Mladí nepotřebují být poučováni, aby tvrdě studovali, a nepotřebují poslouchat fantazie o technologických řešeních. Požadují praktické kroky, než bude pozdě.
Alice Swift
Když mi doma jako dítěti vysvětlovali klimatickou změnu, absolutně mě to vyděsilo. Můj strach se potom ještě znásobil, když jsem se v hodinách biologie a zeměpisu dozvěděla o plném rozsahu klimatické změny a ekologické krize. Nejsem v tom ale sama. My mileniálové vnímáme hrozbu nevyhnutelného zániku natolik, že to ovlivňuje řadu našich životních rozhodnutí. Od odmítání přivést děti na tento svět až po hédonistické excesy, protože „stejně už nic nemá smysl“. A dnešní děti čelí ještě drsnější realitě. Až jim bude dvacet osm jako mně, bude už pozdě. Máme dvanáct let na to, abychom klimatický kolaps odvrátili.
Theresa May během stávky za klima protestující děti poučovala, aby se raději vrátily do školy a tvrdě studovaly, protože pak „se z nich mohou stát vědci, inženýři a advokáti, kteří si s tímto problémem poradí“. Jenže to už bude pozdě. Prostor pro příležitost zasáhnout se uzavře a tyto děti budou stát tváří v tvář mnohem horší realitě, než kdybychom se nyní společně rozhodli postavit se hrozbě globálního oteplení o více než jeden a půl stupně, jak některé scénáře ukazují. Její prohlášení je typickou odpovědí pravičáků a centristů na klimatickou změnu. Obsahuje totiž snění o tom, že pokud bude pokračovat kapitalistický ekonomický systém tak, jak jsme zvyklí, co nevidět vymyslíme technologická řešení, která klimatickému kolapsu zabrání. Oni prostě nedokážou pochopit, že neomezený ekonomický růst není na planetě s omezenými zdroji možný. Samozřejmě, že potřebujeme obrovské investice do technologií, abychom klimatické katastrofě zabránili, ale tyto investice musejí být motivovány zájmy přírody a obyvatel, nikoli ziskem. Její tvrzení navíc ignoruje fakt, že ve skutečnosti už máme dostatečné znalosti i pokročilou technologii k tomu, abychom přešli k nízkouhlíkové ekonomice. To, co nám chybí, je politická vůle, protože právě politická elita profituje z kapitalistické ekonomiky založené na fosilních palivech.
A2 kampaň
Děti, které v pátek stávkovaly, to moc dobře vědí. Stejně jako já se odmalička učí o vážnosti ekologické krize, v níž žijeme. Učí se o schopnosti využívat obnovitelné zdroje, což se nám ale stále efektivně nedaří. Vědí, že neexistuje politická vůle, proto využívají protestu – jednoho z nejefektivnějších politických prostředků, jež máme ještě k dispozici. Spousta důležitých společenských změn se uskutečnila právě díky protestům, stávkám a odporu dělnických hnutí, a to včetně vytvoření sociálního státu. Tato stará taktika je dobře odzkoušená páka na politické elity. Viděli jsme ji i nyní u pochodu během Mezinárodního dne žen, který si posvítil na často neviditelnou práci, již ženy vykonávají.
Naše děti s využitím kolektivní energie dávají jasně najevo jediné: „Rychle něco udělejte, protože to budeme my, kdo ponese následky za to, co jste způsobili.“ Lidé jako Greta Thunberg jsou v tom nekompromisní. Její generace na rozdíl od liberální environmentalistické lobby neprosí zdvořile vlády, aby jednaly. Místo toho utváří hnutí, které si praktické kroky na nápravu klimatické změny vynutí, ať už se to liberálním kapitalistům a tvrdým pravičákům popírajícím klimatickou změnu líbí, nebo ne. Sama to řekla nejlépe: „Tvrdíte, že milujete své děti nade všechno, a přitom jim kradete budoucnost přímo před jejich očima.“
Autorka je aktivistka klimatického hnutí.
Z anglického originálu Climate strike – we’ve had enough of politely asking governments to save our future, publikovaného na stránkách deníku Open Democracy, přeložil Lukáš Pokorný.