, samo sebou že vegansky. Několik kamarádů musí nakonec v sobotu na večer odjet dříve, a tak nás zůstává asi polovina. Neděle je zamračená, jako kdyby chtěla symbolizovat, že se nám nechce rozjet zpět do svých domovů. Dopoledne posedíme a klábosíme, z večeře zbyli špagety, a tak se dodělá omáčka , naobědváme se a po 12 se rozjíždíme do svých domovů.