Ctěná redakce „Dělnických Listů!“
Žádám za uveřejněni následujícího. — Tak jako v březnu počíná příroda pozvolna oživovati, tak i pokročilému dělníku počíná srdce bÍti rychlejším tempem při vzpomínce na březnové revoluce r. 1848 a 1871, kdy lid snažil se dobýti sobě jaro zlaté svobody. Obzvlášť památný den Pařížské komuny budí v nás novou naději a zmužilost.
Poněvadž v zdejším městě uspořadala sekce sociálně demokratické strany slavnost Pařížské komuny, navštívil jsem ji, abych poznal též jak volební humbukáři sociálně demokratičtí oslavují hrdiny revoluce a bojovníky svobody. Neočekával jsem žádné velké nadšení, ale ještě jak velice jsem se sklamal! Musím říci, že jsem se sám v duchu styděl nad spůsobem, jakým tito papíroví vojáci „oslavovali“ jeden z nej významnějších revolučních dějů proletariátu. Všecka čísla programu hodila se někam do „tingl tanglu,“ nikoliv ale na slavnost komuny. A když vystoupil slavnostní řečník, doufal jsem, že aspoň ten důstojnou řečí vzpomene obecenstvu oné památné, světodějné události. Leč ten místo vylíčeni původu, trvání a pádu komuny, dal se rozvláčným spůsobem do vykládání o sociální demokracii a její parlamentární spáse. Byl jsem v nejhlubšich citech uražen, než obecenstvo, — vodopolivkoví sociální demokrati, nesmyslu tomu tleskalo, důkaz to, že všichni nemají ani ponětí o významu komuny ani porozumění pro pravý boj za svobodu. Po této úplně nepřiměřené a bezvýznamné řeči následovaly různé nesmyslné výstupy, kejklířské kousky a podobné komedie. Zkrátka řečeno, to nebyla oslava, nýbrž zostuzení Pařížské komuny.
A tak zrovna, jako ti kejklíři a kouzelníci spiritualističtí, kteří zakryti jsouce rouškou své kejkle na slavnosti komuny provozovali, tak ti sociálně demokratičtí kejklíři nosí tu jejich politiku v pytlech a mámí nevědomé dělnictvo. Proč tomu lidu nepoví pravdu, aspoň tu dějinnou pravdu o komuně? Ó, oni se bojí, že by ten lid přestal věřit na jejich volební kejklířství! Nestydí se ta bezectná cháska takový humbuk prováděti při slavnosti komuny?!
Proč slavíte vy sociální demokraté 18. března, památku komuny, když nemáte pro ni lepšího, důstejnějšiho porozuměni?
Když za několik dni nadáváte mužům smýšlení jako byli pařížští komunisté šílenců a darebáků, jako to tvrdil F. Pech dne 21. ledna 1894 v New Yorku, který nazval revolucionáře šílenci a zločinci? Byli revoluční komunisté také šílenci a zločinci? Nikoliv to byli hrdinové a šlechetní svobodáři, které vy, sociálně demokratičtí humbukáři nejste hodni ani oslavovat. Umínil jsem si, že více na žádnou slavnost sociálně demokratickou nepůjdu.
J. V.
Troy, N. Y., 1894.
Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 07.04.1894, č. 23